"Bez kořenů není růstu"
"Experimentální formy rodinných konstelací"
Článeky v časopisu PHOENIX č. 5, (září 2003) a č. 8, (prosinec 2003)

Bez kořenů není růstu
Rodinné a systemické konstelace
Rozhovor časopisu PHOENIX s Janem Bílým, lektorem rodiných a systemických konstelací

PHOENIX: Jane, co jsou rodinné konstelace?

Jan Bílý: Konstelace jsou výborná možnost se podívat, co všechno se skrývá v našem systému - systému rodiny a partnerství ale i například systému pracovního kolektivu. Skoro vždy se v takových systémech naleznou zranění, chybějící články, převzaté role, které nám potom působí potíže. Mnohé systémy jsou tak složité a vztahy mezi jejich členy tak komplikované, že je velice těžké, řešit problémy úvahou, diskuzí nebo domluvou. Když takový systém postavíme - to jest, když představitele jeho členů postavíme v prostoru na místo, které v systému mají - je možné velice rychle proniknout tam, kde se v systému stala chyba. A tuto lze pak napravit.

PHOENIX: Na jakém principu tato metoda pracuje?

Jan Bílý: Na začátku své konstelace představí klient krátce svojí záležitost a vybere z účastníku semináře představitele pro důležité členy svého systému. V případě rodinné konstelace to jsou například jeho rodiče, prarodiče, jeho sourozenci, tety, strýci a někdy i vzdálenější příbuzní. Potom si klient zvolí také zástupce, který představuje jeho samého. Vybrané spoluúčastníky semináře postaví do vzájemné pozice tak, jak on svůj systém vnitřně vidí.

Od okamžiku, kdy se představitelé postaví do určené pozice, začínají cítit a reagovat jako ti, které představují. Poznamenávám, že většinou nejsou v seminári žádné podrobnosti o těchto členech rodiny známé.Tento jev - tzv. systemická rezonance - je mnohokrát verifikovaný a doposud nevysvětlitelný. Pozorováním těchto reakcí dostáváme informace o systému a hlavně o procesech, které pod povrchem probíhají. Zde se také ukazuje, kdo v systému chybí a kdo v systému převzal jakou roli.

Konstelace tedy pracují na podobném principu, jako třeba homeopatie, některé druhy přírodního léčitelství a jisté šamanské rituály - na zákonu o podobnosti. Napodobíme-li něco, je tato napodobenina se svým originálem nějak informatívně spojena. Ale to jsou pouze teorie a dohady, které jsou v současné době velice, velice kontroverzně diskutovány a já bych se zde nechtěl účastnit spekulací. Důležité pro mě je praktický výsledek - že konstelace skutečně pomáhají.

PHOENIX: Kde tato metoda vznikla a kde jste se s ní seznámil?

Jan Bílý: Za "otce" rodinných konstelací platí Bert Hellinger, ročník 1925, který tuto metodu vyvinul v osmdesátých a devadesátých letech. Hellingerův přístup se částečně opírá o psychodrama, vyvinuté Jakobem Moreno, o rodinné rekonstrukce a skulptury Virginie Satirové a hypnoterapii Miltone Ericksona. Hellinger je ale velice svérázný a přímý člověk a jeho práce s klienty se časem velice vzdálila od toho, co si pod psychoterapií mnoho lidí představuje. Spíše to připomíná schůzku se zen-buddhistickým mistrem, který možná někdy šokuje, ale vždy míří přímo do černého.

Já jsem se setkal s rodinnými konstelacemi asi před deseti lety, když jsem spolupracoval se školou přírodního léčitelství ve Freiburgu. Tenkrát jsem měl již spoustu práce s lidmi za sebou, ale má první reakce po přečtení názvu byla: "Rodinné konstelace? Škoda - to pro mě není, já jsem od rodiny utekl, emigroval, a žádnou rodinu nemám." Až když mě moje tehdejší partnerka "dotáhla" na konstelace, spadly mi doslova klapky z očí - bylo to prostě úžasné. Proto tedy vím, jak se daří mnohým mužům před konstelacemi.

