Otázky a odpovědi týkající se konstelací

Zde nejdete otázky a odpovědi k vysílání Metropol TV
Zde najdete otázky a odpovědi z mužských seminářů

Další otázky a odpovědi z minulých let:

Drahy Jane,
obracím se na Tebe s prosbou o radu. Často jsem zvažoval, že bych Ti napsal nějakou zpětnou vazbu na seminář, ale všechno se vždycky dělo tak rychle, že jsem ani nebyl schopný rozeznat, co souvisí se semináři a s Tebou a kdy přicházi pomoc a síla odjinud. Ani teď si nejsem jistý, jak moc prožívam důsledky posledního semináře "Základů", jestli je to nějak přímo spojené s tim, co se tam ve mě změnilo, nebo jestli jde o něco jiného. Píšu, protože se v sobě dostávám k něčemu, s čím si úplně neumím poradit sám a asi tím nemůžu příliš zatížit svoje blízké.

Jednoduše řečeno jde o to, ze se dostávám do hodně blízkého kontaktu s nepohodlím, které mě více či méně vědomě trápí celý život. Potíž je v tom, že když se s tímhle tělesným pocitem, který ma jádro v srdci, uprostřed hrudníku, spojím, znamená to, ze se mi začne škubat tělo, případně zvracím. Citím, že můžu povolovat kontrolu, která tohle všechno drží, ale čistě ze zdravéeho rozumu se to bojím pustit úplně. Dneska ráno, například, jsem zažil to, že se mi v posteli tělo začalo celé zmítat, jako bych celým tělem, rameny, rukama přitisknutýma k tělu, potřeboval do něčeho prudce narážet. Šlo to "spustit" i "zastavit", ale citil jsem tam hranici, po které bych možná kontrolu mohl ztratit a možná bych si nepřál nic jiného, než tohle konečně ze sebe vypustit.

Jedna věc je ta, že k tomuhle získavám přístup a druhá věc je ta, že mám pořád silnější tendenci to nedržet, kdykoliv začnu cítit ten bolestný a nepohodlný pocit, který je na povrchu tohohle všeho. Začína mi na nějaké rovině být jedno, jestli sebou začnu škubat v hospodě mezi lidma, ačkoliv se přirozeně pořád bojím, že mě někdo uvidí. Chtěl bych tohle celé zkusit zpracovat v nějakém bezpecném prostředí. Moje pozorovaní je, že to nefunguje o samotě, potřebuju, aby to všechno někdo viděl. Tlači to ve mě hodně často a je to skoro nesnesitelné. A zintenzívňuje se to.

Potřebuju si říct o pomoc. Je to něco s čím bys třeba mohl ty pracovat v nějakém individualním sezení? Nebo víš o někom, za kým by se s tím dalo jít? Nebo třeba citíš, že je lepši to nechat jak to je a důvěřovat tomu, že tim můžu projít nějak přirozeně?
Budu rád za jakoukoliv radu nebo doporučení, měj se krásně, T.

Odpověď:
Milý T., to co popisuješ (a co já jsem již parkrát u tebe pozoroval - i když pouze náznakově) si myslím má co do činění (alespoň jak já se na základě mých neúplných vědomostí domnívám) s "probouzející se kundalini" tak, jak to popisuje například Michael Vančura na stránkách Diabasis. (www.diabasis.cz) Potíž je v tom, že Vančura, kterého bych doporučil ke konzultaci, je strašně těžko dostihnutelný. Jeho společník Alan Jarkovský je také k doporučení - již lépe zastihnutelný.
V podstatě jde o to, že se - přesně jak píšeš - člověk dostává do kontaktu s obrovskou psychospirituální sílou, se kterou ale "nejsou žerty" - je dobré zde mít někoho, kdo člověka provází a kdo se i odborně (tj. terapeuticky) vyzná.
Mé pozorování je, že se to hodně děje velmi citlivým jin-typům lidí.
Na mých webovkách mám seznam psychoterapeutů, kteří by v tomto ohledu mohli přicházet jako rádci případně supervizoři v úvahu. Každopádně bych se tam na někoho obrátil - já v tomto případě "selhávám", protože cokoliv ti řeknu jako "laik" (což podle zákona jsem) je pouze na úrovni mé zkušenosti příp. osobního doporučení.
Úplně správně píšeš, že se "to" děje hlavně v přítomnosti druhých - jakoby si to říkalo o pozornost. Jakoby to bylo něco, co bys měl řešit za pomoci někoho, kdo je v tom zkušený. Držím ti palce, ať někoho najdeš.
Prosím, informuj mě jak se to vyvíjí.
Moc zdravím... Jan

• • • • • • • • • • • •

Milý Jane,
děkuji za zaslání kontaktu a možnosti Ti napsat. Ráda bych se chtěla posunout někam dál... nemám o tomhle s kým mluvit tak, aby to vedlo ke konstruktivnímu řešení. Budu vděčná třeba jen za popostrčení otázkou.

