Co je vlastně “vnitřní dítě”?

Vnitřní dítě je zdroj hravosti, kreativity, zvídavosti a radosti v nás, pomáhá nám v osobním růstu, poznání a objevování světa, vede nás k úžasu a nadšení. V jistém smyslu se dá říci, že vnitřní dítě je “osvícené”, neboť žije “tady a teď”, v přítomnosti.

V průběhu dospívání se však toto vnitřní dítě stahuje zpátky a dělá místo několika “dospělým hlasům” . Tito nám říkají, abychom byli vážní a vážení, seriózní, zodpovědní, pilní a pracovití. Psychologicky viděno se většinou jedná o introjekty našeho okolí, rodičů, vychovatelů, někdy i starších a “úspěšnějších” kamarádů.

Trauma? Zranění?

Ale nejen to. V pozdějších letech se často dostaneme k přesvědčení, že naše dětství bylo těžké a traumatické – že tedy je naše vnitřní dítě “zraněné”. To samozřejmě může být pravda, ale také nemusí. Každopádně jsme přežili, a tak, namísto abychom si stěžovali na naše dětství, rodiče a příbuzné, můžeme si říci, že to, co jsme jako děti zažili, lze proměnit v dovednosti a schopnosti – minimálně v schopnost přežít. 

A jedna skutečnost tento způsob nahlížení na vnitřní dítě radikálně podporuje – téměř vždy, když do konstelace postavíme naše vnitřní dítě, tak se ukazuje, že se s jistým nepochopením dívá na dospělého a říká: “Já si chci hrát a mohu tě to také naučit, když se na mě nebudeš dívat jako na nějakého kripla.”

Konstelace spojené s jógou a continuum movement.