Texty v překladu

Osho: Seeing Aura
Castaneda: Cesta srdce
Oriah Mountain Dreamer: Invitation
Marianne Franke: Mosty
Wilfried Nelles: Fenomenologie

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Seeing Aura...
Text: Osho
(a můj volný, zkrácený překlad)

THE FIRST QUESTION:
OSHO, I KEEP MEETING PEOPLE WHO CAN SEE AURAS, AND I FEEL I AM MISSING. WHAT CAN I DO TO SHARE THIS SIGHT?

Anand Buddha, God is not an experience. No experience as such is spiritual; all experiences are mind games. Beware of it. Whatsoever can be seen will be part of the illusory world. The seer is the truth, not the seen. You can see auras and you can see angels and you can see kundalini rising and you can see inner lights -- but they are all seen. They are not you.
The seer is the witness, and only the witness is the truth. All else is a dream. And there are worldly dreams and there are other-worldly dreams; there are materialistic dreams and there are spiritualistic dreams. One thing has to be remembered always, that whatsoever is seen is worthless -- even if it is God. The God that is seen is worthless.

When all experiences disappear and you are left utterly alone, nothing to see, only emptiness in the hands, no experience at all, then suddenly you realize yourself. Then you turn upon yourself, then you fall into your source. And that is not an experience, it is a realization. That is the difference between the words "experience" and "realization". It is not that you have seen something, experienced something. Now you know who you are.
The great Sufi mystic Maghrebi says,

Don't speak to us of visions and miracles, for we have long ago transcended such things.
We saw them all to be illusion and dreams, and dauntlessly we passed beyond them.

Anand Buddha, you will meet many people here who will go on playing these games. They are simply wasting their time. Avoid their company. I am going to attract all kinds of people, and particularly the people who are interested in spiritualism. They will bring all their diseases here. They will talk nonsense -- they will talk about miracles, psychic experiences. And naturally, when somebody talks about such things, you start feeling as if you are missing. You are not missing a thing, because he is only dreaming.

But he can create this feeling in you, that you are lacking something, that your growth is not going well, that you are not growing as fast as you should grow. He will create in you the feeling of inferiority, and that is dangerous. Once you start feeling inferior you become sad, depressed, you carry a heavy weight on your chest; and that will become a hindrance in your growth.
And every possibility is there that if you desire you will start seeing these things. Desire creates dreams. If you start thinking that you are missing, soon your mind will project. The mind is always ready to give you anything that you desire, and particularly such things. If you desire money it will be difficult because it is not only a question of your own mind. If you desire to become the president of a country it may not be easy because there may be much competition. But if you want to see auras there is no competition, and nobody can hinder you, and you are not taking somebody else's auras; you are creating your own. It is a private, idiotic world. This is the meaning of the word "idiot": it means having a private world of one's own experiences which do not collaborate with reality.

I know a few people are here; they enjoy a kind of leadership because they can gather a few people around themselves. They start talking about esoteric things. And whenever somebody talks about esoteric things, hidden truths that you are not aware of, he enjoys being a knower and he reduces you to an ignorant person. It hurts. Soon you will also start talking and reading such nonsense books, and they are available in abundance.

Here, you are not to be with me to see auras, or to see lights, or to see kundalini energy rising, or the chakras opening. I am trying to hammer this truth into your heart continuously, that the only thing worth attaining is enlightenment, is nirvana, is the realization of who you are. Everything else has to be bypassed. One has to come to the ultimate experience -- which is not an experience....

Language is inadequate to express it; that's why it is called an "experience". It is not an experience, because in experience there is a division of the experiencer and the experienced, and in this experience, the ultimate, there is no division. You are the knower, you are the known, you are the seer, you are the seen, you are the experiencer, you are the experienced -- only you are. That absolute, still point of pure existence, that is the goal.

Diskurz 24.10.1978 v Pooně

Otázka:
Osho, stále potkávám lidi, kteří jsou schopní vidět auru a já mám pocit, že o něco přicházím. Co bych pro to mohl udělat?

Anand Buddho, bůh není zkušenost. Žádná zkušenost jako taková není spirituální, všechny zkušenosti jsou hrou mysli. Vyvaruj se toho. Cokoliv, co lze vidět, je část iluzorního světa. Ten, kdo vidí, je ta pravda, ne to, co vidí. Můžeš vidět auru a můžeš vidět anděle a rozvinující se kundalini a můžeš vidět vnitřní světla - ale to všechno je pouze to, co vidíš. To nejsi ty.
Ten, který vidí, je svědek, a pouze ten svědek je pravda. Vše ostatní je sen. A existují světské sny a existují také duchovní sny - jsou jak materialistické sny, tak i sny o spirituálnu. Ale jednu věc je nutno mít vždy na paměti, a to je, že cokoliv, co vidíš, je bez ceny - i kdyby jsi viděl samotného boha. Bůh, kterého uvidíš, je bezcenný.