Ještě jednou moc děkuji za víkend konstelací byl moc silný, odkryl mi na jisté rovině dost věcí, cítím se ted ale jak rozorané pole. Nejistá a zakomplexovaná, nervozní, paralyzovaná, neuspokojená a škaredá. Odmítám všechny okolo. Začala jsem se zase přejídat, cítím, že jsem v patové situaci, ve které neumím najít svůj střed.... Vůbec to ale nechápu a neumím si to logicky vyvětlit. Vždyt jsem poslední dobou byla právě pravý opak.... nějak to vše suvisí s konstelacemi, které jsem prožila a viděla.

Zažívám právě dost podivný konflikt s klukem, který o mne stojí (konstelaci na něj jsem si tam stavěla), vyčítá mi to, jak jsem se od soboty změnila, že jsem uplně jiná. V sobotu po konstelaci, kterou jsem si stavěla jsem byla s ním, domluvena, že budu nocovat u něj. Nechtělo se mi tam, byla jsem unavená a chtěla jsem být spíš sama, ale byli jsme domluveni a nechtěla jsem couvat a taky vysvětlovat proč nepřijedu, on se na mne těšil..., navíc jsem to brala jako možnost ten vztah "pozorovat" a tvořit... Ten večer byl rozpačitý..., nakonec jsem s ním skončila v posteli, nějak to vyplynulo samo a nevyčítám si to. Když jsem se ráno probouzela, měla jsem jasný pocit, že v tom vztahu "nejsem"..., z toho jsem zpanikařila, připadala jsem si děsně cynicky. On se mne ptal, co se se mnou děje, já mu to neuměla říci.

Na nedělním semináři konstelací jsem se cítila naprosto děsně zdrchaně a "mimo". V neděli večer mi J. volal, já jsem mu řekla, že se cítím ted nějak jinak, že potřebuji být sama. On se rozlobil, nechápal to ( myslel si že je to kvůli němu) chtěl to řešit a začal mi předhazovat, že to mám z těch seminářů atd.( myslí si že ujíždím snad v nějaké sektě?!? )... stáhla jsem se. Ted mi na něm začíná vadit uplně všechno..., prostě před ním utíkám.

Od středy se v tom pořáde "patláme", on mi pořáde volá a píše. Já mu neumím říci co cítím, mám pocit, že to s ním vůbec nesouvisí. Zároveň ho nechci odhánět a vztah ukončovat, protože v tom nemám nadhled, a nevím, co se vlastně stalo. Taky si vyčítám, že jsem mu o svých pocitech vůbec říkala.

Začínám cítit pocit viny, že jsem asi fakt ta špatná já, že vše moc komplikuji a že o vztazích moc přemýšlím.

Vybavuje se mi, že takhle to bylo u všech předešlých vztahů, které jsem zkončila já. ...( ty v té konstelaci byly jen takové ty stěžejní, měla jsem jich mnohem víc, až se za to stydím, že jich bylo tolik...)...Prostě jsem si hrála jako princezna, plná enrgie, sebevědomí a smíchu s pocitem, že si mohu chlapy vybírat - vychutnávala si přízen a obdiv mužů ......pak jsem se svolila si "cosi" začít.... po prvních intimních chvílích jsem zpanikařila, pocit viny - pocit závazku - ... hledání unikových cest - vyvolávání konfliktů ... a celý vztah byl vlastně jen řešením toho, zda se rozejít nebo ne... a pak logicky: rozchod.

Nějak cítím, že takhle to může být pořáde dokola, pokud to nezměním.. Že ideálního muže nenajdu, že se musím změnit já. .

Píši Ti hlavně proto, že o tom nemám s kým mluvit. Motám se v nějakým zvláštním kruhu a nerozumím, co z téhle hry vlastně těžím. Budu vděčná za Tvůj nadhled... s pozdravem R.

Odpověď:
Ahoj R., právě jsem se vrátil ze semináře, tak ti píšu hned zpátky.

Moc děkuji, že jsi napsala, je to vždy dobré, se s tím, co se děje, svěřit a dobré pro mě vědět, co se děje po konstelaci, právě a zrovna když to není pouze to "růžové".

