Důležité předem: konstelace jsou zážitková metoda, ve které jde o prožití pocitů a teprve po prožitku o vysvětlení a pochopení toho, co konstelace ukazuje. Nejlepší způsob práce s konstelacemi je v kruhu spoluúčastníků semináře. Optimální počet účastníků je 15 – 25, existují ovšem také menší i větší semináře.

Mimo semináře je též možné, stavět individuální konstelace, kde klient přechází z jedné role do druhé, případně pracovat s figurkami. V tomto popisu konstelací se budeme zabývat skupinovou prací, tedy jakýmsi standartním průběhem konstelace v rámci semináře.

Klient si poté, co krátce představí svou zakázku nebo svůj problém, vybere ze spoluúčastníků zástupce pro důležité členy svého systému. Tyto zástupce mu většinou navrhne vedoucí konstelace (“konstelář”). Když je stavený systém například jeho rodina, postaví hlavní představitele – svoje rodiče, sourozence, toho či onoho prarodiče a samozřejmě také sebe. Zástupci také mohou roli odmítnout – například když potřebují zpracovat předchozí konstelace nebo když se na roli prostě necítí.

Vybrané zástupce pak klient postaví do prostoru podle svého vnitřního obrazu tak, jak to cítí, že to “je”. To může vypadat například jako na obrázku vpravo. Při stavění do pozic je nejlepší, vést zástupce oběma rukama za ramena. Jedině tak má klient kontrolu nad umístěním zástupce do přesně té pozice, kterou mu vybral. Celá konstelace a především stavění do rolí by mělo probíhat v klidném a koncentrovaném prostředí, průběh konstelace by neměl být rušen mluvením účastníků mimo role nebo odcházením a pohybem nezúčastněných osob.

Důležité je, aby klientem postavený obraz systému vycházel z toho, jak klient svůj systém vnímá, ne jak by chtěl, aby vypadal. Důraz tedy leží na tom, co je, a nikoliv na tom, jak by to mělo být, případně jak by si klient přál, aby to bylo.

Po postavení konstelace si klient sedne tak, aby na konstelaci a na to, co se zde bude dít, dobře viděl. Nyní je na řadě konstelář. Ten za pomoci dotazování se zástupců, jejich přemisťování, nebo přenechání zástupců jejich samovolnému pohybu zkoumá, co systém potřebuje k většímu uvolnění a harmonii. Přitom může toho či onoho zástupce nechat pronést jisté rituální a uvolňující věty (například “zůstaneš v mém srdci”, “chyběls mi” atd.). K pohybům v konstelaci říká jejich duchovní otec Bert Hellinger: “V systému můžeme pozorovat různé pohyby. Všechen pohyb má ale společný směr – je to směr k sobě, dohromady, nikdy ne opačný.”

Konstelace zpravidla končí, když se dosáhlo jistého uvolnění systému. Někdy také konstelace jakoby uvázne na mrtvém bodě. To nemusí vždy znamenat prohru – často se právě takové konstelace projeví v dalším působení blahodárně. Klient si totiž uvědomí, co se děje, a může se rozhodnout, zdánlivé nedostatky systému akceptovat a vydat se svou cestou dále.

Někdy postaví konstelář klienta ke konci konstelace do jeho role. Vymění ho tedy za jeho vlastního zástupce. To se děje zpravidla tehdy, když je výhodné, aby si nově objevenou pozici či situaci klient sám vyzkoušel.

Po ukončení konstelace všichni zúčastnění vystoupí z rolí. To mohou udělat velikým krokem z role ven, otřepáním se případně očištěním energetického těla. Vědomé vystupování z rolí je důležitá součást konstelačního rituálu!