"Uvidí se!"

Jednomu sedlákovi utekla do lesa jeho jediná kobyla. Všichni sousedi ho ve vesnici litovali, projevovali mu soustrast, ale on říkal jen: "Uvidí se..."

Po několika dnech se kobyla vrátila s krásným mladým hřebcem. Když mu sousedi gratulovali k takovému štěstí, řekl opět jen: "Uvidí se..."

Za několik dní se pokoušel sedlákův syn hřebce zajezdit, ale ten ho shodil ze sedla a při tom si syn zle polámal nohu. Všichni sousedi lámali rukama jaké je to neštěstí, ale on na to říkal pouze: "Uvidí se..."

Po dvou týdnech přišli do vesnice vojáci k odvodům a vzali s sebou všechny zdravé mladé muže - jen sedlákova syna kvůli jeho noze ne. To zase byli sousedi celí závistiví a mluvili o štěstí. Ale sedlák opět na to pouze: "Uvidí se..."

Příští rok se mnoho mladíků do vesnice vrátilo s bohatou kořistí a mnozí z nich nalezli rovněž bohatou nevěstu ze sousedních vesnic - a to zase lidé mluvili o neštěstí pro sedláka a jeho syna, ten ale říkal pouze své "uvidí se".

Několik let na to většina takto "rychle zbohatnuvších" propadla alkoholu, kouření opia nebo zahálce a karbanu, sedlákův syn se však kromě své každodenní práce stále vzdělával, naučil se psát a počítat a stal se moudrým, a když vesnicí projížděl vysoký úředník, poznal v synovi jeho talent a vzal ho s sebou do města na císařský dvůr.

A co ho tam čekalo? ...Uvidí se...

(Převyprávěno podle jedné staročínské zen-povídky)