PHOENIX: Co myslíte tím, co jste dělal před tím?

Jan Bílý: Jak vidíte z mé biografie, byl jsem část mého života žákem Osho Rajneeshe. Zde jsem se učil hlavně meditaci - kterou bych asi definoval jako schopnost jít přímo k podstatě a - vydržet to tam. Myslím, že je to pro práci s konstelacemi velice důležité.

Moje práce vychází z předpokladu, že klient je sám schopen nalézt svojí cestu. Možná že je to radikální názor, ale skutečně jsem přesvědčen o tom, že lidé jsou schopní nalézt pro sebe to pravé, to, co jim dá největší sílu a i největší úkol do života. A že jsou za to odpovědní - sami sobě. Takže práci lektora konstelací chápu spíš jako práci průvodce než terapeuta. Tento průvodce jde tam, kam jde systém, nechá se vézt, a musí vydržet všechny nejistoty a pochyby, kterými nás náš intelekt stále zaplavuje. Zde jsme u meditace a u schopnosti, vydržet prázdnotu. Hellinger to nazývá ustoupením do pozadí a přenecháním pole té veliké duši, která nás vede. Já to nazývám meditací. Přírodní šaman zase cestuje do "jiného" světa - a i k tomu musí být prázdný, připraven, se nechat svými pomocníky vézt. Nekteří přední terapeutové tomu říkají prostě intuice. Myslím, že to vše je v podstatě stejná schopnost.

PHOENIX: Vaše aktivity mají však ještě další rozměr.

Jan Bílý: Projekt, který mě stále víc fascinuje, jsou semináře pro muže. Zde mají muži možnost prozkoumat to, co se dneska trochu vytrácí - totiž co to znamená, být mužem. Každá přírodní civilizace měla pro muže obřady, iniciace, které mužům umožňovaly přístup do světa otců, do světa předku - a tím i k té síle, která je v těchto kořenech. Dneska většina mužů podvědomě nebo i "nahlas" odmítá své otce - kteří mnohdy byli nepřítomni, násilní, slabí. Tím ale ztrácíme půdu pod nohama, zázemí a pocit jistoty v živote.

Další projekt je návštěva Berta Hellingera v Praze. Má tady být 21. - 23. května 2004 a doufám, že část jeho semináře věnujeme politickým konstelacím - vztahu a problémům mezi Čechy a Němci. To je samozřejmě něco, co mě osobně leží velice na srdci a s čím se dá v konstelacích dobře pracovat. Také provozuji na Internetu stránku - tedy již mnoho stránek - o konstelacích a o všem, co s tím souvisí.

PHOENIX: Vraťme se k metodě - je váš způsob, který vašim klientům otevírá dosud utajené a mnohdy netušené komůrky vlastního vědomí trvalý? Je zde předpoklad, že se zapomenuté a vytěsněné detaily vrátí do vědomí celku trvale a přispívají tak k rozvoji sebeuvědomění jedince?

Jan Bílý: V konstelacích působí ten poslední obraz - a to nemusí být nějaký "happy end" - jako neobyčejný zdroj síly. Ty detaily klient možná zapomene. Dokonce je mnohdy dobré, že je zapomene - neboť tak ten poslední obraz "nerozpřemýšlí". My máme vždy tendenci, o věcech, které jsme zažili přímo, začít přemýšlet. Tím je ale přenášíme z oblasti přímé působnosti do oblasti spekulace. Když to neděláme, může se stát, že za jistý čas náš problém proste zmizí. Je to, jako kdybychom ho zapomněli.

Mnohdy se mi stává, když po měsících po konstelaci někoho potkám a zeptám se ho na jeho tehdejší problém, že mávne rukou a řekne "ach to - no to už vůbec nehraje roli". Jednou se mi dokonce stalo, že klient úplně zapoměl, že na konstelaci "řešil" zdravotní problém - byl to tělesný strach řídit auto - a když jsem se ho na to zeptal, díval se na mě nechápavě: "... jaký strach, o čem to mluvíš?" Takže si myslím, že skutečné problémy se neřeší, nýbrž že jejich existence upadne do zapomenutí. Možná že jednou přijdou nějací archeologové a naše zapomenuté problémy vykopají a dají do muzea.