Z toho, co píšeš, mám dojem, že jsi se dotkla v semináři (ale už jistě před tím něčeho, co jseš ty, ale co se ti doposud možná nechtělo vidět. Semináře přivádějí často na povrch to, co v hloubi už bvylo nastavené, co "bublalo" ale ještě nebylo poznatelné.

Moje zkušenost je, že nás konstelace přivádějí k sobě - někdy dost nekompromisně. K sobě i tehdy, když to neodpovídá tomu, co po nás ostatní chtějí, co je "dobré" nebo "vhodné". Je to jako s tím, co se Ti na Tvém partnerovi "najednou" nelíbí: ty jsi to viděla už dřív. Ale teď ti to "začíná vadit" - máš pocit, že "v tom vztahu nejsi". To je to, o čem jsem říkal, že máme strach před našimi negativními pocity. Ale oni tady jsou, patří k nám, jestli chceme nebo nechceme.

Doba kolem nás "jaksi" začíná být upřímná - tak jsem zrovna četl, že firma Dove se díky její bilboardové kampani se "skutečnými lidmi" - ne tedy s umělými modelkami - dostala z nějakého dvacátého místa v prodeji na jedno z předních. (http://www.kampanzaskutecnoukrasu.cz/)
Myslím, že konstelace do tohoto "trendu" nějak dobře zapadají.

Když si kolem sebe vybudujeme "hodný" domeček, potom se může stát, že něco zvenčí - zdánlivě zvenčí - ten domeček rozbourá. Ve skutečnosti jsme to my, kteří tento domeček zboříme. To není většinou vůbec žádná legrace, nýbrž to zezačátku vypadá jako "oraniště" - přesně tak, jako to popisuješ.

Nejistota a zakomplexovanost, nervozita a pocit, že se nemůžu hnout z místa (kterýžto pocit potom budí docela zoufalství a chuť, do všeho kopnout) k tomu - v některých fázích tohoto vývoje - prostě patří.

Řekneš-li klukovi, se kterým (víceméně) chodíš "ne", neznamená to nikdy "nikdy". On tohle "ne" (nebo lépe: "teď ne") musí akceptovat a když to neakceptuje, tak se nedá nic dělat - potom musí on dělat to, co dělat musí. Například odejít a hledat si někoho, kdo neříká "teď ne". To už není tvoje věc. Ale řekneš-li mu "ano", když je ti na "ne", tak tím vytvoříš v sobě odpor, který někde, někdy, vyleze ven. Většinou, když to nejméně čekáš.

Problém je, že jsme v minulosti mnohokrát říkali "ano" , když nám bylo na "ne". Že jsi byla možná princezna, která si vybírala muže jak chtěla (na to máš ovšem nárok) ale neříkala jim pravdu - že jsi vlastně trochu smutná princezna, která v nich hledá něco, co původně chybělo jinde - například v Tvé rodině. Proto jsi měla strach, jim řikat hned tehdy, když už jsi to tušila, "ne" - strach z toho, že to zase nenajdeš. Tím se nahromadilo něco, co se potom projeví jako zemětřesení, která ten "hodný" domeček trochu rozhodí. Ale - to se dá přestát. A myslím, že generální renovace domečku stojí za to.

Moc ti držím palce...
Jan.

• • • • • • • • • • • •

Otázka:
Pane Bily, prosim Vas o radu ohledne meho problemu. Mám problemy v partnerskych vztazich. Nedavno jsem se zucastnila kurzu automaticke kresby, a tam mi docvaklo, ze koreny tohoto problemu vyplyvaji z detstvi - muj vztah s matkou. Dostala jsem radu, at se zucastnim rodinnych konstelaci pod Vasim vedenim.

Napiste mi, prosim, je-li to mozne a jakym zpusobem se mam prihlasit. Pokud to neni vylozene nutne k reseni meho problemu, nechci se ucastnit kurzu. Pokud je to nezbytnem, prihlasim se na kurz, ale potrebuji predevsim vyresit tento svuj osobni problem. A to, jak jsem se docetla v podminkach kurzu, neni pravidlem. Dekuji a preji prijemny den.

S pozdravem K.L.

Odpověď:
Vážená paní K.L.,
děkuji za Váš mail. Žádný kurz a žádný lektor vám nemůže zaručit nějaké řešení. Jakékoliv řešení našich osobních problémů odvisí od naší schopnosti vhledu a odstupu, od naší schopnosti komunikovat a připustit i nepříjemné věci a dále podívat se na celý náš systém (rodinný, vztahový, podnikový) jako na celek. Tyto schopnosti se snažím u svých klientů na mých kursech zdokonalovat. Vše ostatní by bylo nejen neetické ale i zavádějící, kdybych sliboval. Pokud se se svým problémem přihlásíte, je veliká pravděpodobnost, že si uděláte konstelaci. Zdali se Váš problém tím vyřeší, nebo ne, nelze předem říci.

