Taming the Wild Ox...

Dopis od přítele a moje odpověď na něj,
inspirovaná textem zenového Mistra Kakuana
ze 12. století, Čína...

Ahoj Jane,

Obracím se na Tebe s prosbou o radu, neboť Tě stále považuji za svého "hlavního učitele", i když jsme se od loňských Velikonoc neviděli.

Před více než rokem, v prosinci 2003, jsi mi při konstelaci pomáhal zahlédnout líp moji cestu a odvalit trochu "balvan", který mi ve výhledu bránil. V lednu 2004 jsem byl na konstelacích jako statista ješte jednou, v únoru to byl meditační víkend a pak velikonoční Brejlov. Byly to všechno převratné zážitky, do té doby jsem si jen hloubal zalezlý doma a z podobných skupinových akcí měl strach...
V květnu jsem pod vedením Ivanky prožil ješte 21 dnů Oshovek, ale pak jsem si tím vším připadal už nějak zahlcený, potřeboval jsem to nějak zpracovat v sobě.

Od první (a zatím poslední) konstelace utekl víc než rok a událo se hodně věcí. Manželství, které od začátku fungovalo na principu "vycházení vstříc druhému a popírání sebe", se skoro rozpadlo, poslední fáze toho rozpadu začala skoro přesně rok po mé konstelaci. Máme tříletého syna, takže je to hodne těžké, ale momentálně to vypadá, že já i žena potřebujeme (aspoň přechodné) odloučení a přehodnocení toho vztahu.

Zároveň jako by se ve mne po celý rok probouzel nějaký úplně nový pohled na přírodu, nebo spíš rozpomínání se na něco, co jsem kdysi v dětství důverně znal. Celá dospělá léta jsem si zakládal na tom, jak mám "rád přírodu", teď mi teprv začíná docházet, jak odtržený jsem od ní byl.

Teď se dostávám k jádru toho, na co jsem se chtěl ptát. Z našeho rozhovoru při obědě v brejlovské jídelně mi utkvěly hlavně dvě věci: Mluvili jsme spolu o tom "ťuknutí", záblesku informace, nápadu, rady, která člověka ve chvíli určitého tápání posune zas někam dál (pro mě to byl onehdy třeba letáček s Tvou fotkou, který mě donutil překonat strach a jít na ty první konstelace - dodneška nevím, kde jsem tu odvahu vzal...). Druhou věcí byla Tvá "rada na cestu": Říkal jsi, že cesta šamanismu, přímého nazírání přírody, Ti připadá "direktnější" ve srovnání s cestou studia symbolických systémů typu astrologie nebo tarotu. Jako by první cesta vedla k "moudrosti", zatímco druhá k "vědení".

Často jsem si na tenhle rozhovor vzpomněl, protože celý další rok od Brejlova až doposud byl u mě ve znamení určitého tápání. Na žádné "organizované akce" jsem nechodil, trochu jsem "zíral" na kameny a stromy, pohyboval se hodně venku, trochu si četl o astrologii a tarotu, ale rozhodne to nebylo žádné soustavné studium nebo práce. Cítil jsem obrovskou touhu vydat se tou (na konstelacích pootevřenou) cestou, ale jako bych se už na samém počátku zasekl samým hloubáním, kam vlastně vede. Cítil jsem trochu zmatek a potřebu učitelova vedení, zároveň jsem ale neměl sílu někoho (třeba Tebe) oslovit. Teď se mi to zpětne jeví, jako že to tak asi muselo být, musel jsem do toho krunýře zas trochu zacouvat a přežvýkat si tam, co jsem na konstelacích načerpal.

Vlastně jsem celou tu dobu cítil, že tam mám ty póly jakoby oba a potřeboval bych je nějak propojit: Ve chvíli vnímání přírody je to fajn, ale systematik ve mně to přesto dřív nebo později chce nějak "uchopit", zobecnit. Když se pak někdy na chvíli ponořím jen do náruče nějakého systému (a la astrologie nebo tarot), je to sice fajn, ale za chvíli zase cítím, jak je ta náruč sama o sobě vykonstruovaná a chladná - ta "skutečnost" tam prostě trochu chybí. Samozřejmě, že tohle není žádný velký objev, teď už ale aspoň vím, že tam ty stránky mám obě, a ani jednu z nich prostě nemůžu (a už nechci) umlčet. Co ale teď s tím?

Celý uplynulý rok mi připadalo vlastně zvláštní, že sice konstelace pro mě byly tak úžasným, přelomovým zážitkem, zároveň jsem toužil po tom, abys práve Ty mohl nějakým způsobem být mým učitelem - a přesto jsem zrovna v konstelacích tu hledanou cestu neviděl. Přihlásit se na kurs konstelářů mě vlastně vůbec nenapadlo, nevím proč, ale tohle mě vlastně skoro vůbec neoslovovalo...

