Text

Přebytečná kila nebo ochrana?

Nedávno jsme uspořádali dva jednodenní semináře na téma „Co nás živí“. Hned dva, neboť ten první, který jsme vypsali, byl téměř okamžitě zaplněn. Zjevně je téma „jídlo“ případně „nadbytečná kila“ po tom úplně nenormálním roce, jenž leží za námi, velice aktuální.  V tomto článku se s vámi chci podělit o některé konstelační poznatky, které mě samého překvapili.

Co nepřekvapilo, bylo zastoupení žen a mužů. Pánové buď netloustnou, nebo jim to až tak nevadí. Otázka je, co na to říkají partnerky. Ale těch pouze 10 % mužů na semináři si účast a hojné role užili a seminář pak velice chválili. A některé ženy si mohly zkusit mužské role a byly překvapeny, jak my muži to máme těžké .

To, co nás živí, není ovšem jen jídlo. Esoterici tvrdí, že je možné „hrubo-hmotné“ jídlo zcela vynechat a živit se jen pránou. Tedy kosmickou energií ze vzduchu. To se zatím nikomu, koho znám, nepodařilo a upřímně – já po tom nikterak netoužím. Jídlo je totiž část pozemského potěšení, které, jak se v některých konstelacích ukázalo, nás pozitivně váže na tento svět. A to i tehdy, když k němu máme rozporuplný vztah, či toužíme spíš po tom lehkém, světlém, duchovním. Takže první poučení: Otočte se vědomě k jídlu, chvalte ho, važte si ho a nebojujte s ním.

(Zde začíná pokračování článku z mailingu.)

Právě onen boj s jídlem nás provází často celý život, především pokud nejsme se svou váhou a/nebo vzhledem spokojeni. Odmítání a zároveň závislost pak vytváří napětí, které nám doslova „ujídá“ životní energii. Tu pak samozřejmě musíme hledat – opět v jídle. Víme, že nespokojenost se sebou samým vzniká už v dětství, když nám rodiče nebo naše okolí dávalo najevo, že nejsme tací, jaké si nás představovali. Že bychom měli být „jiní“, „lepší“, víc se snažit. Jakkoliv lze takové rodiče chápat („já jen chci, abys to měl/a v životě lepší, než já…“), na dětech to zanechá drastické následky.

Zde je pak nutné se k tomu malému, nevinnému, zářícímu dítěti, které je stále v nás ukryté (i když někdy hezky hluboko) vrátit a probudit ho (nebo ji). Nechat ho/ji vstoupit do mého současného života a poslechnout ho/ji, když si chce hrát a nebrat námitky okolí až tak vážně. (Viz náš seminář o hravém dítěti 11.- 13. 6.)

Trochu jinak jsou postaveny případy, kdy naši předci trpěli hladem a odříkáním a tak, buď přímo nebo nepřímo nám vsugerovali, že hodně potravy znamená přežití, jistotu, zabezpečení, někdy – u poválečných generací – i mír. V těchto případech je nutno pracovat s rituálním uctěním předků a jejich těžkého osudu, což se většinou děje skrze emoční a hluboké konstelace.

Velice zajímavé případy jsou ty, ve kterých je jídlo a následná obezita jakousi ochranou před nepříznivým, nepřátelským nebo dokonce ohrožujícím okolím. Tady je potřeba být docela obezřetný, neboť odstraníme-li symptom (přejídání), můžeme spolu s ním zničit i fungující obranu.

To mají mimochodem všechny závislosti společné – vytvořili jsme si je, aby nám nahrazovali něco, co se nám nedostávalo. A jakkoliv s nimi bojujeme, jsou „naše“, tj. patří k našemu způsobu, jak přežít. Pokud takovou závislost v konstelace odsuneme a tím odkryjeme pohled na to, co nahrazuje, může se stát, že tím narušíme něco, co doposud fungovalo. A pokud nepřítomnost toho, co závislost nahrazovala, stále trvá, nikterak jsme klientovi nepomohli.

Všeobecně se tvrdí, že ony „kila navíc“, který mnoho lidí získalo v covidovém období, byly způsobeny nedostatkem pohybu, vysedáváním u počítačů a stresem. To samozřejmě bude ten hlavní důvod. Nicméně je tu ještě i jiná, doplňující úvaha. Je také možné, že to, co nás opravdu a do hloubky živí – láska, vztahy, komunikace a koneckonců i ten čerstvý vzduch, možná to lze nazvat „prána“ – se nám právě v období korony a život omezujících opatření bolestně nedostávalo. Divadla nehrála, koncerty se nekonaly a vzdělávání se mohlo dít pouze skrze „digitální síto“. Lidé se nesměli scházet v kavárnách a mnohé byl nucen pracovat z domova – i když to spousta lidí uvítala. „To, co nás živí“ tak bylo redukováno na energeticky vyčerpávající online-prostor a – jídlo. Bude zajímavé, jak bude na toto téma vypadat globální konstelace, kterou hodlám postavit na našem prvním večeru v „Černé labuti“. (Viz zde – Konstelační večery s Janem).

Závěr ze seminářů je opětovné potvrzení, že skrze konstelační metodu lze opravdu řešit mnohé. A že konstelace sice nejsou srovnatelné s dobrým obědem, ale že nás docela dobře, byť „jemno-hmotně“, mohou živit. Společným prožitkem, pochopením souvislostí a přátelstvím s lidmi, kteří se chtějí posunout o kousek dál.

Zpátky na stránku o publikacích.A zde je link na úvodní stránku.