Seminář "Konstelace a šamanismus"

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Následuje článek autora (překlad z němčiny)
Systemické konstelace a šamanismus
Na úvod: rodinné a systemické konstelace - technika, která se v součastné době rychle rozšiřuje jak do oblasti rodinné terapie, sebepoznání a psychologického poradenství, tak i do coachingu, podnikového poradenství a do právní a sociální mediace (řešení konfliktů mezi různými stranami). Rodinné konstelace se dělají většinou v průběhu semináře, kde si klient vybere z ostatních účastníků pro důležité členy svého systému (rodina, podnik...) zástupce a postaví tyto do vzájemné prostorové pozice. Aniž by tito zástupci mnoho o dotyčném systému věděli, podávají ze svých míst překvapivě přesné informace o vztazích a zápletkách mezi sebou.

Každý, kdo se zúčastnil semináře rodinných konstelací, si určitě vzpomene na ono podivné, zarážející napětí, které se objeví poté, co klient postavil v kruhu sedících účastníků zvolené zástupce členů svého systému do pozice. Je to, jakoby se zjevil kousíček "pravdy" - toho, co stojí za povrchem věcí, co leží v hloubi mezilidských vztahů, schovaných za tím, co se má a nemá, co se sluší a nesluší.

Bert Hellinger - zakladatel rodinných konstelací - nazývá tento effekt "vědoucí pole" (wissendes Feld). Zde lze s klientovým systémem pracovat, je možné doplnit systém o chybějící články, přivést ho do větší rovnováhy, aniž bychom věděli, co přesně toto pole je, aniž bychom toto pole vědecky definovali. Tady také narážíme na největší problém, který mají ti, co s rodinnými konstelacemi pracují s těmi, kteří je odmítají: existence tohoto informačního pole není vědecky, alespoň dosud, vysvětlitelná, a tudíž je akademickou vědou zpochybňována. Přesto je přesnost a účinnost informací, které postavením a dotazováním se zástupců dostáváme, přinejmenším podivuhodná.

Zde se nabízí srovnání s šamanismem. V šamanismu je léčitel - šaman - přesvědčen o existenci paralelního světa, ve kterém se poté, co se dostal do transu, může pohybovat a ve kterém může síly, které se zde nacházejí v podobě předků, totemových zvířat či v jiných podobách, žádat o pomoc, radu nebo lék. Na rozdíl například od čínské akupunktury, která také pracuje s vědecky dosud neprobádanými energetickými poli, ale která je již, hlavně na západě, oficiálně uznávaná, je šamanistické léčitelství stále ještě v pozici pouze etnologicky zajímavého faktu.

Původní šamanismus je ovšem již velice ojedinělý . Nalézáme ho u několika sibiřských kmenů, v Mongolsku a Tibetu, v podobě přírodních léčitelů u indiánů hlavně ve střední a jižní Americe a v jisté podobě u Aborigines v Austrálii. V Evropě zanikl s nástupem křesťanství, které energicky a často brutálně potíralo jakoukoliv formu přírodní - pohanské - víry, se kterou šamanismus nutně souvisí.

Je současný boom rodinných konstelací, v Německu již monitorovaný televizí a časopisy jako "Die Zeit" a "Der Spiegel", návrat vymýceného šamanismu zadními vrátky? Nebo je to "pouze" následek touhy po iracionálnu a přesycenost každodenní "vysvětlitelností" a materialismem? I šamanismus se těší vzrůstající obliby, jak počet kursů, webových stránek a knižních titulů dokazuje. Ať je tomu jakkoliv, šamanismus a rodinné konstelace mají mnoho společného a jsou nejen srovnatelné, ale i kombinovatelné.

Jak i v šamanismu, tak i v rodinných konstelacích pracujeme se skupinou. Šaman provádí své léčebné rituály prakticky vždy ve středu a za pomoci komunity. Buď je pozván rodinou nemocného, nebo jeho celou obcí. Mnohdy je léčivý rituál pro všechny zúčastněné dlouhý a namáhavý proces, někdy - například při ceremonii "swet lodge" (při kterém jsou účastníci vystaveni na nejmenším prostoru žáru žhavých kamenů a horké páře) krajně tělesně vyčerpávající. Spoluúčast rodinných příslušníků a ostatních členů klanu je pokládána za samozřejmou podmínku nalezení síly, které má nemocný zapotřebí.

