drama, Konstelace jako divadlo, Konstelace.info

Konstelace jako (antické) divadlo

Magie divadla

Vysvětlovat, co jsou konstelace, je asi jako pokoušet se objasnit někomu, kdo ještě nikdy nebyl v divadle, kouzlo divadelního představení. Existuje přece nepřeberné množství různých typů divadla, komedie, tragedie, moderní divadlo, taneční, autorské, drama, opera…

Ale nejen to. Divadlo působí na různých úrovních – pro někoho je to zábava, pro někoho hluboký umělecký zážitek a někdo může odejít z divadla i docela rozhozený. Takže já mohu čtenáři přiblížit pouze to “moje” divadlo, totiž mé zcela osobní pojetí konstelační práce. A ta vypadá tak trochu jako antické řecké divadlo, drama, jež ovšem je spojené s aktivní spoluúčastí diváků.

Pravidla rituálu

V konstelacích se podobně jako v theatronu sejde jistý počet účastníků. Tak jako v amfiteátru i na mých seminářích se sedí víceméně v kruhu. Po úvodu nastává čas jednotlivých konstelací. Většina z přítomných si přinesla vlastní náměty na hru – takzvané zakázky z rodinného, firemního, či jiného prostředí. Zakázky účastníků se musí dotýkat jich samých, to znamená, že účastník musí být začleněn do systému, který budeme v konstelaci stavět.

Někdy se stává, že klient chce postavit cizí systém – a to není možné. Manželka například nemůže postavit původní systém manžela – protože není jeho součástí. Manžel, kterého si vzala, je pouze součástí jejich společného současného rodinného systému (pokud mají děti) nebo vztahového systému (pokud žijí jako pár), nepatří ale k manželčině původní rodině. To má jeden malý důsledek – konstelací nelze “vyřešit manžela”, lze se podívat pouze na svůj vztah k němu, na ono drama ve vztahu.

Režie představení

Tak jako na divadle, i zde existuje režisér – konstelář, tedy ten, kdo konstelace vede. On není ten, kdo hru napsal, ani ten, kdo v ní hraje. Jeho úkol spočívá v tom, umožnit hře se dostat do veliké hloubky a vnitřní, systémové pravdivosti. Jinak řečeno se stará o magičnost hry, o to, aby hra ukázala, co má být viděno a její aktéři uznali to, co má být uznáno.

Role

Konstelář tedy dbá na přítomnost důležitého, případně to, co je důležité, přivádí do hry. Otevírá dvířka ději k srdcím hráčů i obecenstva.

Okolní spoluúčastníci vytvářejí jak publikum, které energeticky zesiluje působení hry a zároveň tvoří zásobu potenciálních herců. 

Klient, tedy ten, kdo konstelaci staví, rozdá “masky”. To znamená, že si zvolí hráče, kteří budou představovat důležité postavy v jeho systému. To dělá v souladu se svým podvědomým, které automaticky vybírá lidi, jež s jeho problémem (nebo s rolí, kterou mají ztvárnit) rezonují.

To znamená, že konstelace není určena jen pro klienta, který konstelaci staví, ale i pro řadu ostatních lidí – herců-zástupců i okolních diváků, kteří v konstelaci nehrají. Někdy za klienta rozdává (v napojení na něj) masky-role i vedoucí konstelace.

Hloubka hry

Čím důležitější je námět (zakázka), čím více leží na srdci klientovi, čím hlubší je pozadí toho, co klient chce vyřešit, tím více může jít konstelace do hloubky, ukazovat na to, co bychom bez ní neviděli nebo přehlédli. Opět řečeno výrazy antického divadla: Velikost katastrophy (tedy původní ničivé či traumatizující události) určuje intenzitu prožití.

Po sestavení počátečního obrazu konstelace sleduje klient “své drama” zpovzdálí. Jeho pohled tedy přichází zvenčí. Vidí tak aktéry (včetně sebe) z pozice, ze které možná tuto hru ještě nikdy nevnímal. Všímá si, že jeho zástupce v konstelaci vnímá to, co se děje, pod určitým úhlem – prostě ze své pozice.

Zároveň ale vidí, že jeho pohled na situaci není ten jediný “správný”. Každý člen systému se na realitu dívá z jiného úhlu a každý má na svůj pohled, a tím i na své pocity, právo. Suma všech těchto částečných pravd tvoří cosi jako celkovou pravdu systému, kterou nazýváme duší nebo svědomím systému.

Katarze

Ve hře, pokud je pravdivá a hluboká, zažijí všichni (tedy i diváci) “husí kůži”. V antickém divadle to staří Řekové nazývali katarzí, tedy očistou. Aristoteles například vyzdvihuje tuto očistu a připisuje jí blahodárný psychologický účinek. Tvrdí dokonce, že tato katharsis dělá z lidí lepší občany, neboť je na hluboké úrovni spojuje a tím v nich posiluje smysl pro věci obce (polis).

Že by konstelace působily blahodárně také na úrovni politiky? Ve smyslu starověké polis to Aristoteles opravdu tak myslel. Proto asi byl v každém větším městě theatrón.

Léčení skrze setkání se s větším

Smysl divadla (a konstelací) však nekončí pouze u psychologického aspektu. Antické divadlo, jak víme, se vyvinulo z mysterií boha Dionýsa, tedy ze zpěvu a hry mystů, zasvěcenců do kultu. V mém pojetí mají konstelace skutečně blíže kultu mysterií (případně: umění v jeho magické definici) než například psychoanalytickému sezení.

Mysterium je totiž setkání s něčím, co je větší, než my, co nás všechny přesahuje – a právě o toto v konstelacích jde. Je to právě to nepochopitelné, co sice cítíme, ale co se vzpírá naší definici, vědeckému poznání, co z konstelací dělá konstelace a co zároveň odrazuje a bude nadále odrazovat ty, kteří se ke konstelacím chtějí přiblížit pouze racionálně, vědecky. Možná že právě tato část konstelací je dělá tak populárními. Je totiž málo věcí, mezi nebem a zemí, které nám zbyly a které jsme ještě nesesadili z trůnu “většího”, které jsme nerozdrobili na jejich prvočásti pod našimi mikroskopy a nepolapili do osidel našich analýz.

Náboženství kontra spiritualita

Antická mystéria nikdy nebyla podobná tomu, co pozdější velké monoteistické církve prodávaly coby náboženství. Nešlo zde o víru, ale o prožitek, o zkušenost boha o jeho prožitek. Mysterion znamenal religiózní konání za účelem bezprostředního splynutí s božstvem, mystové dosahovali pocitu jednoty splynutím s božstvem a nikoliv jeho pochopením.

A tak je docela možné, že v třetím tisíciletí po Kristu, v dobách velkých změn, se čím dál více lidí vydává cestou bezprostředního kontaktu s “větším”. Bez ochrany a bez průvodců, ať už se tito nazývají kněžími, vědci nebo psychoterapeuty. Není to bezpečná cesta a není ani lehká. Nevíme, kam jde. Ale mnohdy to vypadá, že k ní není alternativa. Prostě ji musíme jít.

• •                 

Zajímá vás spojení konstelací s divadlem?
Pak vás bude přitahovat i náš konstelační výcvik, nazvaný “Konstelace, drama a rituál.
Podrobnosti o výcviku najdete zde.