Někdy před rokem jsi doporučoval k přečtení knížku "Inteligence duše" od Artho Wittemanna. Já ji tenkrát někde v knihkupectví otevřel, zaujala mě, koupil jsem, založil do skříně, nečetl... Teď po Novém roce na mě"náhodou" ze skříně vykoukla, zrovna v době, kdy se mi to téma "mnohosti hlasu" stále vynořovalo. Přečetl jsem ji jedním dechem (někdy předevčírem dočetl) a jsem z toho úplně paf, jako by mi tam konečně něco secvaklo, právě to něco, co jsem asi hledal. Najednou jako by se mi to úžasne propojilo i s tou astrologií - není tam sice o ní ani zmínka, ale připadá mi dost přirozené propojit tu hru vnitřních hlasů s obrazem nějakého archetypálního divadla bytostí, které se překřikují a krouží v našich hlavách. A když si na ně umíme trochu posvítit, třeba dovedou dohromady i zpívat...

Ta knížka je opravdu skvěle napsaná (i přeložená) a já už během čtení nějak cítil, že "tohle je přesně ono". Ne že bych se chtěl za každou cenu živit metodou "voice dialogue" (téma povolání kontra zaměstnání by bylo na celý další dopis..), mám ale pocit, že zrovna tohle je teď pro mě hodně důležité. A v tom spočívá můj dotaz: Napadá Tě prosím nějaká důveryhodná osoba, na kterou bych se teď mohl obrátit a dovědet se o tom něco víc? Napadá Tě cokoliv jiného k situaci, ve které teď jsem a jak jsem Ti ji popsal, k tématu šamanismus - astrologie (tarot) atd...?

Budu vděčný za jakoukoli připomínku a jsem moc rád, že vůbec existuje ta možnost takhle Ti napsat. Teď je myslím konečně ta správná chvíle, abych ji využil. Předem Ti moc děkuju a zdravím, Ondřej

• • • • • • • • •

Milý Ondřeji,

děkuji za krásný dopis, který mě nechal dlouho přemýšlet nad odpovědí.

Rozhodl jsem se Tě požádat, zdali bych ho mohl na webu uveřejnit, neboť mám dojem, že situace, ve které se nacházíš, je velmi typická pro mnoho lidí dnešní doby a i pro mnoho těch, co přijdou na mé semináře. Když jsem tak přemítal, co bych na Tvůj dopis mohl napsat, přišlo mi na mysl deset obrázků a veršů zenového mistra Kakuana, které již dlouhá léta znám (od mého milovaného mistra Ošo) a které jsou deseti malými zenovými koany. (Koan je v Zen-Buddhismu logicky neřešitelná "hádanka", která slouží jako pomůcka k překonání duality vnímání mezi já a ne-já). Troufalost moje nevídaná hraničící s šílenstvím: Rozhodl jsem se napsat k nim komentář, který vychází z mé zkušenosti z práce s lidmi. Ty verše ponechávám k obrázkům v úžasném překladu Paula Repse. Už kvůli tomuto se vyplatí, učit se angličtinu :-))) Můj komentář není překlad!!!

1. The Search for the Bull

In the pasture of this world,
I endlessly push aside the tall grasses in search of the bull.
Following unnamed rivers,
lost upon the interpenetrating paths of distant mountains,
My strength failing and my vitality exhausted,
I cannot find the bull.
I only hear the locusts chirring through the forest at night.

1. Hledání ztraceného býka.

Ačkoliv jsem to, co skutečně hledám, nikdy neztratil (ale to nevím...), přihlásím se jednoho dne na jakýsi seminář, protože mám pocit, že se konečně musím dopídit pravdy. Objevit řešení. Odstranit problem. Nalézt "býka". Před seminářem dostanu dramatický pocit, že se mi tam nechce. Ptám se, co mě proboha vedlo k tomu, že jsem se přihlásil. S tímto pocitem bojuji (hodiny až dny) a nakonec, ani nevím jak, přijdu.

2. Finding the Tracks

Innumerable footprints has he seen
in the forest and along the water's edge.
Over yonder does he see the trampled grass?
Even the deepest gorges of the topmost mountains
can't hide this Ox's nose which reaches right to heaven.

2. Stopy ... stopy!!!

Na semináři zažiju něco, co mnou pohne. Jakýsi záblesk něčeho, po čem jsem již dlouho toužil. Pohnutí srdce nebo pohlazení duše - slova jsou jen slova a jako taková neschopná vyjádřit to, co jsem pocítil. Přepadne mě přání podílet se, rozdávat, ale ještě není z čeho. Jedu domů a ony stopy jsou jenom otisky v uschlém blátě, ani nevím, zdali jsou pravé. Tápám dál a hloubám a přemýšlím a onen pocit, ten záblesk se v mých myšlenkách pomalu rozpouští jako sníh, když se chodníky v zimě sypou solí.

3. Perceiving the Bull

I hear the song of the nightingale.
The sun is warm, the wind is mild,
willows are green along the shore,
Here no bull can hide!
What artist can draw that massive head,
those majestic horns?

