|
 Konzept
čtyř duší v konstelacích
(Série čtyř článků pro časopis REGENA, červen
- září 2008
REGENA
6/2008
Duši si většina z nás představuje
jako něco, co o mně ví více než můj rozum, co mě možná tak trochu
vede životem a tak trochu zasahuje do mého osudu (možná, že ho
i řídí...), co jak doufáme přežije mé tělo a co má kontakt s tím,
co je větší než "já". Když se na tuto (moji, subjektivní)
definici podíváme, nalézáme překvapivé shody s tím, co zakladatel
konstelační metody Bert Hellinger nazývá "svědomím systému",
v jeho případě především rodinného.
Koncept
čtyř duší
V
konstelacích skutečně pracujeme s "duší" systému, nebo
jinak řečeno s tím, co celý systém na první pohled docela inteligentně
řídí a co se "stará" o to, aby byly zachovány systemické
zákonitosti, například to, že kdo patří k systému, musí zde také
dostat místo, jinak jeho roli převezme někdo jiný. Již Hellinger
stavěl do konstelací také něco jako "velkou duši", podle
jeho slov "to, odkud jsme všichni přišli a kam se zase jednou
všichni navrátíme". Před několika lety přišel Daan van Kampenhout,
holandský šaman a "konstelář", s konceptem čtyř duší,
který trefně popsal jevy, s kterými se do té doby mnoho lektorů
v konstelacích setkávalo. V sérii několika článků bych chtěl širší
veřejnost s tímto konceptem, doplněným o mé zkušenosti, seznámit.
Podíváme se také na praktické - možná nejen konstelační - využití
takového konceptu.
Medicine
wheel - léčivý kruh indiánů
Daan
vychází z tradice indiánského léčivého kruhu (medicine wheel),
spirituálního a filosofického systému prérijních indiánů. Podle
nich (a prakticky všech ostatních přírodních kultur) je kruh se
čtyřmi částmi symbol, který velmi přesně vyjadřuje vše, co se
v přírodě, které i my jsme částí, děje - od zrození přes vrcholný
rozkvět, stagnaci a smrt skrze úsek "fyzické neexistence"
k novému zrození. Kruh je orientován podle světových stran rozšířených
o směry "dolů" k Matce zemi, "nahoru" k Otci
nebi a o směr "střed", který symbolizuje toho, kdo v
kruhu stojí. Kruhové výseče mají tradiční barvu (její rozmístění
ovšem u různých kmenů variuje) a výseče symbolizují mimo jiné
také čtyři lidské rasy - bílou, žlutou, červenou (indiáni) a černou.
V tomto článku se budu zabývat pouze tou symbolikou léčivého kruhu,
která má vztah ke konceptu čtyř duší, zájemce o celou symboliku
odkazuji na www.konstelace.info/kruh.html
Rodinná
duše
Na
obrázku vidíme na severovýchodě okamžik početí dítěte. Toto dítě
se stává součástí určité rodiny, má tedy přesně definovaný okruh
příbuzných a přebírá podle systemických zákonitostí i rodinné
"zátěže". Východní část kruhu je tedy spojená s "rodinnou
duší" - právě oním "svědomím rodiny", které nás
omezuje v naší svobodě dělat cokoliv a nehledět při tom na naše
rodinné vztahy a závazky. Rodinná duše je to, s čím se nejvíce
setkáváme v rodinných konstelacích a co zde také povětšinou řešíme.
Velká
duše
Podívejme
se na sever. Zde se nachází již zmíněná oblast "odkud všichni
pocházíme a kam se všichni navrátíme". Američtí indiáni na
sever, do "bílé" oblasti tradičně umisťují říši duší
našich předků. Můžeme tedy říci, že konstelační "velká duše"
má své sídlo na severu léčivého kruhu. Zdali mezi smrtí a (znovu)
početím leží "onen svět" nebo "podsvětí" případně
svět duší našich předků, záleží na druhu naší víry a náboženství,
ze kterého tradičně vycházíme. S "velkou duší" se ovšem
dá v konstelacích výtečně a účinně pracovat - v příštím čísle
Regeny se podíváme na to, jak.
.........
REGENA
7/2008
V
minulé části jsme se seznámili s konceptem "čtyř duší"
- rodinné duše, kmenové nebo kolektivní duše, individuální a posléze
tzv. "velké" duše. Pod pojmem "duše" rozumíme
v konstelacích a systémech něco, co je víc, než pouhý souhrn částí.
Tedy jakési vědomí celku, které nás vede, které může být zdrojem
informací a příčinou přenesených rolí a se kterým lze konstelačně
pracovat.
