Co lze očekávat na mých seminářích

Tři druhy konstelací

Konstelace mají bezesporu mnoho podob. Původně byly vyvinuté jako terapie: Ten, kdo je vede je tedy  TERAPEUT. Therapeía znamená ve starořečtině „služba, péče, léčba“ – takže jde o pomoc někomu, kdo pomoc hledá, potřebuje, či ji vyžaduje. Tím se ovšem pacient (z lat. „ten, který snáší utrpení, který je trpě-livý“) staví do pozice slabšího a terapeuta v jistém smyslu nutí do pozice někoho, komu přenechává nad sebou (popřípadě nad svým u-trpením jistou moc. Tato role má své výhody. Pacient terapeutovi „věří“, takže on/ona má autoritu, jež je z magického hlediska nutná ke změně, tedy k vyléčení. Nicméně je zde nebezpečí manipulace. Problém vězí především v tom, že ve hře na pacienta a terapeuta se předpokládá, že terapeut „ví“. Má (díky svému dlouhému studiu) ZNALOSTI, které se zaměňují za SCHOPNOSTI. To, co se naučil je více hodnoceno, než jeho schopnost naslouchat, používat svou intuici, nechat se vést tím, co se ukazuje, a naladit se na pacienta.

Později, především v psychoterapii, se přešlo k vnímání role konsteláře (tedy toho, kdo konstelaci vede) jako PRŮVODCE. V tomto pojetí je léčivá funkce konstelací postavena především na odehrání dramatu za přítomnosti, ale bez zásahu klienta. To, co se v konstelaci děje, nemusí být vždy dramatické, pokud ovšem konstelář svou práci dělá dobře a pokud je i zakázka klienta závažná, směřuje každá konstelace do velké archetypální hloubky. Taková konstelace dává klientovi nejen možnost svou situace prožít jako vnější pozorovatel a tím se z ní na chvíli vymanit, ale i poznat alternativy ke svému jednání v dané situaci. Případně mu průvodce skrze konstelaci zprostředkuje hlubší POCHOPENÍ souvislostí, které vedly k tomu, co zrovna řeší. To mu pak může otevřít cestu ke změně jeho postoje a chování.

Třetí a poslední způsob vedení konstelací jsou tak zvané „ristretta“ – z italského názvu pro velmi malé množství velmi silné kávy. Tento druh konstelací vychází ze známého citátu A. Einsteina, totiž že řešení problému se vždy nachází na jiné úrovni, než na které problém vznikl. Konstelační ristretta nás v krátké době přenesou z původního problému někam docela jinam, na „jiný level“. Možná že by se daly připodobnit k technice, kterou používá ZENOVÝ MISTR – ať už je to rituální úder bambusovou holí, který má „probudit“ meditujícího, nebo skrze koán, tedy za pomoci logicky neřešitelné hádanky, kterou mistr ukládá studentovi, aby se tento dostal mimo racionální omezení svého rozumu. V těchto konstelacích se skokově dostáváme k okolnostem, které předcházely vzniku problému, se kterým klient na konstelace přichází. Druhá možnost účinku „ristretta“ je otevření zcela nového prostoru, kde se dotyčný problém prostě již nevyskytuje. I při tomto způsobu vedení konstelací se samozřejmě vyskytují rizika – například to, že klient to, co se v „ristretta“ ukazuje, vůbec nepochopí. 

Zde se ovšem musíme zamyslet nad tím, zdali pochopení (tedy porozumění) je vždy nedílnou součástí či dokonce podmínkou řešení. Pokud řešení budeme vnímat na školské úrovni (tj. problém jako matematické rovnice, která má jen jedno správné řešení), pak určitě ano. Pokud ovšem řešení problému spočívá ve změně našeho úhlu pohledu, v nastoupení úplně jiné cesty, v kvantovém skoku, pak zjistíme, že takováto „řešení“ vůbec nějaké logické pochopení nepotřebují. Z mého pohledu je to nejlepší, tedy ideální řešení všech problémů právě ten případ, kdy problém prostě zmizí. Často pak zapomeneme, že jsme ho vůbec kdy měli.

Z předchozího je patrné, že na mých seminářích očekávejte druhý a pak především třetí přístup, tedy konstelace, které nejsou příliš dlouhé, neobracejí se příliš do minulosti klienta a jsou mnohdy velice živé a často i zábavné.

Těším se na setkání s vámi.
Jan Bílý