V seminářích rodinných konstelací pracujeme v kruhu přibližně 20 - 30 účastníků. I když ostatní účastníci, kteří zrovna nestojí v rolích zástupců, prakticky nic nedělají, každý, kdo se takového semináře zúčastnil, ví, jak je namáhavý. Není výjimkou, že se člověk po semináři cítí dva, tři dny "groggy". Zároveň ale lze v konstelacích dobře zažít, jak takováto skupina lidí, kteří se shromáždili s podobným úmyslem - vyřešení problémů, vyléčení, transformace, vývoj - vytváří velice silnou podporující energii.

Jak šamanismus, tak rodinné konstelace pracují s pojmem "duše". Individuální duše klienta, jak to vidí šamanismus, nemusí s ním být vždy ve spojení. Podle šamanistické tradice pocházejí mnohé nemoci právě z toho, že klientova duše se od klienta vzdálí - někdy proto, že byla kýmsi "ukradena". V těchto případech se šaman vydá na cestu do paralelního světa klientovu duši hledat.

V rodinných konstelacích používáme pojem "duše" hlavně ve dvou významech: jeden z nich je "duše" klientova rodinného systému. Hellinger mluví někdy o "svědomí". Toto svědomí či duše systému se stará o to, aby se systém udržoval v rovnováze, je to něco jako imunní systém rodiny. Druhý význam je "veliká duše", u Hellingera skoro již nábožensky pojatá síla, která člověka řídí a ze které jsme se individualizací při narození oddělili, abychom se s ní naší smrtí opět sloučili.

Na rozdíl od šamanismu pokládá Helinger za důležité, stáhnout se při vedení konstelací do pozadí a nechat tuto duši (ve spojení s duší systému) působit. Na tomto pasivním a velice meditativním přístupu se zakládají Hellingerovi takzvané "pohyby duše" (Bewegung der Seele), terapeutická technika, při které dotazování se zástupců a jejich přemísťování vedoucím konstelací z velké míry odpadá. Při "pohybech duše" nechává vedoucí semináře průběh přirozeným pohybům postavených zástupců a až úplně v závěru sezení je nechá říci několik uvolňujících vět. Hellinger při tom vychází ze svého přesvědčení, že pouhé "uznání toho, co je" je samo dostatečně silné, aby se systém dostal do harmonie a klient do spojení s láskou, která v systému proudí a je jeho základem.

V mnoha případech těžkého traumatu se ale ukazuje, že dotyčná traumatizovaná osoba (příp. její zástupce) stojí v konstelaci jakoby "bez duše". To se projevuje neúčastí, apatičností, neschopností pocitů jako je smutek, radost, láska ke svým dětem. Mimochodem - i klasická psychiatrie popisuje následky těžkých traumat podobně - jako depersonizace, depresivní periody, ztráta motivace atd. Zde lze v konstelacích úspěšně použít zástupce, který symbolizuje duši takovéto osoby. Ve většině případů je takto do konstelace postavená duše schopna udělat to, co vlastně musí udělat traumatizovaná osoba - s hojivým účinkem jak na celý systém, tak i na traumatizovanou osobu.

Já osobně používám v konstelacích ještě jednu zajímavou a z oblasti šamanismu převzatou techniku. Občas se stává, že traumaticky, rychle a nebo tragicky zemřelí členové systému jakoby nevěděli, že jsou po smrti. Zní to fantasticky - ale v průběhu konstelace zřetelně vidíme, že takováto osoba (dalo by se říci "její duch") lpí na světě živých, drží se někoho v systému a nutí ho tím, převzít její roli. V takových případech pomáhá, dát této osobě k ruce průvodce - já ho nazývám andělem smrti - který tuto osobu něžně, ale jistě odvede domů - právě k té veliké duši. Ulehčení v systému, které následuje poté, co "mrtvý" spočine v náruči zástupce pro velkou duši, je vždy ohromné.
Jeden z důležitých prvků v šamanismu je "síla". Při své práci hledá šaman, jak a čím by mohl klienta posílit. Pojmy jako síla předků nebo "osobní zvíře síly" (power animal) pocházejí právě z této souvislosti. Někdy je klient ale příliš slabý, než aby mohl tuto sílu přijmout. V takovém případě bude hledat šaman pro klienta nosiče síly. Tohoto nosiče pak postaví obrazně řečeno po bok klienta a bude nyní podporovat a posilovat jeho.