Když všechny zkušenosti zmizí a ty zůstaneš úplně sám, nic k vidění, pouze prázdnota v rukou, žádná zkušenost, tak si náhle uvědomíš (realize = uskutečníš) sebe. Zde se obrátíš nad sebe, tady se propadneš ke svému vnitřnímu zdroji. A to není zkušenost, to je uskutečnění. To je ten rozdíl mezi slovy „zkušenost“ a „uskutečnění“. To není o tom, že by jsi něco uviděl, nebo zažil. To je o tom, že teď víš, kdo jsi.
Veliký sufický mystik Maghrebi o tom říká:

Nemluv nám o vizích či zázracích, nám, kteří jsme již dlouho za tím.
Dohlédli jsme, že iluze a sny to všechny jsou a bez pochyb jsme okolo nich prošli.

Anand Buddho, zde budeš potkávat lidi, kteří stále hrají tyhle hry. Ale oni jednoduše mrhají svým časem. Vyvaruj se jejich společnosti. Já prostě přitahuji všechny druhy lidí a speciálně lidi, kteří se zajímají o duchovno. Ti sem přinášejí všechny možné nemoce. Mluví nesmysle - oni budou dál mluvit o zázracích, o duševních zážitcích. A přirozeně, když někdo mluví o těchto věcech, začínáš mít dojem, že o něco přicházíš. Ale o nic nepřicházíš, protože oni pouze sní.

Ale oni můžou v tobě vytvořit tento pocit - pocit, že něco postrádáš, že ti něco chybí. Že tvůj růst není ještě dostatečný, že není tak rychlý, jak by měl být. Oni v tobě vytvoří pocit méněcennosti a to je nebezpečné. Když se cítíš méněcenný, podřadný, tak se stáváš smutným, depresívním, neseš v sobě velikou zátěž a ta se stane překážkou v tvém růstu. A dále je tu pravděpodobnost, že když si to přeješ, tak ty věci začneš vidět také. Přání vytváří sny. Když si začneš myslet, že o to přicházíš, tak tvoje mysl okamžitě začne pracovat a projikovat. Mysl je vždy připravena, dát ti cokoliv, co si přeješ - hlavně tyto spirituální věci. Když si přeješ peníze, tak je to složitější, protože peníze neexistují pouze v mysli. Když si přeješ stát se prezidentem, může to být těžší, protože je tam pár jiných kandidátů, kteří se o to perou. Ale když si přeješ vidět auru, tak proti tomu nikdo nic nemá a nikomu taky nic nebereš - každý má svou auru a tak i ty si vytvoříš svou. A to je privátní, uzavřený, idiotický svět. To je význam slova „idiot“: to znamená mít vlastní privátní svět vlastních zkušeností, které nikterak nekolidují s realitou.

Vím, že je tady pár takových lidí, těší se z jakési nadřazenosti, jakéhosi vedoucího postavení, protože jsou schopni shromáždit lidi kolem sebe. Hovoří o ezoterických věcech. A kdykoliv někdo začne hovořit o esoterice, o skryté pravdě, kterou nechápete, tak má požitek z toho, být vědoucí a vás redukuje na ignoranta. A to bolí. Takže dřív nebo později začnete taky mluvit o ezoterních věcech a začnete číst ezoterické knihy - jich je opravdu nadbytek.

Zde nejste od toho, vidět auru, nebo světla, nebo zažít rozvinující se kundalini nebo otvírání čaker. Zkouším bez přestání do vás dostat tuto pravdu, že totiž jediná věc, hodná pozornosti je, realizovat, uskutečnit toho, kým jste. Vše ostatní je nutno objet, nechat za sebou. Prostě je nutno se dostat k tomu nejzaššímu, k té absolutní zkušenosti, která není zkušeností.

Tady je jakákoliv řeč nedostačující - to je důvod, proč se i toto nazývá „zkušeností“. Ale zkušenost to není, protože ve zkušenosti je dualita mezi tím, který dělá tu zkušenost a mezi tím, co zakouší. Ale v této ultimatívní zkušenosti žádná dualita není. Ty jsi ten, co ví a ty jsi to, co ví, ty jsi ten, co vidí a ty jsi to viděné, jsi ten, který má zkušenost a jsi ta zkušenost sama - pouze ty jsi. Tento absolutní, tichý okamžik čisté existence, to je cíl.

