Poznámka: Tento dost kritický ohlas na seminář pro muže s Eli Burenem jsem dostal od Pavla. Protože si myslím, že my muži bychom měli připustit i kritiku, nejen !oslavné" řeči a díkuvzdání, přináším tuto recenzi k zamyšlení na mých stránkách. Pokud by někdo z účastníků chtěl napsat svůj pohled na seminář, budu jen rád.

Život jako svoboda
Víkendový workshop pro muže, 17.-18.10.2009, Praha
Lektor: Eli Buren

Autor recenze: Mgr. Pavel Veselý

Když jsem se před lety začal vědomě uvědomovat a poznávat jako muž, bylo to v době, kdy kolem mne byla sice už široká nabídka seminářů, řada z nich pro ženy, ale mužské semináře se teprve probouzely k životu. Dnes už nabídka mužských seminářů je, i když dosti skromná - zčásti možná díky nevelkému zájmu mužů (v porovnání se zájmem žen o ženské semináře).
Uvítal jsem proto nabídku nového mužského workshopu vedeného zahraničním lektorem Eli Burenem, který byl prezentován jako výukový asistent světoznámého Davida Deidy. Zde také musím vyslovit poděkování organizátorům (Denisa Palečková, Richard Vojík), bez jejichž aktivity bychom se s prací Eli Burena v ČR nemohli seznámit. Nabídka mne zaujala také tím, že nešlo o konstelační seminář.

Hned po zahájení Eli zaměřil naši pozornost na držení těla: "Tak, jak držíme naše tělo, nás vnímá okolí. Důvěryhodnost vytváříme vzpřímeností. V ženském světě se naše důvěryhodnost projevuje vzpřímeností. Vědomí kolem mne je větší, když správně stojím." Atd. Sám Eli nám šel příkladem. Po celý víkend své tělo držel vzpřímeně, jasně a hrdě. Možná je to tím, že nejsem žena, ale moje důvěryhodnost k Elimu byla, i přes jeho perfektní držení těla, podlomena. Z něho samého jsem vnímal něco jiného, než dával najevo svým postojem. Prostě jsem vnímal rozdíl mezi (mnou vnímanou) skutečností a jeho vyjadřováním a to ve mně nemohlo vzbudit důvěru. Eli aplikoval do mužského světa přístup, který znám z kurzů pro manažery, obchodníky apod.

Má dosavadní zkušenost je taková, že naše okolí vnímá náš stav na základě našeho vnitřního vyzařování, ne na základě naší snahy nějak vypadat. A že tělesný postoj se změní samovolně a automaticky se změnou našeho vnitřního světa. Zmizí-li mé rozpoložení, které vyjadřuji např. shrbením, mizí i shrbení a mé tělo se narovnává. Pak nic nehrajeme a jsme v pravdě před sebou i před okolím. Možná, že tohle je poznání, které do Ameriky budeme muset přivézt my. Souhlas ve mně nevyvolala ani informace, že tělo každého z nás projde peklem - zestárne. Já mám své tělo rád a vzorem jsou mi starci, kteří si váží sebe včetně svého těla - a tam, kde jiní vidí peklo, oni si uvědomují svoji životní moudrost.

Vzhledem k zajímavé upoutávce na letáčku jsem měl možná příliš velké očekávání (očekávání není nikdy dobré …). Překvapilo mne, že workshop byl mj. postaven na důkladném procvičení známého cviku z jógy - Pozdrav Slunci, kterému jsme se věnovali oba dva dny. Vím, že pohyb je velmi důležitý, ale ani v této fázi jsem nebyl přesvědčen, že správný chlap (pro sebe i pro partnerku) budu tehdy, když budu mít dobře procvičené tělo.

Na začátku workshopu nám Eli řekl, že se budeme věnovat zpětné vazbě, budeme se vyzývat. To splnil a během víkendu jsme si opakovaně dávali zpětné vazby způsobem, jehož podstata byla: "Potřebuji to a to, abych tě vnímal (např.) víc přítomného". Já jsem ve svém životě ještě nepotkal člověka, který by prohlašoval, že se stal více mužem díky tomu, že mu někdo zvenku řekl, co na sobě má změnit. Znám ale hodně lidí, kteří dospěli ke změně na základě vlastního poznání (velmi často s podporou zvenku). Asi tušíte, že ani tohle nebyl můj "šálek kávy" a tak jsem svůj pocit nelibosti k hodnocení druhých při společném kolečku Elimu řekl. Včetně toho, že si zde připadám jako na vojenském cvičení. Každý jsme měli na vyjádření 30 sekund, takže jsem si potrénoval úspornost projevu.

Eli mluvil také o tantrickém dechu a proudění energií mezi mužem a ženou, ale z mého pohledu velmi povrchně a teoreticky. Bylo to jako průlet tryskáčem nad zajímavou krajinou.
Vulgarismy, které Eli v průběhu semináře používal, můj zájem nezvýšily. Ať už se týkaly sexu nebo "velkýho zasranýho tajemství", odkud přichází energie, kterou přijímáme dechem. Možná se tak v Americe běžně mluví, nebyl jsem tam, ale mé uši a srdce to vnímaly jako umělou snahu dokázat si, že jsme ti správní muži (v hospodě čtvrté cenové kategorie).

Během víkendu jsem zažil i cvičení (fyzická i psychická), která mne zaujala, a cítil jsem jejich přínos. Věnovali jsme se záměru ve svém životě a dalším tématům, která zde nebudu vypisovat, protože není mým cílem předkládat obsah celého workshopu. Na všechny dotazy vždy Eli dokázal bez zaváhání a se svým sebevědomým postojem odpovědět, ale z jakých praktických zkušeností vycházel, to je pro mne otázka.

To, co mne z celého víkendu zarazilo nejvíc, jsem nechal na konec tohoto textu. Na workshopu nás bylo asi čtyřicet mužů. Jenom dva jsme projevili nějakou nespokojenost. Znamená to, že třicet osm mužů bylo nadšeno? Je toto úroveň sebepoznání, která vyhovuje českým mužům? Nebo jsme zvyklí držet hubu a krok? Na konci víkendu jsem zaslechl jednoho muže, jak říká druhému: "Představ si, že bys na tohle jel do Ameriky a zaplatil za to dvacet tisíc …"

Z celého víkendu jsem silně vnímal zaměření, které západní člověk dobře zná - zaměření na výkon, hodnocení, posuzování, srovnávání. Ne přímo vyslovené, navíc pod pláštíkem mužského seberozvoje. Když si zpětně čtu název workshopu "Život jako svoboda", vím, že jsem se na něm svobodně necítil a jsem rád, že jsem to dokázal svobodně projevit. A vím, že moje svoboda je jiná než ta zde prezentovaná ….

Tři týdny jsem v sobě nechával zážitky uležet, než jsem napsal tuto zpětnou vazbu. Nerad hodnotím druhé, na druhé straně nás k tomu Eli celý víkend vedl. Když ale sami organizátoři vybídli účastníky k sepsání zpětné vazby, dospěl jsem k rozhodnutí.

Je zřejmé, že v tomto textu se jedná o můj osobní názor a jsem dokonce přesvědčen, že se neshoduje s názory většiny účastníků workshopu.

Stránky autora: http://www.cestoudomu.cz/