PHOENIX: A vaše plány do budoucnosti?

Jan Bílý: Těch je mnoho - tak třeba začnu ve spolupráci s Equilibrium od června příštího roku s vyučováním konstelací. To bude ale hlavně vyučování intuice a meditace - a tisíce malých konstelací, které budou od začátku dělat studenti. Také se těším na to, napsat konečně několik článků o experimentálních formách konstelací - o konstelacích vnitřního muže a vnitřní ženy, o strukturních konstelacích, které vyvinuli brilliantní teoretici Matthias Varga von Kibéd a jeho žena Insa Sparrer, o konstelacích podniků a organizací. Rád bych také pořádal konstelace v přírodě za "účasti" světových stran, stromů, kamenů, větru, měsíce, slunce... Dělával jsem takové semináře ješte než jsem začal s konstelacemi a myslím, že se to skvěle doplňuje. No a úplne aktuálně se teď těším na dvě neděle v Řecku - je to trochu můj druhý domov.

_____________________

Článek, který vyšel v čísle 8 (Prosinec 2003):
Experimentální formy rodinných konstelací
1. část

Rodinné a systemické konstelace jsou vemi účinný nástroj jehož používání se rychle rozšiřuje z původní oblasti rodinné terapie do všech oborů, ve kterých pracujeme se systémy. V seminářích konstelací stavíme zástupce pro jednotlivé členy systému do prostorové pozice. V okamžiku, kdy se zástupci postaví na své místo, začnou se u nich projevovat pocity a reakce, které obdivuhodně přesně popisují zápletky a souvislosti v dotyčných systémech. Zdali se tyto systémy skládají z lidí (např. konstelace rodiny nebo podnikového týmu) z částí naší psychiky (konstelace vnitrní muž – vnitrní žena) nebo z abstraktních částí (např. konstelace problému nebo marketingové strategie), nehraje velikou roli.

Není tedy divu, že v Německu, kde rodinné konstelace mají jakousi kolébku (Bert Hellinger, který tuto techniku vyvynul, je Němec) divoce bují různé odrůdy částecne smysluplných, částecne pochybných konstelací. V seminářích a hlavně v pracovních skupinách jsou „konstelovány“ politické strany, nedodělané scénáře, planety v horoskopu, obchodní značky v boji o tržní podíly a mnoho dalších systému. Právě tím, že technika konstelací je tak mocná a že se v jejím průbehu skoro vždy „něco děje“, obsahuje v sobě jisté nebezpečí. Někdy se totiž zdá, jakoby tato technika sváděla k něčemu, co bych nazval symptom kouzelníkova učně. Je to proste lákavé, vařit neznámé lektvary a pozorovat podivuhodné bubliny, které z nich vystupují. Přesto si myslím, že když si člověk toto nebezpečí uvědomí, jsou jisté experimentální formy konstelací oprávněné i v seriózním poradenství. Některé z nich bych zde chtěl popsat.

„Klasické“, základní formy rodinných konstelací jsou dvě: konstelace původního systému (rodina, ze které pocházíte) a konstelace součastného systému (váš partnerský vztah, příp. vaše součastná rodina s vašimi dětmi). I v těchto dvou normálních formách konstelací používáme mnohdy „ne-obyčejné“ zástupce: smrt a život, zástupce pro budoucnost, při traumatizovaných členech systému zástupce pro jejich duši, která se často při traumatizaci stáhne do pozadí. Právě od tohoto rozdělení na člena systému a jeho duši je malý krok k tomu, postavit systém vnitřních psychických hlasu klienta. Podle teorie voice-dialogu (zde doporucuji nedávno vyšlou výbornou knížku „Inteligence duše“ od Artho. S Wittemanna, Pragma) se naše psychika skládá z různých částí, hlasů, které se podílí na utváření našeho vědomí jako celku.