Citováno z: "The Secret", kapitola 14, 24.10.1978, Poona, Indie

• • • • • • • • •

The Path with a Hearth
Cesta Srdce
Text: Carlos Castaneda
(a můj volný překlad)
Vpravo jeden z mála údajných portrétů Carlose Castanedy

Anything is one of a million paths. Therefore you must always keep in mind that a path is only a path; if you feel you should not follow it, you must not stay with it under any conditions.

To have such clarity you must lead a disciplined life. Only then will you know that any path is only a path, and there is no affront, to oneself or to others, in dropping it if that is what your heart tells you to do. But your decision to keep on the path or to leave it must be free of fear or ambition.

I warn you. Look at every path closely and deliberately. Try it as many times as you think necessary. Then ask yourself, and yourself alone, one question. This question is one that only a very old man asks. My benefactor told me about it once when I was young, and my blood was too vigorous for me to understand it. Now I do understand it. I will tell you what it is: Does this path have a heart?

All paths are the same: they lead nowhere. There are paths going through the bush, or into the bush. In my own life I could say I have traversed long, long paths, but I am not anywhere. My benefactor's question has meaning now. Does this path have a heart? If it does, the path is good; if it doesn't, it is of no use.

Both paths lead nowhere; but one has a heart, the other doesn't. One makes for a joyful journey; as long as you follow it, you are one with it. The other will make you curse your life. One makes you strong; the other weakens you.

The trouble is nobody asks the question; and when a man finally realizes that he has taken a path without a heart, the path is ready to kill him. At that point very few men can stop to deliberate, and leave the path. A path without a heart is never enjoyable. You have to work hard even to take it. On the other hand, a path with heart is easy; it does not make you work at liking it.

For me there is only the traveling on paths that have heart, on any path that may have heart. There I travel, and the only worthwhile challenge is to traverse its full length.

And there I travel - looking, looking, breathlessly.

Don Juan, A Yaqui Sorcerer

Každá cesta je pouze jedna z miliónu možných. Proto se stále upomínej, že cesta je jen cesta - když cítíš, že není pro tebe, nemusíš na ní zůstat.

Aby jsi to jasně rozpoznal, musíš vézt život s jistou kázní. Pouze tehdy si uvědomíš, že cesta je pouze cesta a že na tom není ani pro tebe, ani pro ostatní, nic špatného, ji opustit, když ti to radí srdce. Ale v tvém rozhodnutí na cestě zůstat nebo ji opustit nesmí být ani strach ani ctižádost.

Nabádám tě - prozkoumej každou cestu podrobně a s rozmyslem. Zkus jí tolikrát, kolikrát to máš zapotřebí. Poté si - jen pro sebe - polož otázku. Tuto otázku uslyšíš pouze od velice starého člověka. Můj učitel mi ji položil jednou, když jsem byl mladý, ale já jsem byl příliš horkokrevný, abych jí porozuměl. Nyní jí už chápu. Ta otázka zní - je to cesta srdce?

Všechny cesty jsou stejné - žádná z nich nevede nikam. Jsou cesty do lesa a cesty skrz les, celý život jsem někde běhal ale nikam jsem nepřišel. Nyní dostala ta učitelova otázka smysl. Je toto cesta srdce? Jestliže ano, je to dobrá cesta, jestliže ne, není k použití.

Obě cesty nikam nevedou, ale ta první je cesta srdce, ta druhá není. Na té první se raduješ, když po ní jdeš, jseš s ní zajedno. Na druhé proklínáš tvůj život. Ta první dává sílu, ta druhá oslabuje.

Problém je v tom, že se takhle nikdo neptá, a když konečně rozpoznají, že si vybrali cestu bez srdce, tak je ta cesta už skoro zabila. Na tomto místě je pouze velmi málo lidí schopno se zastavit a zamyslet se a svou cestu opustit. Cesta bez srdce není nikdy radostná. Dokonce se musíš dřít, se na ni vůbec dostat. Na druhé straně, cesta srdce je jednoduchá, a vůbec tě nenamáhá, ji mít rád.

Pro mě je jen cestování na cestách srdce, na každé cestě, která je cestou srdce. Tam cestuji a jediný úkol, který stojí za to, je projít ji celou.