Se srdečnými pozdravy
Váš Jan Bílý.

• • • • • • • • • • • •

Dobrý den.
Chtěla bych se Vás zeptat, jak je to s psychiatrickým léčením versus konstelace.
Chtěla jsem si postavit konstelaci na manžela, který trpí závislostí na hracích automatech. Chodívá k psychiatrovi a bere nějaké léky, prý aby se mohl lépe soustředit. Jeho závislost se však nelepší, právě naopak, má ještě větší odvahu a mnohem méně se svým problémem stresuje. Hraje víc než dřív.
Na konstelaci mi průvodkyně řekla, ať se poradím s jeho psychiatrem, zda by konstelace nešla proti jeho léčbě, ale psychiatr kostelace neuznává, říká, že je to šamanství bez účinku.
Proto bych ráda znala Váš názor. Má v této situaci konstelace smysl? Nejde to proti sobě? Co vy se stalo? Prosím, prosím, odpovězte mi.

Odpověď:
Podle mého přístupu ke konstelacim je to metoda výlučně zaměřená na reseni vlastnich zakazek (toto oznaceni mam radeji nez slovo problem) - v nejlepsim pripade profituji ostatni clenove systemu zmenou, ktera se stane ve vasem vnitrnim obraze. Resit problem nekoho jineho (napriklad menzela, ktery je systemicky videno na stejne urovni s vami, neni tedy ani "vetsi" ani "mensi" podle meho soudu nejde. Pokud by Vas manzel byl sam pripraven, podivat se na priciny sve zavislosti na hracich automatech a je v psychiatrickem leceni, konstelaci mohu doporucit pouze s vyslovnym sohlasem pripadne jeste lepe za pritomnosti jeho psychiatra. Bohuzel je malo psychiatru, kteri jsou teto nove metode otevreni. (viz rostouci seznam psychoterapeutu a psychiatru va mem webu)
Moc zdravim
Jan Bily

• • • • • • • • • • • •

"Milý pane Bílý,
Děkuji za nabídku vašich akcí systemických konstelací. Ráda bych se vás na něco zeptala: Bert Hellinger, zakladatel této techniky, ve své knize " Skryté symetrie lásky" říká, že žena má následovat svého manžela, že se potom bude cítit dobře. V seriálu "Čarodejky" se jedna z čarodějek provdá za démona (ale neví o tom) a když se to dozví, rozhodne se udržet rodinu a následovat svého démonického manžela do pekel se vším, co s obratem ke Zlu souvisí. Podle B. Hellingera to znamená, že se zachovala správně"?
Přeji vám hezký den, podepsána B.S.

Odpvěď: Milá B.,
tak to ale není. Bert Hellinger vždy zdůrazňuje, že ono "následování" je pouze polovina toho, co řekl. Celá věta zní: "Žena následuje muže a muž slouží ženě". Je to mimochodem jedna z nejčastěji chybně citovaných Hellingerových vět. Pouze v tomto případě bude mezi partnery panovat rovnováha, která je pro partnerský vztah nutná. V tvém případě je možné, že ona čarodějka nejenže následuje, ale i slouží, takže se budou v pekle smažit oba dva. A - mimochodem - zaslouženě, neboť na vzniku a udržování nerovnováhy v partnerství se vždy podílejí oba partneři.

Možná ale, že ona čarodějka následuje svého "démonického" muže někam, kde (a pouze kde) on ji může a bude sloužit. Pokud by tomu tak bylo, myslím, že to její rodině bude dávat velikou sílu, jejich dětem na příklad, a určitě z nich vyrostou docela úžasní pekelní junáci a děvčata, už bych se na to těšil. Z toho pekelného prostředí kolem nich bych si nedělal moc hlavu, ono to tam asi nebude o moc jiné, než na průměrném okrajovém sídlišti.

A propos zlo. Zlo je velice relativní pojem, notabene v systemických konstelacích. Zlo a dobro vyplívá v systémech z věrnosti k systemickému svědomí - tedy k tomu, co každý systém požaduje na svých příslušnících za to, že jsou příslušníci. Vezmi si státní systémy. Takový pan Bush si určitě myslí, že je na straně dobra. On se s tím ani na tiskovkách moc netají. Ale ve skutecnosti je pouze na strane svého systému. Čili si získává tím, že bombarduje třeba civilisty, PŘISLUŠNOST ke svému systému. Zatímco totéž panu Bin Ladinovy upírá. Pan Ladin na straně druhé je určitě také přesvědčen, že stojí na strane dobra. On tomu třeba říká "Alláh", pan Buš "demokracie".