Říše
předků
"Velká
duše" leží na severu léčivého šamanského kruhu (medicine
wheel). Tato oblast je v tradičním šamanismu spojována také s
říší našich předků, se všemi již zesnulými. V některých spirituálních
tradicích panuje představa, že se po naší smrti naše "já"
rozpustí v nekonečném oceánu všeobecného vědomí - právě v oné
"velké duši", ze které jsme podle slov Berta Hellingera
všichni přišli a kam se všichni navrátíme.
Někdy
se v rodinném systému klienta stává, že někdo z předků zesnul
velice náhle, tragicky nebo násilnou smrtí. Postavíme-li takovou
konstelaci, můžeme pozorovat, že zástupce za tohoto předka jakoby
neví, kam patří - je očividně zmaten, chytá se těch, kdo o něho
před smrtí pečovali nebo byli nablízku, případně se drží jiných
mladších členů systému. Tady se ukazuje být velice účinným prostředkem,
postavit do konstelace právě "velikou duši" (tj. vybrat
a postavit za tuto zástupce) a dotyčného předka pomalu a láskyplně
otočit směrem k ní. "Toto je tvůj domov, to je místo, kde
si můžeš odpočinout" jsou věty, které v této souvislosti
můžeme k "ztracenému" předkovi pronést.
Konstelační
"zádušní mše"
Smím-li
zde použít křesťanskou terminologii, mohl bych říci, že tím sloužíme
za předka jakousi malou zádušní mši, obřadnou ceremonii nebo rituál,
který dovede "šokovanou" individuální duši traumatizovaného
předka tam, kde může spočinout, kde se může rozpustit v míru a
zapomnění. Tibetský buddhismus zná rituál čtení tzv. Bardo Thödol,
tibetské knihy mrtvých, kde lama provází duši zemřelého na její
pouti právě ve stavu "mezi světy" (bar do = přechodný
stav). Tento důležitý rituál na naší pouti životem naše západní
kultura v důsledku ignorování (a strachu ze) smrti již zcela ztratila.
Mimochodem jako mnohé další rituály, jako jimi jsou porod, iniciace
muže a ženy a podobné.
V
konstelacích se ovšem ukazuje, že "dobře odejít" je
hlavně pro následné členy systému nesmírně důležité. Pokud máme
v rodě předky, kteří umírali ve výše popsaném stavu traumatu a
zmatku jejich individuální duše, může být toto jejich "zůstávání"
studnicí rodinných problémů. Nechám zde zcela stranou otázku,
zdali je čtenář přesvědčený o skutečné existenci čehokoliv po
smrti, nebo zdali se domnívá, že se tyto zmatky a potíže rekrutují
z psychiky a vnitřních obrazů těch, kteří v rodě přišli po traumatizovaném
členu rodinného systému. V každém případě může jakýsi ukončující
rituál, ať už je to skutečná zádušní mše nebo konstelace s "velkou
duší", vést k zmírnění negativních jevů v traumatizovaném
systému.
Bílá
paní a jiné fenomény
Než
přejdeme v příštím čísle k stejně zajímavé a v pravém smyslu slova
fascinující "kmenové duši" a jejím významu pro konstelace,
chtěl bych se ještě zmínit o poněkud okultním jevu "strašení".
Jsme-li obeznámeni s tím, co pozorujeme v konstelacích, není divu,
že fenomény "strašení" (bílá paní, bezhlavý rytíř atd.)
pozorujeme právě tam, kde se v historii děly traumatické a traumatizující
události. Je možné, že naše psýché na takových místech rezonuje
s "neodešlými" dušemi obětí nebo i pachatelů a bylo
by zajímavé (i když pro nezkušené hobby-šamany a rádoby-léčitele
velice nebezpečné), na těchto místech provést konstelaci s "velikou
duší". Potíž vidím hlavně v tom, že konstelačně se dá pracovat
pouze s osobní a konkrétní zakázkou. Pouhá zvědavost nebo i dobrý
ale všeobecný úmysl nejen že nepřivedou kýžený výsledek, ale mohou
vedoucího konstelace a s ním i zástupce přivést do nečekaných
nesnází.
.........
REGENA
8/2008
Rodinná
duše, kmenová duše, individuální duše a "velká" duše
- toto jsou čtyři druhy "vědomí celku", se kterými se
můžeme v systemických a rodinných konstelacích setkat. V minulých
dvou číslech REGENY jsme se detailněji podívali na rodinnou a
tzv. velkou duši. Nyní bych chtěl čtenáře seznámit s kmenovou
duší a jejím významem pro konstelace.