Již delší dobu používám v mých seminářích techniku, kterou nazývám „konstelace vnitřního muže a vnitřní ženy“. Jméno je odvozeno od typu sebepoznávacího semináře, který vyvinul Osho a jeho terapeuti. Vychází z přesvědčení, že naše psychika má jak ženskou, tak i mužskou složku (yin und yang). Tak například je náš "vnitřní" muž (latinsky animus) průbojný a extrovertní, cílevědomý a logický, naše "vnitřní" žena (lat. anima) citlivá a vnímavá, harmonizující a intuitívní.

Když se dva lidé zamilují, setkají se vlastně čtyři různá individua, a vzniknou mezi nimi čtyři odlišné vztahy: dva z nich jsou různorodé (například mezi mým vnitřním mužem a vnitřní ženou mé partnerky a mezi mojí vnitřní ženou a vnitřním mužem partnerky), ostatní dva jsou stejnorodé (to je mezi našimi vnitřními muži na jedné straně a mezi vnitřními ženami na straně druhé). V ideálním případě dojde k "čtyrnásobné lásce".

Ve skutečném partnerství to však vypadá jinak: jeden, dva a nebo tři vztahy jsou narušeny. Například můj vnitřní muž se zamiluje do vnitřní ženy mé partnerky. Její vnitřní žena hledá zrovna zoufale někoho, kdo ji rozumí a najde mojí vnitřní (nejistou a tím podporu hledající) ženu. Muj vnitřní muž ale chová velikou nedůveru ke všem mužům - tak i k vnitřnímu muži mé partnerky. Tento nedůvěru opětuje, navíc má komplexy méněcennosti a tím zvýšenou potřebu uznání. Oba dva budou v ostré konkurenci. Co je ješte horší - vnitřní žena mé partnerky opovrhuje mým vnitřním mužem, který jí připomíná jejího otce. Přes tyto v hloubce našeho vztahu číhající "obludy" muže být naše partnerství dlouhý čas harmonické.

Změní-li se v partnerství - například příchodem děcka - ona základní situace "prvního dne", začnou se zdánlive z čistého nebe vyskytovat potíže. To je tím, že onou změnou podmínek se váha v partnerství přesune na jiné vztahy, než na kterých bylo partnerství založeno. V našem hypotetickém případe začne vnitřní žena mé partnerky potřebovat k opoře mého vnitřního muže, o kterém je ale zároveň přesvedčena, že to je slaboch a budižkničemu. Moje vnitřní žena začne znenadání být na vnitřní ženu patrnerky respektive na děcko žárlivá. A naše doposud stabilní partnerství je najednou v krizi.

Tento druh konstelací se zrovna nabízí při mnohých partnerských problémech. Je vždy velice napínavé (a někdy neobyčejně komické) prožít reakce těchto čtyr zástupců. Přitom není vždy nutné, aby byl/a partner/ka přítomen/přítomna. Že při této formě padají klapky z očí a kameny ze srdcí jako o závod, si každý může predstavit.

Druhý typ experimentálních konstelací, který bych chtěl dnes představit, je konstelace problému podle briliantních německých teoretiků Matthiase Vargy von Kibéda a jeho ženy Insi Sparer. Jejich knížku (“Ganz im Gegenteil”, Insa Sparrer, Matthias Varga von Kibed, Carl-Auer-Systeme), dosud pouze v německém originále, doporučuji tomu, kdo již jako dítě rád luštil logické hlavolamy. (Tedy ne každému - von Kibéd je profesorem filosofie, logiky a matematiky!).

Tato technika, skvělá především pro klienty, kteří “jsou příliš v hlavě”, vychází z vašeho problému. Že máte problém, je jasné, jinak by jste nepřišli na konstelace. Tento problém musí být řešitelný, neboť kdyby nebyl řešitelný, nebyl by to problem. To vychází z definice problému - zabránit zítra Slunci, aby vyšlo, proste není problém, to je nemožnost. První důležitá otázka je, kdo má skutečně “váš” problém? Vy? Nebo je to problém, který jste někomu “sebrali”? Vašem dětem? Vašemu partnerovi? Vašim nadřízeným? Každopádně si vyberete zástupce pro tak zvaný FOKUS – nositele problému.

