Proč je v našich podmínkách účasti nárok na postavení vlastní konstelace vyloučen?

Semináře, tak jak je vedu v ČR již dvanáct let, jsou všechny koncipovány podle původního olympijského motta: “Zúčastnit se je důležitější než zvítězit.” To se lehce řekne, ale hůře udělá, protože většina lidí, když se přihlásí na seminář konstelací, si chce vyřešit především “ten svůj” problém. Chce nad ním definitivně zvítězit. V podvědomí jsme přesvědčeni, že když se nám podaří dostat se přes TUTO konkrétní překážku (tj. problém, se kterým jdeme na konstelaci), už nám pranic nebude bránit v cestě za láskou, slávou, bohatstvím nebo osvícením.

Realita je ovšem jiná. Až do konce našeho života se budeme potýkat se stále nově se vynořujícími problémy. Život svou definicí znamená neustálé přizpůsobování se okolí, což má, řečeno na rovinu, za následek nikdy neutuchající vynořování dalších a dalších problémů. Moje osobní podezření je, že naše problémy, nebo lépe úkoly, se dokonce stále zvětšují, protože rostou naše schopnosti je řešit, a tam někde nahoře, ve výdejně životních úkolů, o našich narůstajících schopnostech velmi dobře vědí.

Důležitější je tedy, neřešit jeden problém, ale naučit se je řešit pokud možno všechny. Určitě znáte onen známý citát: “Dáš-li člověku rybu, nasytíš ho na několik hodin. Naučíš-li ho rybolovu, nasytíš ho na zbytek života.” Neplatí samozřejmě pro Labe od Neratovic po proudu…

Systemické konstelace nám dávají jedinečnou možnost, účastnit se řešení mnoha dílčích problémů během jednoho semináře. Kdo se konstelací zúčastnil, ví, že každý individuální příběh se týká prakticky každého účastníka. Kromě toho je – alespoň pro mne – pocit sounáležitosti, který se vyvine v každém konstelačním semináři, zrovna tak úžasný a důležitý.

Naše civilizace trpí jednou velmi nebezpečnou chorobou. Tato choroba se jmenuje egoismus. Egoismus neznamená jen myslet pouze na sebe. Egoismus se sebou přináší pocit oddělenosti od celku a tím i výjimečnosti. Egoista cítí, že jeho problém je zcela ojedinělý, nikdo jiný takový nemá, a na problémy ostatních se dívá s jistým nezájmem či dokonce despektem. V konstelacích se ale ukazuje, že my všichni máme v podstatě jeden hlavní problém: Nevíme, kam patříme. A nevíme, kdo k nám patří. Tedy zase – je to problém sounáležitosti. Pro egoistu je to trochu šok, toto zjistit. Ale je to šok, který léčí. Proto není až tak důležité, řešit svůj problém, ale zúčastnit se řešení našich problémů.

A nakonec ještě jeden aspekt. Když jsem začínal s konstelacemi v Německu, dělal jsem semináře tak, aby si konstelaci mohl udělat opravdu každý. Zajímavé bylo, že když byl nárok na vlastní konstelaci daný, pak také každý cítil jakousi povinnost si vlastní konstelaci skutečně udělat. Ke konci semináře se tedy hlásili na konstelaci lidé, kteří by se normálně nepřihlásili. Polovina takovýchto konstelací tak skončila někde “ve prostředku”, v mlze nebo dokonce v emočním zranění.

Důvěřujte prosím tedy ve vaše vyšší vedení a nechte se vést energií semináře, tak, jako to dělám já. Pokud budete vlastní konstelaci opravdu potřebovat, skoro jistě si ji budete moci udělat.