Co je to vlastně „přechodový rituál“?

Zrovna tak, jako se z housenky skrze fázi zakuklení stane „něco úplně jiného“, tak i my, pokud se chceme ve svém vývoji dostat dál, potřebujeme přechod, pokud možno vědomý. U housenky se to děje čistě biomechanicky (ale kdo ví), u nás jde o více-méně vědomé jednání. Výsledek „nepřechodů“ jsou mamánci, infantilní dospělí, rozvádějící se páry, poškozené a deformované psychiky neurózy, atd.

A co je rituál?

Rituál je „obřad, ceremonie“, k tomu ještě „závazný a založený na tradičních pravidlech“ se „symbolickým obsahem“. Ale proč obřad, co to má za přínos? A proč tradiční, opakující se? A jaký význam mají symbolické prvky? Vezměme to popořadě:
Obřad je vyjmutí jednání z profánního do posvátného. Tím se během jednání aktivuje náš podvědomý (někdy i vědomý) způsob jiného vnímání a prožívání, tzv. „mytologické vnímání“ (o tomto mnou zavedeném pojmu najdete článek zde). Tím se dostávají naše přání, záměry, cíle atd. na zcela jinou rovinu působení.

Opakování či tradice jsou důležité, neboť podporují jakési laminární, bez-zádrhelové proudění vynaložené energie. To např. znamená, že během rituálu neruší bez-radnost, že každý zná průběh, že existuje menší nebezpečí povýšenosti a manipulace (tj. že ten, kdo rituál vede, to například nedělá z pocitu výjimečnosti či guruovství). Krom toho tradice a opakování tvoří a upevňuje morfické pole, tj. informační pole o kterém mluví například Rupert Shaldrake.

A symbolický obsah je důležitý, neboť symbol je „šipka“ na něco, co přesahuje naší možnost přesného popisu. Symbolické jednání se tedy výborně hodí pro naši komunikaci s tím, co nás přesahuje, co je větší, než my. Toto „větší“ označuje Jung pojmem „numinozita” a dalo by se definovat jako „neviditelná přítomnost něčeho mimo vlastní psýché, jež způsobuje změnu vědomí“.

Jak bychom tedy mohli souhrnně definovat rituál?

V mé definici je rituál „operace nebo činnost, jež je záměrně konaná v posvátném, každodennosti se vymykajícím prostoru, a která působící na hluboké vrstvy naší psýché. Tato činnost je vykonávaná za účelem přivození změny  nebo efektu, jež jsou jen těžko uskutečnitelné skrze racionální, logické jednání.“

A k tomu patří ještě důležitý doplněk: To, co (nás) mění nikdy nejsme my, ale „to větší“ (tedy to, co nás obsahuje a tím je v nás i mimo nás). Rituál v mém pojetí tedy může (ale nemusí) být opakovaný/opakovatelný a může vycházet (ale často nevychází) z tradice. Zato ale musí být vykonáván v „nevšedním“ prostředí (kruh, vykuřování, koncentrace…) a obyčejně má symbolický charakter. Tím odpadá otázka autentičnosti či „původnosti“ rituálů. 

Jsou konstelace rituály?

Do velké míry ano, neboť splňují téměř všechny podmínky výše uvedené definice rituálu:
– Konají se ve specifickém, uzavřeném prostředí (seminář, kruh účastníků, rituál stavění a vystupování z rolí atd.
– Jejich průběh je symbolický (zástupci do jisté míry symbolizují ty, kterých se to dotýká, konstelační věty jsou také symbolické – například „Škoda…“ atd.)
– Obracejí se na to, co nás přesahuje a jednají s tím, co je větší.

Dělení rituálů

– Sympatetické: Sem patří rituály, kterými působíme na dálku, dále rituály na principu podobné působí na podobné nebo část působí na celek. (Například zapálení svíčky za někoho, woodoo).
– Kontaktní, jež mají přímé působení na zúčastněné (běh po žhavém uhlí).
– Přímé, působící ihned a přímo (prokletí, očista
– Nepřímé, jež vytvářejí počáteční impulz, který uvádí do pohybu nějaký proces, často za pomoci síly, boha, vědomí atd. (Například přát si místo na parkování a toto přání pak odeslat, pokládání základního kamene)
– Pozitivní jež se snaží dosáhnout nějakého efektu (takto viděno může být i prokletí pozitivní rituál)
– Negativní, které se snaží nějakému efektu zamezit (podle jistých pramenů jsou tyto neúčinné, neboť „Univerzum nezná slovo „ne“).