A tak cestuji - a dívám se, dívám s úžasem.

Don Juan, Yaqui-šaman, Překlad J.B

• • • • • • • • •
The Invitation
Text: Oriah Mountain Dreamer
(please visit pages of author / navštivte original:
www.oriahmountaindreamer.com)

It doesn’t interest me what you do for a living.
I want to know what you ache for
and if you dare to dream of meeting your heart’s longing.

It doesn’t interest me how old you are.
I want to know if you will risk looking like a fool
for love
for your dream
for the adventure of being alive.

It doesn’t interest me what planets are squaring your moon...
I want to know if you have touched the centre of your own sorrow
if you have been opened by life’s betrayals
or have become shrivelled and closed
from fear of further pain.

I want to know if you can sit with pain
mine or your own
without moving to hide it
or fade it
or fix it.

I want to know if you can be with joy
mine or your own
if you can dance with wildness
and let the ecstasy fill you to the tips of your fingers and toes
without cautioning us to
be careful
be realistic
remember the limitations of being human.

It doesn’t interest me if the story you are telling me
is true.
I want to know if you can
disappoint another
to be true to yourself.
If you can bear the accusation of betrayal
and not betray your own soul.
If you can be faithless
and therefore trustworthy.

I want to know if you can see Beauty
even when it is not pretty
every day.
And if you can source your own life
from its presence.

I want to know if you can live with failure
yours and mine
and still stand at the edge of the lake
and shout to the silver of the full moon,
“Yes.”

It doesn’t interest me
to know where you live or how much money you have.
I want to know if you can get up
after the night of grief and despair
weary and bruised to the bone
and do what needs to be done
to feed the children.

It doesn’t interest me who you know
or how you came to be here.
I want to know if you will stand
in the centre of the fire
with me
and not shrink back.

It doesn’t interest me where or what or with whom
you have studied.
I want to know what sustains you
from the inside
when all else falls away.

I want to know if you can be alone
with yourself
and if you truly like the company you keep
in the empty moments.

Ani mě nezajímá mě, čím se živíš.
Chci vědět, čeho lituješ,
a zdali se odvážíš, snít o setkání s tím, po čem toužíš.

Ani mě nezajímá, jak jsi starý.
Chci vědět, zdali to riskneš, jak blázen hledat lásku
hledat tvé sny, hledat dobrodružství v žití.

Ani mě nezajímá, jaké planety ruší tvůj měsíc v horoskopu
Chci vědět, zdali ses dotknul středu tvých vlastních starostí,
jestli tě tvá životní zklamání otevřela nebo
zdali jsi se zavřel do ulity ze strachu před budoucí bolestí.

Chci vědět, zdali umíš zůstat s bolestí, tvojí nebo mojí,
aniž by jsi se musel schovat, nebo vytratit, nebo ji řešit.

Chci vědět, zdali umíš žít s radostí, tvojí nebo mojí,
jestli umíš tančit s divokostí a nechat extázi, ať naplní tvůj život
od kořínků vlasů až po prsty u nohou, bez napomínání
být opatrný, být realista, být limitován lidským bytím.

mě nezajímá, zdali to, co mi vyprávíš, je pravda.
Chci vědět, jestli to dokážeš, zklamat jiné tím, že říkáš pravdu,
Zdali to vydržíš, být nařknut ze lži, a nepodvést svou duši.

Chci vědět, zdali dokážeš být bez víry
a tím hodnověrný.

Chci vědět, zdali vidíš krásu
i když není hezká, každý den,
a jestli dovedeš, čerpat tvůj život z okamžiku svého bytí.

Chci vědět, jestli umíš žít s neúspěchem, tvým či mým
a přesto stát na břehu jezera
a křiičet z plných plic do stříbra úplňku: "Ano"!

Ani mě nezajímá, kde žiješ
nebo kolik máš peněz.
Chci vědět, zdali ráno můžeš vstát po noci plné smutku
beznaděje, zničený do morku kostí,
a udělat to, co děti potřebují.

Ani mě nezajímá, kdo jsi a jak ses sem dostal.
Chci vědět, zdali se mnou budeš stát
v samém středu požáru a necouvneš.

Ani mě nezajímá, kde, nebo s kým, nebo co jsi studoval.
Chci vědět, co zůstane v tobě, když se vše falešné ztratí.

Chci vědět, jestli umíš zůstat sám se sebou
a zdali vážně se ti líbí společnost, kterou si sám děláš
těch prázdných okamžicích.

Překlad J.B.