"Systém je víc než suma částí"
Článek byl zveřejněn v časopisu "Psychologie dnes" v únorovém číslu ročníku 2004

Systém je víc než suma částí
Rodina, kolektiv spolupracovníků či jiná skupina vytváří systém, který působí zpětně na své členy. Při vytváření experimentálních rodinných či skupinových konstelací je možné tyto vzájemné vazby analyzovat a upravit. Výsledkem může být nalezení nové, funkční rovnováhy systému.

Sebepoznávací metoda původně známá pod názvem "rodinné konstelace" se v současné době rychle šíří do mnoha oblastí psychoterapie, léčitelství a osobního rozvoje, ale i do podnikového poradenství, mediace a jiných poradenských profesí. Jedná-li se o konflikty a potíže uvnitř jakéhokoliv systému, lze tuto efektní, rychlou a velice účinnou metodu většinou s úspěchem uplatnit. Systémové zákony platí totiž zrovna tak v rodinném systému, jako v systému hospodářského podniku a organizace.

Při systemické konstelaci máme možnost tyto zákony poznat, lokalizovat jejich narušení a takto vzniklé, většinou chronické konflikty vyřešit. Toto se děje nejlépe v rámci semináře, kde účastníci svou záležitost či problém krátce představí a společně s vedoucím semináře a za pomoci ostatních účastníků konstelaci provedou.

Co tu znamená slovo systém? Pod pojmem systém rozumíme množinu částí, které na sebe vzájemě působí s možností zpětné vazby. Systém je vždy víc, než matematická suma jeho částí. Každý systém má tendenci jednat jako samostatný celek, jakoby vytvářel pole, ve kterém vzniká vědomí celku. Toto pole umožňuje zachování systému a nalezení vnitřní funkční rovnováhy.
Například rodinný systém vytváří pocit sounáležitosti k rodině. Tento pocit je často podvědomý, nezávislý na tom, jaký osobní, vědomý vztah ke své rodině máme. Sounáležitost je zde obousměrná - v jednom směru působí na každého člena, aby jednal ve prospěch celku - rodiny, a tím se staral o její přežití, ale zároveň poskytuje každému členu právo na členství.

Je-li jeden člen systému zanedbán, vyloučen ze systému, zapomenut či zapírán, vstoupí toto právo na členství do akce a domáhá se toho, aby se takto vyloučení a traumatizovaní příslušníci do systému v nějaké formě navrátili. Jinak řečeno: systém jako celek tohoto vyloučeného člena nezapomene, nýbrž nutí jiné, většinou mladší členy jejich úlohu, památku a dokonce i jejich pocity převzít.

Toto přebírání úloh, rolí a cítění působí většinou potíže. Děti, které role vyloučených, zapomenutých a nebo jinak osudem postižených členů přijímají, tím mohou trpět celý život. V systemických konstelacích lze tyto převzaté role pojmenovat a dále s nimi pracovat. Navíc lze vyloučené a zanedbané členy systému znovu do jejich původních pozic navrátit, a tím celý systém posílit a zharmonizovat.

Jak se konstelace dělají?

Na začátku konstelace vybere klient z účastníků semináře zástupce pro důležité členy svého systému. V případě rodinné konstelace jsou to jeho rodiče, sourozenci, babička a dedeček a mnohdy i vzdálenější příbuzní. Přitom je důležité, zda někteří rodiní příslušníci v systému chybí a kteří to jsou. Mohou to být například děti, které krátce po narození zemřely, nežádoucí nebo trestně stíhaní členové systému, nebo členové se zvlášt tragickým osudem.

Dále si klient zvolí zástupce, který představuje jeho samého. Vybrané zástupce postaví do vzájemné pozice tak, jak to odpovídá jeho vnitřnímu obrazu dotyčného systému. Je třeba, aby postupoval soustředěně a bez předem promyšleného plánu.

Od okamžiku, kdy zástupci přijdou do určené pozice, začínají se u nich projevovat charakteristické pocitové reakce. Pozorováním těchto reakcí a dotazováním se zástupců dostáváme řadu informací o systému a o procesech, které v systému pod povrchem probíhají. Zároveň se ukazuje, zda někdo v systému chybí, kdo to je a kdo v systému převzal jakou roli.

Přeskupováním systému, hledáním "správného" místa pro jednotlivé členy a doplněním systému o další vyloučené anebo zapomenuté členy zacíná proces, jehož hojivý účinek pociťuje nejen klient, nýbrž později celý jeho systém.

Pro ostatní účastníky semináře bývá jejich působení v rolích zástupců, ale i sama účast na semináři neobyčejně intenzivní a přináší skoro vždy hluboké prožitky a překvapivé náhledy do jejich vlastního života.

Ceho lze konstelacemi dosáhnout?

