Účinky

V seminářích konstelací můžeme pozorovat několikanásobný účinek.

Na racionálně-informační úrovni pochopíme, co se v našem systému stalo nebo stále ještě děje, jak se komu daří, kdo v systému chybí a kdo jiný za něj jeho roli přebírá. Tato úroveň je mnohdy důležitá pro organizace, podniky a pracovní kolektivy, kteří si konstelacemi mohou překvapivě rychle vyřešit vnitřní spory, problémy týkající se kompetence, kvalifikace a hierarchie.

Důležitá úroveň působení konstelací je emocionálně-prožitková. Tím, že uvidíme a akceptujeme skutečnost “tak, jak je“, obdržíme motivaci a sílu jít dál, pokračovat v započaté cestě bez iluzí a bez růžových, ale zamlžujících brýlí. V tomto směru se hodí konstelace pro všechny, kteří mají touhu se dál vyvíjet.

V dalším průběhu konstelace máme možnost zažít pozitivní alternativu k našemu vnitřnímu obrazu reality. Tím, že pozorujeme změny v systému během jeho přeskupování a tím, že akceptujeme poslední “obraz“ konstelace – stav, ve kterém má konstelace největší jasnost a účinek, dáme průchod tomu, co je nové, nečekané a možné. V tomto ohledu je prospěšné, nechat na sebe působit poslední stav konstelace, aniž bychom ho oslabovali intelektuálními otázkami. Tato úroveň konstelací nám pomáhá překonávat problémy, harmonizuje a dává nám sílu v obtížných situacích.

V konstelacích se stále setkáváme ještě s jinou, racionálně těžko vysvětlitelnou úrovní působení. Nejlépe se dá tento účinek přirovnat k tomu, co šamani a rituální léčitelé nazývají působením v paralelním světě. Často se stává, že účastníci konstelací hlásí, že provedená konstelace měla pozitivní účinek i na ty příslušníky systému, kteří nebyli vůbec přítomni, a kteří o konstelaci ani nevěděli. Toto působení konstelací není (doposud) akademickou vědou uznáváno a často je příčinou neporozumění a způsobuje skeptický až odmítavý pohled na tuto metodu.

Když začneme vnímat realitu poněkud odlišně, než jak jsme ji do té doby vnímali, ve větších souvislostech, s větší hloubkou vhledu, tak se lehce může stát, že náš problém, který jsme dosud viděli jako těžké břemeno, se rozplyne. Určitě to znáte – v lese v noci vypadají pařezy jako příšery. A sotva se rozední, už si na mě člověk může sednout a dát si snídani.

Příčiny

A ještě krátce odpověď na častou otázku nováčků: “Jak je to vůbec možné, že ti zástupci v rolích, kteří vůbec nic nevědí o mém tatínkovi nebo mamince, se přesně tak chovají?”

Je zajímavým a v konstelacích mnohokrát potvrzeným jevem, že ačkoliv zástupci, postavení do rolí, nemají o skutečné rodině klienta ani potuchy, projevují v rolích pocity a ukazují mezi sebou vztahy, které zjevně mají – alespoň pro klienta – s jeho skutečnou rodinou něco společného. Tento jev bývá vysvětlován někdy za pomoci racionálních jevů – například že existuje jakási skrytá abeceda prostorových pozic, kterou my podvědomě známe a tak stavíme konstelace přesně podle tohoto “kódu”, ačkoliv na vědomé úrovni o něm nevíme. Jindy zase bývají konstelace vysvětlovány skrze existenci různých informačních polí, a podobných ještě neobjasněných fenoménů. To se pak často stává vítanou municí pro kritiky rodinných konstelací, kteří tuto metodu odsouvají do říše “fantasmagorií a pověr”.

Zjevně musíme (prozatím) konstatovat, že podobně jako akupunktura, i konstelace mají efekt, který dosud zůstává současnou vědou neobjasněn. To ovšem byly nesrovnalosti v oběhu planet a Slunce koncem „centrální Země“ začátkem sedmnáctého století také. Aniž by tomu exaktní věda ještě plně rozuměla, je i přesto možné se konstelacemi dopídit mnohého, co jinak zůstává skryto pod povrchem mlčení a ignorování.

****************
Dodatek 2020, leden:

Konstelovaný systém jako živý organismus

„Zázrak konstelací“ – Na počátku stála otázka: Jak to že konstelace fungují tak přesně? Existuje mnoho teorií, jež se snaží tuto otázku zodpovědět. Asi nejstřídmější je „nevědomá abeceda“ – viz výše. Pak existuje několik exotických dalších – informační pole a morfická rezonance (Ruppert Sheldrake), zrcadlové neurony, teorie fraktálů, holografický model atd. (Více zde.) 

K pojmu systém – Jak je známo, konstelace stavíme zpravidla pro člena nějakého systému. Systémem zde rozumíme živý systém – ať už jde o rodinu, firmu, organizace, nebo o obraz živého systému – zde mám na mysli třeba konstelace bájí, pohádek, scénářů. Tento systém musí splňovat některé kategorie, které se překvapivě shodují s definicí života.

Definice života – Podle NASA se vyznačuje život (=organismus) těmito znaky: 1. jde o otevřený systém (ale pozor – je ohraničený!) 2. replikuje se 3. je autopoietický (samo-tvořící) 4. je evoluční, tj. reprodukuje se s variacemi. Důležitá „fyzikální“ vlastnost každého živoucího organismu je jeho schopnost zmenšovat vlastní entropii (míru neuspořádanosti) na úkor okolí. To znamená, že skrze příjem energie zvenčí (potrava, kyslík, teplo, světlo atd.) udržuje popřípadě zvětšuje svou vlastní uspořádanost.  Informace o systému (DNA) je v každé části organismu. (v každé buňce). 

Systém jako organismus? Pokud bychom tedy systém uvažovali jako organismus, který se skládá z členů (buněk), pak je jasné, že každá jeho část (=člen) má přístup ke všem informacím o systému. Má v sobě (informační) stavební plán celku. I báje, pověsti, mýty, pohádky a scénáře se dají s úspěchem konstelovat, protože jde o jakési „memy“ – tedy replikující se obdobu genu v kulturním prostředí. A protože byly tyto memy vytvořeny živoucími bytostmi v živoucím prostředí kultury, vykazují samy známky života. 

Závěr: To by vysvětlovalo nejen překvapivé jevy v konstelacích rodinných či firemních systémů („…to není možné – ten zástupce, který nikdy neviděl mého tátu, reaguje a mluví přesně jako on“), ale i zarážející vnitřní logiku v nově vzniklých narativech (způsobech vyprávění) konstelovaných pohádek či divadelních her. (Viz např. můj popis konstelace Prodané nevěsty). Zatímco v organismech je informace předávána skrze DNA (u virů skrze mnohem dynamičtější a variabilnější RNA), je v konstelacích systémů informace předávána formou specifického „systémového“ memu.