Typy přechodových rituálů

Rituály odluky, rituály pomezní a rituály slučovací – preliminární, liminární a postliminární. (limen = práh).
Tím dostáváme již jakýsi návod na provedení přechodového rituálu:
1. Oddělení se od světa, který iniciant opouští.
Poslední (společné) jídlo, vyprovázení na cestu, rozloučení se atd. Příprava: očista, půst, bdění, deprivace, zanechání toho, co symbolizuje „starý“ svět a pod. Odloučení nesmí být náhlé (trauma, ruptura), ale pozvolné, je nutno „dozrát“. Je nutné zajistit blahodárné působení „toho, co je větší“ skrze motlitbu, oběť (např. předkům) atd.. Iniciant se vědomě vydává na cestu.
2. Setrvání v „území nikoho“, an „prahu“, v „rozkladu“.
Příkladem je zde kukla, ve které se housenka rozpustí na „žlutou kašičku“ – charakteristickým stavem pro tuto fázi je rozpuštění struktury, bez-pravidelnost (případně absurdní přehnání pravidel), „vogl-frei“. Zde iniciant nemá žádnou (kognitivní) kontrolu nad tím, co se děje, je bez-branný (proto kukla, kokon), neplyne zde čas (aspoň ne „normálně“), bytost(i) se vymykají „normálnu“. Růženčin stoletý spánek, tři vlasy děda vševěda atd. Časté přirovnání k pobytu v lůně, ke smrti, neviditelnosti/temnotě nebo k novoluní; průvodní jevy mohou být i bisexualita, psychospirituální epizody atd. . Odpovídá dissipativním systémům na hraně k chaosu.
3. Opětovné začlenění do společnosti – buď do zcela nového společenství, nebo ve změněné podobě inicianta. Oslava, nápoj či jídlo na uvítání, nové jméno, titul, nové bydliště (hřbitov :-)), pomalé zvykání na nové struktury a pravidla, učitel k ruce atd.

Význam přechodových rituálů

leží především ve vytvoření bezpečného prostředí pro transformaci, přičemž slovu „bezpečný“ nelze rozumět jako „bez rizika“. Druhý, podobně důležitý význam leží ve vědomém posunu z jedné fáze života do druhé. Je to jako s rozchodem – pokud se nerozejdeme, nemůžeme opravdu a do hloubky prožít další vztah. Jde o vědomé přijetí nového stavu a převzetí zodpovědnosti za něj.

V případě nedokončeného, nebo nevědomého přechodu zůstává iniciant „viset“ v území nikoho. Není pak ani (už) dítětem, ale ani dospělým. Stává se do jisté míry amorfním, beztvarým, často velice egoisticky zaměřeným jedincem (jedinec = odtržen od společnosti).

Další hesla k zamyšlení:

– Nemoc jako přechodový rituál.
– Rituály na „poprvé“ (stříhání vlasů, první menstruace u dívek, první sex atd.).
– Zásnuby jsou hezkým příkladem pomezního rituálu.
– Rituály při vstupu do „esenciální duše“: Osvobození se od kmenového „my“ a kmenové ideologie (té jediné platné pravdy), získání svobody ducha.
– Za přestup nutno zaplatit (důvod a význam obětování něčeho cenného).
– Iniciace: Smysl je , že si člověk „vyslouží“ (nebo také zaslouží) příslušnost.
– Bolest. U přírodních národů se teprve skrze iniciaci stává člen kmene člověkem, bytostí. Skutečné, emoční setkání (s kmenovým zvířetem, bohem/bohyní atd.) přetváří člověka, pasuje ho do kmenového kontextu.
– Jiné přechodové rituál(k)y: Práce-volno, bdělý stav-spánek, Práce – rok volna (sabatical) = vlastní růst.
– V konstelaci lze vnitřní přechod znázornit přesunem v prostoru.

(Částečně zpracováno podle www.avatar07.cz, Davida Zbírala, www.hks.re)