V konstelacích podle Hellingera toto neznáme. Podle mé zkušenosti je ale tento šamanistický přístup vhodný právě pro ty případy, kde osud dotyčného je tak těžký, že samotné uznání toho, co je, nepřinese úlevu. Zde hrozí v případech skrytého traumatu - například při zneužívaní v dětském věku, při obětech těžkého násilí atd.- dokonce retraumatizace s jejími negativními následky. Zde je účinné postavit pro klienta jakousi podpůrnou skupinu, která mu pomůže nést tuto váhu, aniž by vedoucí konstelace cokoliv řešil nebo odhaloval.

Uvedu příklad z praxe. Jiřina (jméno a detaily změněny) vypráví, že jejím hlavním problémem je vztah k otci, kterého velice miluje. Zároveň ale k němu pociťuje časté a nevysvětlitelné záchvaty odporu a nenávisti, za které se stydí a které si vyčítá. Ve styku s ostatními muži má veliké problémy, hlavně když vztah nabývá hlubší a intimnější podoby. S přítelem, se kterým má vztah již dva roky, doposud nemohla mít žádný sex.

Z celého vyprávění zaznívá možnost emocionálního či sexuálního zneužití klientky v dětství, ačkoliv klientka něco takového nenaznačuje. Po mém návrhu vybere z přítomných spoluúčastnic osm žen, ke kterým má důvěru a které postaví v kruhu tak, aby nechaly deváté místo volné pro ni. Nyní se ke kruhu pomalu blíží, ale ve vzdálenosti jednoho metru se zastaví a nemůže se odhodlat ke spojení s tímto kruhem. Na optání odpoví, že má veliký strach. Já se jí zeptám, zdali měla jako dítě něco, co jí dávalo sílu a podporu. Ona odpoví: "mého medvídka". Vybereme zástupkyni (ženu!) pro tohoto medvěda a postavíme ji k pravé ruce Jiřiny. Nyní je Jiřina schopna přijít do kruhu. (Medvěd může nyní zůstat vně kruhu). Ženy ji vezmou doprostřed, obejmou ji a říkají "my to známe" , "u nás jsi v bezpečí" a "vítej". Jiřina silně pláče, ale je schopna podporu a sílu od skupiny pomalu vzít.

Příští den v osobním rozhovoru se mnou Jiřina připustí, že "tam něco, když byla úplně malá, asi bylo...". Já jí navrhnu udělat následující obřad, aniž by ostatním účastníkům semináře cokoliv vysvětlovala. V příštím sezení si Jiřina vybere zástupkyni pro medvěda, pro sebe a pro všechny dospělé, kteří se na zneužití podíleli či o tom věděli. Před skupinou ale tyto dospělé nepojmenovává a ani nevysvětluje, kdo jsou. Tito se postaví do řady před zástupce Jiřiny a medvěda, který Jiřinu drží za ruku. Jiřina drží v rukou polštář, který pomalu položí před nohy dospělým. Při tom říká: "Já jsem malá a nevinná. S tímto (ukazuje na polštář) nemám nic společného, za to nesete odpovědnost vy". Dospělí vezmou polštář a poodejdou s ním. Jiřina se s medvědem otočí o 180°. Já před ni postavím zástupkyni pro budoucnost. Ta jí řekne: "Vítej." Jiřina pustí ruku medvěda a udělá několik kroků směrem ke své budoucnosti.

Na tomto a na předchozím rituálu je dobře vidět, jak šamanistické prvky dobře pasují k hellingerovským rodinným konstelacím. Pokud by se například v průběhu "normální" konstelace objevilo zneužití, mohlo by to pro Jiřinu znamenat retraumatizaci, kterou by případně nemohla zpracovat. Posílena kruhem žen a v jistém smyslu vlastním zvířetem síly - medvědicí - je jí umožněno prožít, jak se odpovědnost za to, co se stalo, vrací tam, kam patří - do kruhu "velikých". Ona, coby "malá", dostala od otce (a matky) život. Vše ostatní, za co jako dítě nemůže, je nyní schopna nechat u dospělých.
Je to vždy hluboký prožitek, když klient provede v konstelaci takovýto úkon. Nejen pro klienta a ostatní spoluúčastníky, ale stále i pro mě, který to zažil již stokrát. S klasickým odpuštěním to podle mého pojetí nemá moc společného - je to návrat toho, co k nám nepatří, tam, odkud to přišlo. A to často znamená návrat síly k nám.

© Jan Bily, 2003