3. Jistěže ... to je ono ... ale tady???

Po delší době, když je zrovna hezky a já si vyjdu na procházku, se mi TO náhle přihodí znova. Teď již vím: tohle byl ten záblesk tenkrát, ono pohnutí srdce, které jsem skoro zapomněl... Nevěřícně se rozhlížím: co to dělá zde, a jak to souvisí s tím "tenkrát"? A přeci: JE to tady a JE to reálné, má radost je bezmezná. Nyní už vím, jak na to: musím mého "býka" pevně chytit... chci TO chytit... a držet se ho!

4. Catching the bull

I seize him with a terrific struggle.
His great will and power are inexhaustible.
He charges to the high plateau far above the cloud-mists,
Or in an impenetrable ravine he stands

4. A držet, držet, pevně držet!

Teď už TO určitě neuteče. Objevil jsem techniku, jak TO držet. Ačkoliv to se mnou cloumá ze strany na stranu, vím, že když se pustím, už možná nikdy nedostanu příležitost. A tak bojuji a učím se a studuji od rána do večera. A od večera do rána sedím v meditaci nebo bubnuji nebo se dívám do hvězd, nebeských pastvin, kde se můj "býk" chce pást na zelenějších a pohodlnějších loukách než zde, tady a teď. Ale já ho nepouštím.

5.Taming the Bull

The whip and rope are necessary,
Else he might stray off down some dusty road.
Being well trained, he becomes naturally gentle.
Then, unfettered, he obeys his master.

5. Konečně...

Konečně mě poslouchá. Konečně můj divoký "býk" pochopil, že je pouze částí a ne pánem. Ne, ještě není šťastný a proto ho musím hlídat. Aby nesešel z cesty. Ale též aby neumřel hlady, neboť ho vedu na příliš krátké oprati. A ani já nesmím zpychnout. Ačkoliv jsem to dokázal. Směji se a pláču zároveň.

6. Riding the Bull Home

Mounting the bull, slowly I return homeward.
The voice of my flute intones through the evening.
Measuring with hand-beats the pulsating harmony,
I direct the endless rhythm.
Whoever hears this melody will join me.

6. Je to najednou všechno tak jednoduché...

Když je lukostřelec v souladu s univerzem, když zabírá pouze tu část, kterou mu svět přenechá, jak by mohl minout cíl? Když ustoupím do pozadí a NECHÁM dít se, je život opravdu zázrak. Teď vím: takhle to dělají šťastné děti, pstruzi v řece a kočky, když je pustíme nohama vzhůru na zem a oni dopadnou správně: bez námahy.

7. The Bull transcended

Astride the bull, I reach home.
I am serene. The bull too can rest.
The dawn has come. In blissful repose,
Within my thatched dwelling
I have abandoned the whip and rope.

7. Spojení

Nyní je čas, dát všemu průchod. Přitakat. Jak říkají mistři: Tráva roste sama a ptáci zpívají bez not. Žádný "bič na býka" nepotřebuji. Býk? Jaký býk? Sedím u řeky a dívám se na Lunu na vodě. Chvíli je v mnoha záblescích a chvíli ja zase celá. Proč taky ne.

8. Both Ox and Self Forgotten.

Whip, rope, person, and bull --
all merge in No-Thing.
This heaven is so vast no message can stain it.
How may a snowflake exist in a raging fire?
Here are the footprints of the patriarchs.

8. Nic.

Býk a já, Luna a řeka jsou jen odlesk toho, co JE. Odtud jsme a sem se vracíme. Co se dá říci o ničem? Jedna vločka dopadla na zasněženou krajinu, jedna kapka se vrátila do oceánu. Vítej doma.

9. Reaching the Source

Too many steps have been taken
returning to the root and the source.
Better to have been blind and deaf from the beginning!
Dwelling in one's true abode,
unconcerned with that without --
The river flows tranquilly on and the flowers are red.

9. U pramene.

Tady to začíná a končí a opět začíná a tady jsou začátek a konec spojený. Zde je bezmezná radost vířících atomů i hudba zanikajících galaxií. Řeka zvolna teče a stromy kvetou. Jejich květy padají do řeky a ta je unáší do krajiny, kde potěší pár, sedící na břehu.

10. In the world

Barefooted and naked of breast,
I mingle with the people of the world.
My clothes are ragged and dust-laden,
and I am ever blissful.
I use no magic to extend my life;
Now, before me, the dead trees become alive.

10. Cesty světem

Ještě trochu psát, než se setmí, cestovat světem a přít se s venkovany o místo na hospodské lavici. Ráno jdu za Sluncem, když vyjde, a večer, když neprší, tak pozoruji hvězdy.
"Na trh chodím, s lahví pro víno, a s nákupem se potom vracím. Když tak, rozveselen dobrou kapkou, se potkám s lidmi ze vsi, tak každý jistěže je osvícen."

No - to bylo přeci jen něco.

© Jan Bílý, 2005 (původ anglických veršů v Internetu: http://www.4peaks.com/ppox.htm)