Jako druhého představitele si vyberete někoho, kdo reprezentuje to, co se s problémem má stát. Má zmizet úplně? Má se částecne změnit? Nebude vám chybet? Na čem přesně poznáte, že už tady není? Tohoto zásupce budeme nazývat prostě CÍL.

Třetí zástupce se jmenuje PŘEKÁŽKY. Kdyby jste neměli něco, co vás zdržuje od dosažení cíle, neměli by jste problém. Ale – když by nebylo překážek, nebylo by nebezpečí, že samou rychlostí vyletíte z dráhy? Možná, že bez překážek přehlídnete to, co leží na zemi – a co je třeba zvednout. Možná že vaše překážky jsou spíše něco jako omezení rychlosti, když jsou na dálnici díry v asfaltu. A nebo že vás nutí, naučit se něco, co později budete nutně potřebovat.

Další zástupce stojí pro dosud nevyužité ZDROJE. Podobně jako na začátku – kdyby žádné nebyly, kdyby jste již všechno, co vám může pomoct, použili, byl by problém neřešitelný, to jest na konci, to znamená hurá prázdniny, dovolená, padla, už se nic nemusí (protože nemůže) řešit. Nejpozději zde se ukazuje, jak klienti (nekterí, vás se to netýká...) lpí na zachovávání problému. Mnohdy vynakládáme podvědomě na udržení problému mnohem větší úsilí, než jak si vědome myslíme.

S předchozím souvisí pátý element, pro který zvolíme dalšího zástupce. Jmenuje se SKRYTÝ UŽITEK. Ouvaja – tady to začíná být ožehavé. Ale považte – kdyby byl váš problém pro váš systém úplně bez užitku, mohl by se tak dlouho udržet ? Samozřejmě že vy užitek neznáte (a nebo ano?), tento zástupce je vždy trochu tajemný. Ale bez něho to nejde – pokusíte-li se řešit váš problém aniž by jste brali ohled na jeho skrytý užitek, bude mít vaše řešení krátký život. Systém se vrátí, jako kyvadlo, do původního stavu.

Velmi zajímavé pro prohlédnutí podstaty našich problému je, že postavení šestého elementu v této konstelaci je mezi účastníky skoro vždy provázeno výbuchem smíchu. Osvobozujícího smíchu, smíchu, který provází jakési bleskové prohlédnutí a pochopení. Tento šestý element se jmenuje – PŘÍŠTÍ PROBLÉM. V lidské povaze je hluboce zakořeněna představa, že když se konečně zbavím "tohoto", bude už vše dobré. Možná že je to tím, že toužíme po dosažení (stav) a ignorujeme cestu (proces). Možná že je to tím, že stále od něčeho k něčemu utíkáme, namísto abychom se procházeli. V každém případe je jisté, že příští problém určitě přijde. A když ho budeme při řešení tohoto problému ignorovat, muže se stát, že náš podvědomý strach před tím, co přijde, zabrání jakémukoliv vývoji.

Když tedy nyní postavíte tyto zástupce do pozice v kruhu ostatních účastníku, máte zde všechny aspekty k řešení. V průbehu této konstelace se uvidí, jak které aspekty spolu souvisí, jak se chovají, které jsou v popředí a které vedou existenci na okraji. Možná že se najde pozice, ve které budou všichni mít pocit, že jsou vidět, že se na ně bere dostatečný ohled, že nejsou přehlíženi. Možná, že váš problém prostě zmizí. Že se vytratí, že na něj úplně zapomenete, jako se zapomene na nepříjemné počasí, když vysvitne Slunce. Pouze bujná vegetace připomíná – ano, tenkrát pršelo. Díkybohu, jinak by vše uschlo...

S pozdravem...

váš Jan Bílý.