Další
transformační
články:

Horská dráha

Vnitřní dítě

Záznam přednášky "Konstelace, spiritualita a osobní rozvoj"

 

 

Transformace. A jak dál?

Celý svět prochází nejhlubší transformací možná za celou svoji historii. Začíná nám být jasné, že tak, jak jsme do dneška žili, nepřežijeme. Náš druh, homo sapiens, se díky své inteligenci a schopnosti se učit dostal do pozice, kdy již nemá přírodní regulátory, které by ho brzdily v ničení "těch druhých". Vymýtili jsme své přirozené nepřítele. Kromě sebe sama...

Technika je užitečná věc, která po staletí sloužila k rozvíjení našeho blahobytu, k zvyšování našeho pohodlí. Na začátku třetího tisíciletí se však ukazuje, že jsme v naší víře v neomezené možnosti techniky zapomněli na jednu maličkost - na omezenost přírodních zdrojů. Na to, že máme jen jednu planetu - tu, na které žijeme. To, co nás živí je totiž stále Matka Země a to, co žije na její půdě a v jejích mořích, a nikoliv otec pokrok. A ani akcie, ani internet, ba ani lopatu nemůžeme jíst.

Politici a technokrati všech odstínů nám namlouvají, že šťastnými nás udělá jen ještě větší růst a další vlna technologie. Že víc konzumu znamená větší prosperitu a ta vyřeší všechny naše problémy. Že z krize se dostaneme jen tehdy, když budeme dělat "ještě více starého a osvědčeného". Ale my začínáme tušit, že to tak není. A to je začátek naší transformace. Možná. Doufám v to.

V mých kurzech se setkávám se stále více lidmi, kteří se vrhají po hlavě do změn. Nejprve většinou hnáni problémy, které je tíží, které chtějí překonat, vyřešit, nechat za sebou. Přicházejí s touhou, aby se to, co je na seminář přivedlo, konečně zlepšilo. Ale konstelace jako technika jsou záludné. Umožňují totiž pohled na celek. A začneme-li se dívat na celek, už nemůžeme zavírat oči před souvislostmi. Už nemůžeme věřit v "malá" řešení, když vidíme "velké úlohy".

A tak se po konstelacích často dostáváme do těžkostí. Najednou vidíme, jak naše zaměstnání slouží jen k vydělávání peněz a jak je na hony vzdáleno tomu, co by možná mohlo být naše povolání. K čemu bychom mohli být povoláni, kdyby jsme jen měli víc času, víc prostředků, víc síly.

Vidíme, jak naše vztahy, partnerské, manželské, mezilidské, slouží jen k udržování jakéhosi stavu minimální spokojenosti, ačkoliv by mohly být upřímnější, srdečnější, krásnější. Začne se nám stýskat po onom okamžiku, kdy se v konstelaci rodinný systém doplní a všichni, polovina plačíc, se obejmou. Pohádka? Možná. Ale my tušíme, že by mohla a měla být aspoň častěji realitou. Když už ne pořád.

Začneme chápat, jak naše pohodlí, jak naše závislost na zábavě ničí zdroje všude kolem nás a jak se náš život stává pomalu natolik strukturovaný a omezený, že nás pomalu přestává bavit. A začínáme se proti tomu bouřit. Proti části nás samých. Protože touha ovládat, touha "dostat se nahoru za každou cenu" je v nás všech. Nahoře to totiž je lehké. A dole těžké.

V esoterických seminářích jsme se učili, jak být šťastnější. Jak se dostat ze tmy ke světlu. Jak vystoupat jako lotos z bahna nahoru nad hladinu vrtkavých emocí a jak rozvinout svůj potenciál jako zářící okvětní plátky. To je krásné. Ale transformace není jen proměna "ošklivé" housenky v "úžasného" motýla. Transformace je také jaro, léto, podzim, zima. A teprve potom další jaro.

Transformace nedělá jen dobře, ale často i bolí. Příšerně, zle, někdy dlouho. Někdy se nám "to" nepovede. I to patří k tomu. Dokud nepochopíme tuto lekci, dokud se nenaučíme akceptovat i tmu, budeme se honit za růstem, za světlem, za dobrem. Přitom nás stagnace, tma a zlo vždy dohoní, tak jako nás pokaždé dohoní to, co z našeho života nebo také z našeho systému vyloučíme. Zlí teroristi totiž neexistují. To vše jsou pouze naše vlastní, vyloučené stíny.

Chtěl bych na těchto stránkách shromáždit pár mých postřehů z mé již desetiletí trvající práce s lidmi. S lidmi, kteří jdou do transformace, ale na začátku své vědomé cesty jsou překvapeni faktem, že se věci nestávají lepšími, ale naopak se horší. Nebo, což se stává častěji, se stávají intenzivnějšími a to v každém ohledu. Vlny se zvětšují a hřebeny vln jsou sice vyšší, údolí zato hlubší. To je znamení, že jdeme do světa a ne z něho ven. Že neputujeme na vrchol Himaláje, abychom z povzdálí sledovali, jak se ty neosvícení človíčci tam dole hemží, ale že se transformace děje přímo v nás.

Chci tuto stránku častěji rozšiřovat o další a další články k tématu. Články o tom, jak dál. Seznam "transformačních" textů najdete nahoře na začátku této stránky vlevo pod menu. Vaše reakce, otázky a náměty na další články rád uvítám.

Když se pozorně podíváme na náš život "v transformaci", zjistíme, že nám vlastně zbývá jen málo možností, jak ho ovlivnit. Bert Hellinger pronesl jednou nádhernou sentenci. "Zjednodušil jsem," pravil 2005 v Praze, "psychoterapii na tři slova: prosím, děkuji a ano." Myslím, že se to netýká jen psychoterapie, ale i transformace. Držím nám všem palce.

Váš Jan.

impresum zde