♦ Proč stavět do konstelace jen členy klientova systému? 

Jedno z důležitých pravidel “čistého” stavění konstelací zní, že konstelář* musí zůstat mimo klientův systém. To znamená, že musí být nestranný, nesmí obhajovat zájmy toho či onoho člena klientova systému a nesmí se do něho “zaplést”.

Ve výcviku konstelací lze ovšem čas od času pozorovat, že konstelář “zamrzne” v nějaké pozici, zůstane stát na jistém místě konstelace a aniž si toho všimne, začne v konstelaci hrát roli někoho, kdo v konstelaci chybí.

Nedávno jsme v probíhajícím výcviku vyzkoušeli zajímavou techniku. Konstelář nejprve nechá jako obvykle vybrat klienta zástupce za jeho systém – například tátu, mámu, sebe, mladšího bratra atd., a sám pak vybere dva zástupce za své vlastní “části” – a sice za hlavu (mind) a za srdce (heart).

Původně jsme předpokládali, že tyto dvě složky konsteláře mu mohou napovědět, co v konstelaci dělat, jak postupovat, když to zrovna neví nebo tápe. Když jsme techniku zkoušeli, ukázala se zajímavá věc: Obě složky si stoupali tam, kde někdo chyběl. Nebo jinak řečeno – jak hlava, tak i srdce začali hrát to, co je v konstelaci potřeba, co ji může urychlit, co konsteláře může přivést na správnou stopu. 

Je samozřejmě důležité, tuto techniku nepoužívat pořád a už vůbec ne otrocky, není samospasitelná. I když “hlava” a “srdce” mohou konstelaci dopomoci ve vývoji, je koneckonců vždy na konsteláři, aby tak zvaně “držel plac”, tj. staral se o hloubku a sílu v konstelačním procesu. Někdy ani “hlava” a “srdce” nezabrání tomu, že je nutné konstelaci přerušit, neboť zrovna není možné nalézt řešení. Nicméně – je to zajímavý experiment, který zdánlivě porušuje zásadu nevměšování se konsteláře do postaveného systému, ale zajímavým způsobem může věci popostrčit k cíli. 

*Používám označení “konstelář” pro vedoucí/vedoucího konstelace, samozřejmě pro oba gendery.