Když někdo udělá něco skutečně prospešného, třeba zasadí strom, nebo zplodí dítě, tak od něho nikdy neuslyšíš, že to udělal s čistým svědomím. Naproti tomu, když někdo někoho zabije, odsoudí, když někdo namašíruje do jiného státu, tak tuto větu uslyšíš často. Z toho lze vyvodit, že svědomí je ona instituce, která odděluje systémy (státy, skupiny, rodiny atd.) od sebe a plodí konflikty. Peklo bylo v křesťanské tradici vždy místo pro ty, které do křesťanského systému nepatřili, že ano? Takže možná že peklo je (pouze) místo pro ty, kteří se vzpírají křesťanskému svědomí ...tedy i čarodějky.

Co ale teď uděláme s onou příslušností? Když tedy se zlo a dobro váže na príslušnost k systémum a je relativní, znamení to, že je všechno relativní a že spravedlnost, soudci, věznice, revoluce, boje za osvobození a všechno podobné nemá smysl? Že je na místě fatální oddanost osudu a netečnost? Vůbec ne. Uznáním existence systému a jejich od sebe odlišných "svědomí" se staneme v zásadním smyslu svobodnejší. Svobodnejší ne OD něčeho (to je svoboda človeka, který ješte úplně nedospěl a utíká od ledasčeho) ale ve smyslu PRO co. Čili se můžeme svobodněji rozhodnout, stát se někým (na rozdíl od prvního případu, kde jde o rozhodnutí nestát se někým). Za tuto svobodu se musí případně zaplatit jistá cena - cena nesounáležitosti k systému.

Tato svoboda spocívá v tom, mít možnost volit. Volit mezi zůstáním v systému a jeho podporou, nebo jeho opuštěním a ztrátou výhod spojených s příslušností. Pokud si zvolím svou cestu a vydám se po ni, protože ona pro mě znamená cestu srdce, pokud za moji volbu převezmu odpovědnost, potom získám sílu, která je větší, než cokoliv, co přichází zvenčí. Důvod je jednoduchý: tato moje nová síla přichází ze mě a nikdo mi ji nemůže vzít.
Moc zdravím... Jan Bílý.

• • • • • • • • • • • •

Vážený pane Bílý,
byl jsem na Vaší konstelaci v Plzni na ezoterickém festivalu. Má kamarádka si u Vás nechala dělat konstelaci a je po pravdě z toho unesená, jak vše vychází. Já jsem vám po skončení pokládal ne zas příjemné otázky. Protože jsem studoval VŠ v oboru Sociální práce, znám techniky a terapie. Pro mě ale byla rodinná konstelace něčím novým.

Myslím ale, že tato technika není kvalitní. Pracujete s fakty: zjistit od klienta, zda 4 generace nebylo v rodině předčasné úmrtí, potraty, sebevraždy atd. To je ale přeci velmi laciné. Žijeme v době, kdy proběhly 2 světové války, uspěchaný život bere lidem život v podobe infarktu a potraty jsou v ČR ale i v Německu již normálni. Proto snad v každé rodině se někdo takový najde a na tom pak stavíte diagnózu. Musím uznat, že jste profesionál a máte naučené dobře fráze, které na klienta zapůsobí, ale příčina problému se jen těžko objeví.
Moje kamarádka Lucka (pokud si vzpominate) Vám je asi velmi vděčná, že jste ji ukázal cestu, ale já si myslím, že se jen více utvrdila v přesvědčení, že problém je v otci a tudíž ho čim dál více nesnáší.

Nic Vám nechci vyčítat, jen sem vám chtěl poslat můj kritický názor.
S přátelským pozdravem P.

Odpověď:
Vážený pane P.,
děkuji Vám za Váš kritický názor, kterého si velice vážím.
Jsou to zrovny tyto druhy reakcí, které mi umožňují, se zamyslet, zdali dělám v rodinných konstelacích nebo v přednáškách o nich něco tak, že to buď vyzní chybně, nebo vede k nedorozuměním. Pokusím se to, co jste v Plzni viděl, vysvětlit tak, jak to bylo myšleno a jak já tuto práci chápu, neboť si myslím, že Vaše reakce se zakládá na několika omylech. To je samozřejmě moje vina - měl jsem to celé lépe objasnit.

První nedorozumění:
Vaše kamarádka si na přednášce neudělala konstelaci, to v rámci takové přednášky pro mě není možné. Bert Hellinger pracuje sice na svých seminářích někdy s několika sty účastníků, ale za prvé nejsem Bert Hellinger a za druhé v Plzni, už tím, že lidé stále přicházeli a odcházeli, nebyla "normální" konstelace možná. To, co jsme tam dělali, byla jakási ukázka techniky, naznačení směru, aby si mohli diváci udělat představu, o co vlastně jde. Takže konstelace by asi šla dále, hlouběji a byla by možná i pro Vás srozumitelnější. No a po konstelaci jsem si Vašich otázek vážil a nepovažuji je za nepříjemné. (Viz začátek tohoto mailu.)

Nedorozumění číslo dvě:
Systemické (a rodinné) konstelace, tak jak je používám, nemají s terapeutickými metodami a technikami mnoho společného. Proto vždy zdůrazňuji, že se zde nejedná o terapii ve vědecky podložené, lékařské podobě. Srovnání s druhy terapií a technik, které jste se učil na VŠ může vézt k úplnému odmítnutí konstelací. Je to trochu, jakoby jste žádal po šamanovi, aby své počínání exaktně dokázal. Tuto "jinou" realitu v rodinných konstelací je nutno uznat, jinak se člověk úplně odřízne od možnosti, něco zde pochopit. To ale neznamená, že by jsme se pohybovali na nějaké, od reality úplně odtažené, ezoterické "hokus pokus" úrovni. Konstelace jsou skutečně účinné a mnohdy nám dávají možnost, bariéry a uzle, které v systému jsou, odstranit.

Třetí nedorozumění:
Tak jako v šamanském rituálu, i my se v konstelacích spokojujeme se subjektívními informacemi klienta. Při konstelacích pracujeme s tím, co v okamžiku je, s důvěrou, že je to právě to, co je důležité. Proto nelze konstelaci předem připravovat a ani předpovědět, kam povede. Tím je selekce informací ponechána u klienta, stejně tak i to, jak a zdali on ty obrazy, které se v průběhu konstelace ukazují, přijme. Ten, který konstelaci provádí (spíš by se dalo použít výrazu: "Ten, který klienta konstelací provádí") má samozřejmě možnost, tam, kde jsou v konstelaci "díry", něco nebo někoho chybějícího hledat. (Např. tím, že se ptá: "Byl zde nějaký předčasně zemřelý člen?") Ale nikdy to neznamená, že faktická realita je s "konstelační" realitou identická, i když je bezesporu mnohdy neobyčejně paralelní. Identita těch dvou realit není už proto možná, protože v konstelacích pracujeme se symboly a jak již jsem řekl, na jakési symbolické urovni. Čili počet potratů v ČR či Německu nemá s konstelacemi pranic společného.

Čtvrté nedorozumění:
O diagnózu v konstelacích nikdy nejde. Každou diagnózou se staví ten, kdo ji vyslovuje nad to, co je. (Tím, že to určuje.) V tom okamžiku, kdy já vnitřně nebo nahlas budu stavět diagnózu, se pro mě uzavře možnost, se přiblížit tomu, co je. Když se pohybuji v konstelaci, jdu tam, kam proudí primární láska - prostě kam se pohybuje ten dotyčný systém. Možná, že to někdy vypadá, jako kdybych do systému zasahoval - když vyslovuji něco, co v systému je latentně skryto. Ale reakce systému - třeba i slzy, radost, úleva atd. jsou prostě pohyb systému tam, kde se cítí celý systém "doma".

Páté nedorozumění, které ale možná není nedorozumění:
Ve Vaší větě : "Musím uznat, že jste profesionál a máte naučené dobře fráze, které na klienta zapůsobí, ale příčina problému se jen těžko objeví." cítím Vaše přesvědčení, že to, co používám, je vypočítané, kalkulované na účinek. To ale není kritika, na kterou bych mohl odpovědět, to je docela jednoduše předsudek, o kterém s Vámi nemohu diskutovat. S tím, pokud to na Vás tak působilo, nic nemůžu udělat.

No a na konec ještě toto:
Právě při konstelacích vyplouvá na povrch fakt, že se rodičům nedá nic předhazovat a že je samozřejmě nesmysl je "nesnášet". Pokud Vaše kamarádka dospěla k tomuto dojmu - v tomto případě byla ta ukázka skutečně příliš krátká nebo jsem ji udělal prostě špatně - i to se stává - můžete ji klidně opravit. Bylo by to trochu, jako kdyby slunečnice byla přesvědčena, že nesnáší slunce. Rodiče jsou, tím že jsou rodiče, prostě větší, a tím jsou jaksi mimo kategorii nesnášení. To neznamená zase, že by v reálné každodenosti nešli občas na nervy. Ale to je něco jiného.
Ale já si nemyslím, že by Vaše přítelkyně najednou nesnášela své rodiče. Já mám spíš dojem (ale teď už fantazíruji), že tím, že je unešena - jak jste to vyjádřil - se možná Vy cítíte trochu ohrožen. Což je totálně v pořádku. Každý muž to zná, když partnerka - tedy ta její vnitřní žena - je emocionálně nadšena něčím, na co se rozum našeho vnitřního muže dívá skepticky. Ale myslím si, že je důležité (pokud tomu tak je, ale to Vám nesugeruji) si to připustit. Tím uděláme v styku mezi lidmi místo toleranci a fandění někomu, kdo něčemu fandí, čemu já sice nefandím, ale fandím tomu, že mu to dělá dobře.

Srdečně
Jan Bílý.

• • • • • • • • • • • •

Vážený pane Bílý,
vrátila jsem se z Plzně, kde pro mě byla velkým objevem vaše prezentace metody rodinných konstelací. Byly jsme tam spolu se sestrou a chtěla bych vás poprosit o odpověď na tyto otázky:
1) Je možné zůčastnit se konstelací spolu s rodinným přislušníkem, jehož se konstelace také týká?
2) Je možné, aby např. sestra hrála v konstelaci své sestry, byť některou jinou postavu? Je možné, že by byl výsledek dobrý i přes osobní zainteresovanost, případně ještě silnější?
3) Šlo by, aby si sestry řešily svůj vztah zároveň podobně, jako jste to popisoval u párových konstelací manželů, v tomto případě by byla daná rodina vlastně zdvojena...?
Děkuji Vám ještě jednou za silny a objevny zážitek z Plzně a těším se na Vaší odpověď, pravděpodobně i na další shledání,
srdečně L.

Odpověď:
Milá paní L.,
děkuji za pozitívní feedback. K vašim otázkám:
1) Účast na konstelacích spolu s jiným rodinným příslušníkem je docela dobře možná, hlavně proto, že každá konstelace se týká především vás, to jest vašeho problému. Konstelace ale přes vás pusobí na celý systém, to jest na každého příslušníka. Nedají se dobře dělat konstelace pouze "pro někoho jiného".
2) Ne, to není dobré. Pokud se zůčastníte rodinné konstelace např. s vaší sestrou a váš problém se jí týká, potom tím, že je přítomná patří spíše na vaši stranu, t.j. na stranu klienta. V tomto případě bych doporučoval, aby se na konstelaci pouze (tak jako vy) dívala, nechala ten obraz postavení na sebe působit, ale aby v této konstelaci nehrála nějakou jinou roli.
3) Ano. Dva rodinní příslušníci si mohou udělat společně konstelaci. Čirou náhodou jsme zrovna na tom semináři, který následoval po mé přednášce v Plzni, měli nádhernou a silnou konstelaci, kterou dělali bratr a sestra společně.

Teším se na shledanou
Váš Jan Bílý

• • • • • • • • • • • •

Vážený pane Bílý,
v poslední době se snažím přijít na kloub vztahům v naší rodině... Při dnešním hledaní "venku" mne zaujal na internetu váš článek k chystanému semináři o rodinných konstelacích v Praze. Techniku B.Hellingera neznám, proto bych se vás ráda zeptala, jestli si myslíte, že bych mohla pomocí techniky B.Hellingera najít odpovědi na moje otázky sama nebo je u této techniky podstatné samo sdileni věci s ostatními?
Přeji vám hezký den. S pozdravem J.

Odpověď:
Milá paní J., rodinné konstelace mají skutečně největši účinek a význam, když se zúčastníte semináře s ostatními lidmi. Vytvaři se tam pole, ve kterém je podstatně lehci, nalezt odpovědi nebo řešeni na vaše otázky.
Takový seminář je také zážitek, který Vás neobyčejně posílí - je to možná trochu srovnatelné s šamanistickým rituálem. Ale nemusite se toho bát - původni "náhodné" seskupení účastníků sroste během semináře ve skupinu přatel a spojenců.
Takže - mám se už těšit na vaší účast ;-))) ?

Mnoho pozdravů
Jan Bílý

• • • • • • • • • • • •

Vážený pane Bílý,
ráda bych znala váš názor na následující dvě otázky, které dosuď nemám vyřešeny. Předesílám, že jsem se seznámila s knihou pana Hellingera a absolvovala jsem dva večerní semináře rodinných konstelací.

1) Stále mám pocit, že zasahuji do energetického pole někoho jiného bez jeho svolení a tím porušuji jeho svobodnou volbu (pokud jsem postavena do něčí konstelace) a tím také na sebe navazuji cizorodé energie a vytvářím si třeba negatívní karmu.

2) Zda mohou negatívně ovlivnit člověka postaveného do konstelace jim prožívané stavy v případě, že jsou velmi silně negatívní. Pan Hellinger ve své knize na to lehce upozorňuje. V podstatě to souvisí s první otázkou. Při jedné konstelaci prožívala postavená osoba velké fyzické bolesti a velké psychické bolesti představované osoby.

Budu velmi ráda, pokud mi odpovíte.
Děkuji... S.

Odpověď:

Vážená paní S.
děkuji Vám za vaše důležité otázky, na které se asi nedá odpovědět jednoduše.
Budu se ale snažit, přiblížit Vám můj subjektívní pohled na celou práci, prosím o pochopení, že se zde jedná pouze o můj názor, jiní terapeuti by vám dali asi jiné odpovědi.

K prvnímo bodu.
Do energetickeho pole druhých zasahuji stále, každou vteřinu mého života. Jestliže vůbec vztupuji do vztahu s mým okolím, ať už s lidmi, s přírodou, s živočichy, rostlinami atd., nelze mi nezasahovat. Otazka je, jaký (a zdali) mám záměr. Chapu-li správně budhistické učení o karmě, jde hlavně o ten záměr, který vyvolává karmické působení. Také mám dojem, že neexistuje positívní a negatívní karma - tak jako není "dobrá" nebo "špatná" gravitace. Karma je pro mě prostě druh přírodního zákona, který mě nutí k tomu, převzat za mé konání - tedy za to záměrné - zodpovědnost, neboť mé záměry jsou něco jako gravitace - vyhodím li jablko do výšky, vrátí se dříve nebo později zpět.

Při konstelaci je pro mě nutné, aby byl přítomný klient se svou žádostí - nebo tomu říkejme přání - klient, který mě pověří, jeho záležitost objasnit (nebo: uvézt do pořádku). K tomuto potřebuji při konstelacích zástupce členů jeho systému. Tyto zástupci mají funkci pouze jako nositelé jistých energií, řekněme trochu jako karty při vykládání tarotu. (Tady velice hrubě zjednodušuji, ale dělám to pouze, abych objasnil, o co mi jde). Tyto zástupci do systému nezasahují, nýbrž ho tlumočí.

Při mé práci vycházím z toho, že každý narušený systém má snahu vrátit se do stavu rovnováhy - to se jmenuje odborně homeostaze. Tak jako každý žijící organismus hledá zdravou rovnováhu vně i uvnitř sebe, má každý rodinný (nebo jiný) systém snahu, nalázt stav, ve kterém tento systém bude funkční s nejmenším možným úsilím. Bert Hellinger vždy zdůrazňuje, že terapeut při konstelaci nepůsobí ve smyslu svého ZÁMĚRU, nýbrž že přenechá pole "duši systému". A nechá se jí vézt tam, kde nalézá lásku - synonym pro bytí v souladu s onou velikou duší, ať už ji nazýváme bohem, harmonií, universem či jinak. Tady vidíte, že (alespoň pro mne osobně) jsou konstelace zrovna příklad NEZASAHOVÁNÍ do osudů.

K druhému bodu.
Asi bych se zase vrátil k tomu obrazu tlumočníka. On také při tlumočení říká něco, co není jeho. Není a zároveň je - každý tlumočník používé občas odlišná slova, má jinou hlasovou dikci, jiné působení. Může se stát, že to, co tlumočí, mu bude působit bolest. Možná, že ten obsah v něm rozeznívá vzpomínky, rezonance něčeho, co sám prožil. A nebo se s tím, co tlumočí, sžívá (to dělá každý dobrý tlumočník) a tím se na něho přenášejí emoce toho, kterého tlumočí. Ale on je schopen, po zkončení práce jít domů, osprchovat se, a být zase on sám.

Tu zkušenost, že zástupci prožívají tělesné a duševní emoce (radost, lásku a uvolnění v devadesáti procentech, ale právě tak i bolest, utrpení), děláme při každé konstelaci. I vážné tělesné bolesti zmizí po jistém čase, vystoupí li představitel z role (jde zde o minuty, maximálně o hodinu). Ještě jsem se nesetkal s případem, kdy by někoho konstelace vážně narušily. Je pravda, že konstelace jsou, hlavně pro zástupce v rolích, mnohdy těžká práce. Tato práce se ale vždy vyplácí rozšířením zkušeností a tím i hranic našeho (sebe-) poznámí.

Jan Bilý .