V seminářích konstelací můžeme pozorovat několikanásobný účinek. Na racionální úrovni pochopíme, co se v našem systému stalo nebo stále ještě děje, jak se komu daří a kdo v systému chybí. Tato úroven je mnohdy důležitá pro organizace, podniky a pracovní kolektivy, kteří si konstelacemi mohou překvapivě rychle objasnit a vyřešit vnitřní spory, problémy týkající se kompetence, kvalifikace a hierarchie. Skutečnost, kterou přijmeme "tak, jak je", nám dává sílu jít dál, pokračovat v započaté cestě bez iluzí a bez růžových, ale zamlžujících brýlí.

Další úroveň působení konstelací je emocionálně - prožitková. Tím, že zažijeme změny v systému během jeho přeskupování, a tím, že prožijeme poslední obraz konstelace - stav, ve kterém má konstelace největší jasnost a účinek, otevře se pro nás krátkodobě alternativní obraz toho, co jsme dosud považovali za dané. Tento obraz působí v jistém smyslu jako protijed k našemu problému - který v našem vnímání reality stále stejným způsobem skládáme dohromady. V tomto ohledu je prospěšné, nechat na sebe působit poslední stav konstelace, aniž bychom ho oslabovali intelektualními otázkami.

Dále se většinou objeví pravá příčina přebírání rolí v systému - esenciální láska dětí ke svým rodičům, dětí, pro které dar života od rodičů a zachování rodiny představuje velice hluboký smysl jejich bytí.

Dětem, které odevzdají odpovednost za to, co od rodičů (a dalších příslušníků systému) přebrali a nesli, se tak vrátí možnost prožít si to, že jsou vůči svým rodičům zase malými dětmi. Tento vnitřní pohyb je neobyčejně posilující a oživující. Klienti, kteří jsou tohoto navrácení odpovědnosti schopní, často pocitují, jakoby z nich spadlo bříme toho, co si více či méně vědomě velkou část svého života vyčítali a o co s rodiči bojovali. To ale neznamená, jak někteří kritikové rodinných konstelací uvádejí, že se dítě rodičům vydá na milost a nemilost a promine jim to, čím se rodiče u dětí skutečně provinili (například sexuální zneužití). Prostě ponechá tíhu těchto skutků a odpovědnost za ně tam, kam patří.

Rodinné a systemické konstelace jsou jednou z nejvíce diskutovaných současných terapeuticko-transformativních metod (alespon v Německu, kde autor žije). Její lavinovitě probíhající šíření (v Německu se počet lektorů konstelací odhaduje na víc než tisíc) ukazuje jak i vysokou účinnost této metody, tak i hlubokou touhu publika po emocionálne zaměřeném poznání a osobním vývoji.

Literatura:
Hellinger, B., Weber, G. a Beaumont, H. (2000). Skrytá symetrie lásky. Praha: Pragma.
Weber, G. (Ed.). (2001). Praxis der Organisationsaufstellungen. Grundlagen, Prinzipien, Anwendungsbereiche. Heidelberg: Carl-Auer-Systeme Verlag.
Ruppert, F. (2002). Verwirrte Seelen. München: Kösel.
Hellinger, B., Ten Hovel, G. (1999) Acknowledging What is: Conversations with Bert Hellinger. Phoenix (AZ): Zeig, Tucker & Theisen
Ulsamer, B. (2003) The Art and Practise of Family Constellations. Heidelberg: Carl Auer International

Za čarou:
Další informace o technice, seminárích a odkazech naleznete na webu: www.konstelace.info

Rámeček:
Kdy se rodinné konstelace nedoporučují
(výčet si nečiní nárok na úplnost):
1. Klient se nachází v akutní psychické, traumatické, situační či vývojové krizi
2. Klient podstupuje psychoterapii a neinformuje o zamýšlené konstelaci svého ošetřujícího terapeuta (ješte lepší by byla terapeutova přítomnost při konstelaci)
3. Klient je výrazně psychicky a emocionálně labilní.
4. U klienta se ukazují příznaky hraniční poruchy osobnosti (bordeline) a jiné psychické poruchy
5. U klienta se v průběhu konstelace začínají projevovat příznaky skrytých, disociovaných či vytěsněných hlubokých traumat (nebezpečí retraumatizace).
6. Klient vnitřně doufá ve vyřešení problému jiných lidí (napr. svých dětí, svého partnera)

Poznámka autora:
Tento článek byl po dohodě s redakcí "Psychologie Dnes" zbaven několika pasáží, které popisovaly jevy, které jsou dosud klasickou vědou neobjasnitelné. Tím nevylučuji, že jednotlivé pasáže můžou působit necelistvým dojmem či být v rozporu s jiným popisem rodinných a systemických konstelací. J.B.