Semináře ... Literatura ... Business ... Prezence ... Meditace ... Večery ... OnlineForum ... Home

Stránky pro muže - meditace

V podstatě každá meditace, spojená s "prázdnotou" a klidem je pro mužský princip vhodná. (Viz stránka "Prezence").
Jednou klasickou meditací je "Sezení s holí":

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Stocksitzen - meditace pro vnitřního muže

Druidská meditace "Stocksitzen" (Německy pro "sezení s holí"):

Muži potřebují rovnou dřevěnou tyč o délce přesně 107 cm (ženy 104 cm) a průměru mezi 2 a 4 cm. Různé druhy dřeva mají mírně různé účinky (experimentovat!), pro začátek je dobrá borovice nebo buk (většina kulatin z Bauhausu, Baumaxu atd. jsou právě z tohoto dřeva). Sedí se nejméně půl hodinu, doporučená délka meditace je hodina. Pro eventy, předvádění nebo pro rychlé zklidnění a centrování je možné sedět i kratší dobu.

Tyč se drží obouručně vzpřímená před tělem, ruce na úrovni srdeční čakry. Sedět lze na židli (doporučeno), na pařezu, jiných vyvíšeninách nebo i na zemi (nepohodlné pro většinu Evropanů). Sedí se tak, aby se sedící zády o nic neopíral. Oči jsou otevřené a pokud možno bez přílišného mrkání hebce upřené na daleký horizont.

Za žádnou cenu se celou dobu nehýbat, nehekat, nevzdychat... prostě to vydrž!

Přeji krásnou meditaci.
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Ohlas na sezení s holí od Ondřeje Šafránka

Při popisu meditace sezení s holí jsem narazil na jednotlivé "překážky", které bylo třeba překonat, nebo se s nimi vyrovnat (přijmout je).
Ke každé jsem napsal jak to vidím. Jednalo se o:
• Oči, vidění, únava
• Poloha sezení, nohy, záda (dech)
• Myšlenky, meditace

Oči, vidění, únava:
Při každém sezení jsem překonával (určitou silou) krizi rozostřených očí. To znamená, že mě oči ujížděli do totálního rozostření, které se měnilo v neudržitelnou únavu. Toto kolísání jsem (cca po 20ti min.) vždy překonal a potom bylo vidění periferní - celý obraz v celku a zároveň jsem musel v tomto obrazu zaměřovat pozornost na nějaký detail. Tato pozornost musela být akorát tak velká, abych vnímal celý obraz a energie v něm. Energií myslím světelné obrysy předmětů v zorném poli, které střídavě sílí a slábnou. Tato energie se občas měnila ve ztmavení předmětů samých. Hůl při tom rozdvojená, občas zmizela úplně. Ke konci sezení z tohoto hlediska vždy nastal stav, kdy jsem měl pocit že můžu sedět donekonečna. Po posledním sezením 14ti denního cyklu, jsem měl trochu problém ze zaostřováním blízkých předmětů.

Poloha sezení, nohy, záda (dech):
Na začátku jsem si vždycky našel "nejlepší" polohu na sezení. Ne takovou, jaká by podle mých představ měla být. V první polovině sezení (odhadnuto), jsem měl vždy potřebu "vydýchávat a nadýchávat". Tímto jsem se vlastně vyrovnával ze všemi "věcmi" které na mě působily. Po nějakém čase mě vždy začali bolet záda, tak jsem se pomalu narovnával (rovné záda a vzpřímená hlava = větší zátěž na klouby nohou) a v této pozici mi bylo dobře. Toto proběhlo dvakrát, někdy třikrát, než jsem byl úplně rovný. S rovnými zády a vzpřímenou hlavou bylo všechno snadnější (vidění, myšlenky i prázdnota). Když jsem se narovnal moc brzo, bolely mě záda ještě víc. Budu se opakovat, ale když jsem správně počkal a po určité době překonal tělesnou polohu, oči, myšlenky, samozřejmě za pomoci dýchání, měl jsem pocit že můžu sedět nekonečně dlouho.

Myšlenky, meditace:
Na začátku sezení mi přicházely vzpomínky (co jsem udělal, neudělal, nebo bylo mi řečeno, situace…). Po nějaké době (cca 15 min.) nezachycování těchto vzpomínek začali stejným způsobem přicházet představy o budoucnu (co udělám, jak to udělám…). Při dalším neuchopování těchto představ, jsem zažíval stále se prodlužující intervaly prázdnoty (nikdy před tím jsem nemeditoval a když jsem to zkoušel, tak daleko jsem se nedostal). Byl to čas, kdy jsem třeba vůbec žádnou myšlenku neměl a jen tak tiše seděl, dech byl už klidný, oči viděli periferně a zároveň detail, který jsem chtěl, poloha příjemná. V těchto stavech, kdy plyne čas myslím že rychleji, jsem měl jasno ve všech těch pochybnostech a věděl jsem že jsem na správném místě.

A co mě sezení přineslo?
Začal jsem mnohem víc dbát na svůj život. Začal jsem si víc uvědomovat co vlastně dělám a proč to dělám. Objevila se ve mně chuť a odvaha řešit věci co jsem dlouho odkládal, nebo dělal že nejsou. Paradoxně ke mně nutnost řešení těchto problémů doléhá stále víc a víc. Samovolně dělám věci důsledně a s menším odporem. A když něco nechci, už se nenechám tolik zneužívat, prostě to neudělám a mám chuť a sílu to dát najevo. Začínám se dívat na práci i zábavu z jiného úhlu pohledu. Víc toho stíhám a stále víc přemýšlím o tom co jsi mi řekl, když jsi odjížděl "dej pozor na to, aby obal snesl přijatý obsah."Vidím na jiný úrovni, že není proč otálet a zároveň nemám potřebu se za něčím co mě "spasí" hnát! Už tehdy jsem cítil, že se v této metodě skrývá klíč k tomu jak v sobě vzkřísit sílu a vůli, které jsem na eastwick přišel hledat. Tet jde o to správně jí využít.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
14. 12. 2011, při příležitosti křtu knihy Davida deidy "Cesta pravého muže" v Divadle Kampa meditovalo na sto mužů takto: