|
Semináře ... Literatura ... Business ... Prezence ... Meditace ... Večery ... OnlineForum ... Home
Přechodové rituály pro muže Toto je stránka, která je průběžně doplňována tak, jak postupuje cyklus měsíčních večerů v MAITREI (Praha). O programu večerů informujeme zde. Na rozcestník stránek pro muže se dostanete tudy. Zpátky na první stránku portálu zde. Obsah: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • 1.
NAROZENÍ MUŽE - VYTVOŘENÍ DŮVĚRY Ačkoliv se přechod (tj. porod) uskutečnil (někdy ovšem s masivní pomocí lékařů...), neznamená to, že se podařil. Podařený přechodový rituál by vypadal asi takto: Dítě se rodí z matky, která si věří a je okolím také ubezpečována, že porod zvládne, do prostředí, které je naplněno láskou a přátelským očekáváním, do tepla a tlumeného světla. Hned po porodu je položeno na tělo mámy a přítomní pomocníci (nejlépe ženy plus otec) mu dají na srozuměnou, že je na světě vítáno a že se nemusí ničeho bát. Pokud se nyní usmíváte, vězte, že nejste sami. Odhadem 99% nás se rodilo do úplně opačných podmínek. To v nás zanechalo na hluboké a povětšinou nevědomé úrovni jednak strach a nedůvěru, jednak stažení tělesné energie do obrany. Vytvořili jsme si pancíř "bezpocitovosti" a zároveň v nás hluboko uvnitř zůstal nesmírný hlad a potřeba po něze, přijetí a dotecích. Pokud jsme nebyli kojeni v souladu s našimi potřebami, přistoupili k tomuto záhy i problémy s přijímáním potravy - ať už ve formě poviživy nebo obezity, problémy se špatně fungující imunitou (nemoce a alergie). Především ale se náš "nezvládnutý první přechodový rituál" projeví ve vztazích - nejen partnerských - k lidem v našem okolí a ke světu všeobecně: Chybějící důvěrou na jedné straně a závislostí na straně druhé. To co máme, nám nikdy nebude stačit, neboť naše "černá díra" není zaviněna současným okolím nebo partnerkou, ale vznikla někde dávno v naší minulosti, v ranném dětství. Jak se můžeme vrátit tam, kde naše problémy vznikly a napravit to? Pokud chceme "opravit" nebo "dokončit" první přechodový rituál, stojíme před jedním velkým problémem. Právě proto, že si porod a ranné dětství nepamatujeme, neboť jsme všechny "hrozné" vzpomínky prostě odsunuli do našeho podvědomí, hrozí při práci s "malým dítětem v nás" nebezpečí nenadálého a skokového vynoření zapomenutých traumatických zážitků. V této souvislosti doporučuji knihu Johna Bradshawa "Návrat domů", nebo aspoň jakýsi "výcus" práce s vnitřním dítětem zde. Je tedy důležité být opatrný a před tím, než se začnete blížit vašemu "opuštěnému" nebo "zraněnému" malému klukovi, se nejprve dostatečně informovat. Nicméně - za nás to nikdo neudělá, tedy především ani naše partnerka ne. Na posledním večeru v MAITREI jsme v kolektivní spolupráci sebrali mnoho návodů pro znovuzískání důvěry v život a svět a sepsali jakýsi seznam pomůcek pro dokončení prvního přechodového rituálu v životě muže. Tady jsou, od jednoduchých až po ty "odborné" a speciální: Co dává tomu "malému v nás" pocit, že ho svět vítá: • Uspokojení základních fyzických potřeb: Jídlo, pití, teplo (peřina...), vana, bio-sauna, dotyky lidí. • Příroda, kontakt se zemí (položit se na sluncem prohřátou zem a cítit její vůni = vůně matky Země). Být nahý někde, kde se člověk cítí v bezpečí. Pláž, moře, les, mech. • Vědomě si dovolit, nic nemuset. Dovolit si naprostou nefunkčnost. • Vědomé porbouzení se a "vstávání". Teplá sprcha, potom chvíli ledová a pak zase teplá: "Vidíš, je to dobré, přestáli jsme to". (To mmochodem i výborně zlepšuje imunitu). • Uvědomit si, že někam patřím (kam?), vytvořit si okruh lidí, kteří mě přijímají takového, jaký jsem. Nestydět se je požádat o obejmutí. (Rada: při objímání držet celým tělem, tedy i kontakt s břichem, stehny, neplácat po ramenou, nehladi, jen držet a být přítomen.) • Formy meditace, které jsou vhodné pro "malé babys" - např. Dévavání od Osha. (Hudba k první fázi zde, návod tady.) Dle mého názoru jsou meditace pro "záchranu" novorozeně nepříliš vhodné (chybí tělo). Dévavání tvoří výjimku. • Práce s tělem (masáže, shiatsu, tantra, samadhi-tank je v českém prostředí ještě neznámý). • Práce s dechem (a tím i s vlastní svobodou, s rozšířením, nadechnutím). Rebirthding, tantra-joga, holotropní dýchání zde a zde. • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • 2.
PŘECHOD OD MATKY K OTCI - PŘEKONÁNÍ STRACHU Tento krok jim ženy - mámy nemohou usnadnit. (Až na to, že budou ctít jejich otce - ať už s nimi stále ještě jsou ve vztahu nebo ne.) Kluk musí být ovšem světem mužů (a v ideálním případě svým otcem) přitahován, neboť jinak se jen těžko vymaní z vlivu mámy. To znamená, že stávající chlapec, aby se stal klukem a přestal být dítětem, musí mít mužský vzor. Zároveň ovšem musí být schopen vyvinout i vlastní iniciativu a překonat strach z odtržení. Jak Robert Bly v "Železném Janovi" píše, chlapec musí zpoza polštáře v ložnici matky-královny ukrást klíč ke kleci, v níž je uvězněn (jeho vlastní, vnitřní) divý muž. Přitom hraje důležitou roli i chlapcův (a později mužův) pocit viny - máma na energetické rovině dítě drží a tím, že se stávající chlapec "vytrhne" z její náruče, jí způsobuje bolest. Chlapec jí "krade" klíč k bráně k mužům a musí za svůj čin převzít zodpovědnost. Na vědomé úrovni je toto vyjádřeno konstelační větou: "Za to, že jsem ti způsobil bolest, beru zodpovědnost." Toto je důležité si uvědomit především v pozdějších letech, když se snažíme nedodělané přechody z našeho dětství dokončit. Tento pocit viny bude provázet muže, kdykoliv se bude chtít oddělit (ať už natrvalo nebo jen na chvíli) od ženy, a muž ho musí být schopen ustát. Důležité: Odpovědnost nebere kluk (muž) za bolest matky (či žen), ale za to, že ji způsobuje. To je malý, ale nesmírně závažný rozdíl: V prvním případě se kluk bude cítit vůči ženě vinnen a bude se snažit svoji vinu (většinou podvědomě) odpykat - bude se tedy cítit vůči ženě "menším". V druhém případě bude s ženou soucítit a přizná ji právo na bolest, ale ustují si svůj vlastní pohyb do světa mužů. Druhý přechod je přechodem z pohodlí do nepohodlí, od známého do "divočiny", od "matky-přírody" do "venkovní" přírody, která už muži není tak nakloněna, a které nejen dává, ale také od stávajícího muže něco vyžaduje. Symbol pro tuto divokou a nepohodlnou přírodu je les. Tmavý a dítěti nahánějící strach. Zde se chlapec začíná učit úplně jiné věci, než se učil u matky. Jak rozdělat oheň. Jak nehnutě číhat na úlovek a jak se ho zmocnit. Slyší vyprávět "mužské" mýty, naslouchá příběhům mužů a poslouchá jejich písně. Robert Bly píše: "S divým mužem si člověk nepovídá tak, jako s knězem, rabínem nebo guru o dokonalém štěstí, rozumu, duchovnu či "vyšším vědomí", ale o něčem vlhkém, temném a méně vznešeném - o něčem, co bych nazval 'duší'". Strach a jeho překonání jsou zde převládající pocity. V jistém smyslu vede pouť chlapce DOLŮ, k jeho pocitům a k jejich vědomému přijetí a poznání. Na rozdíl od dnešních škol, které učí děti především memorování údajů, ho divý muž učí naslouchat svému srdci. A zároveň se také mladý chlapec začne učit tomu, co mužům dneska možná nejvíc chybí: Odpovědnosti za své činy. Co dělat, když jsem tento druhý přechod zameškali nebo nedokončili? Když jsme, v nedostatku mužských vzorů, učitele nebo otce, zamrzli kdesi na poloviční cestě do divočiny, nebo se stali do sebe staženými samotáři, protože "out there", "tam venku" nikdo nebyl? I na druhém večeru v MAITREI jsme společně hledali návody, jak tento přechod, ať už je nám dvacet, nebo padesát, dokončit. A zároveň, jak vychovávat naše syny, abychom jim to, co se nám možná nepodařilo tak docela, usnadnili. Tady jsou naše nápady: Co pomáhá klukům/mužům, dostat se z "máminy" strany na stranu mužů: • Vědomé překonání strachu z "pustiny", z neznáma. Otevřít se tomu, co skutečně neznáme, co nemáme "natrénované" a pod kontrolou. • Uvědomit si, že chlap potřebuje něco, co je víc a jinde, než je vztah k ženě. Zároveň je třeba pochopit, že pohyb "od ní" vždy vyvolá v mámě pocit smutku a v ženě pocit ohrožení a ztráty. Je nutné, za způsobení tohoto pocitu vzít vědomě odpovědnost. • Uznat a přijmout otce. (např. skrze systemické konstelace). To, že tady nebyl nebo že jsme se ho báli, bojovali s ním či jím (jako matka) opovrhovali, neznamená, že by nebyl muž. • Pochopit nutnost mužského "kmene" a najít k němu cestu. Pro většinu mužů, kteří budou číst tyto stránky: "hospoda" nestačí, neboť se zde nevypráví mýty a muži (většinou) nepromlouvají ze svého srdce. • Vědomně uctít "smutek" mámy (všech žen), ale z "druhé strany", ze strany mužů. (V rituálu se poté, co jsme přešli od mámy k tátovi otočíme zády k němu, opřeme se o něj a ukloníme se "opuštěné" mámě.) • Skončit s vnitřním ponižováním mužské energie a povyšováním (glorifikováním) ženské. • I v padesáti člověk potřebuje učitele. • Co pomáhá: Vidina nespoutané svobody a pocit, že mě i jako "kluka" chlapi berou mezi sebe. Mužům LZE důvěřovat. • Uvědomit si, že se TOHLE děje nám všem. Nejseš sám! • Vzít svého syna do lesa.
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • Seriál
bude pokračovat. Příští termín v MAITREI: 27.2.2012, • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Druhý večer:
|