Dva
druhy moderních kmenů
Kmenová
příslušnost hraje v archaických společnostech důležitou úlohu.
Klan, kmen případně národ a jeho zachování stojí nad zájmem rodiny
(která ustupuje u některých ranných forem společnosti zcela do
pozadí) a o to více nad zájmem jednotlivce. V naší civilizaci
ztrácí otázka kmenové příslušnosti z pochopitelných důvodů na
významu. Na místo kmene nebo klanu se však dostávají jiné skupiny,
které přebírají úlohu větších celků, než jimi jsou rodiny a menších,
než naše příslušnost k druhu homo sapiens. Tyto celky se dají
rozlišovat na dvě hlavní skupiny - na ty, do kterých se rodíme
a na ty, které si volíme. Do první skupiny patří například náboženská
příslušnost, kterou získává většina na světě žijících lidí stále
ještě tím, že se narodí do patřičné tradice. Ale i "příslušnost"
k bezzemkům, k proletariátu, k úředníkům, k farmářům či k "bohatým"
nebo "panstvu" se často dědí.
Patříte
do klanu sparťanů?
Druhou
skupinu tvoří "kmeny", které si většinou během dospívání
volíme sami, i když i zde jsme ve veliké míře ovlivněni našim
okolím. Jste sparťan, slávista, "klokan", fandíte Baníku
nebo patříte k opovrhovačům fotbalem? (I to je kmenová příslušnost!)
Jste vegetariánkou, pacifistkou, svobodnou matkou, vyznáváte yogu,
milujete Karla Gotta nebo spíš Anetu Langerovou? Pak patříte k
některému z moderních kmenů, které si vybíráme často z jediného
důvodu - abychom se dostali ze zužujícího a zatěžujícího rodinného
systému, abychom unikli rodinné duši.
My
versus Oni
Kmenová
duše může sloužit jako dodavatel něčeho, co v rodině postrádáme.
Může nám umožnit žít přímý opak naší role v rodině (leckterý fotbalový
hooligan je doma mámin hodný kluk) a tím právě rodinnou roli vyvažovat.
Ale v každém případě nám dává pocit "my" a tím nám umožňuje,
se vyhradit proti všemu, co do tohoto "my" nepatří.
Nechvalně známý výrok Klementa Gottwalda "kdo nejde s námi,
jde proti nám" popisuje tento pocit výtečně. Tím získáváme
legitimaci, jednat v "našem" zájmu - to jest v zájmu
celku, v zájmu kmenové duše a většinou proti jiným kmenovým duším.
U tohoto typu vědomí celku je hranice mezi dvěma systémy vůbec
nejsilnější. V léčivém kruhu indiánů (jehož diagram jsme otiskli
v červnovém čísle REGENY a který můžete nalézt na webu: www.konstelace.info/kruh.html)
je kmenová duše umístěna na jihu, a připadá tak časově na období
mezi pubertou a stářím, do dospělosti nebo také na období produktivního
života. Právě zde je téma hranic a vyhranění velice silné. Zde,
na opačném pólu "velké" duše vrcholí naše vymezující
a formující energie.
Chudý
táta nebo bohatý táta?
Se
kmenovou duší a s příslušností klienta k různým skupinám lze samozřejmě
konstelačně pracovat. Tak například v konstelacích, které se zabývají
peněžními přesvědčeními se stává, že část našich předků patří
ke kmenu "chudých", jiná část ke kmenu "bohatých".
Ukazuje se, že vliv kmenové duše znevýhodněných předků (chudí,
Romové, židovští předci, disidenti atd.) bývá silnější, než těch,
co strádat nemuseli. Je to jednoduše tím, že naši chudí předci
"to dokázali", a to přesto že byli chudí. Na vzdory
tomu, že patřili k pronásledované menšině. Toto "přesto"
posiluje pocit příslušnosti a tím zvyšuje sílu celku, sílu kmenové
duše. Máte-li půlku předků chudých, bude vaše cesta za bohatstvím
těžší, protože se musíte vypořádat s vašim podvědomým pocitem
solidarity a příslušnosti právě k nim. Oni to jsou, kteří ve vašem
nitru říkají: "Ale vždyť to jde také bez peněz..." O
tom, zdali se jim podrobíte nebo
.........
REGENA
9/2008
V
minulých článcích jsme udělali exkurz k rodinné duši, ze které
rodinné konstelace vycházejí, dále k "veliké" duši,
která představuje základ veškeré existence a jejíž chápání je
spojeno se spirituálními vnímáním světa a nakonec ke kmenové duši,
která je výrazem našeho spojení s nejrůznějšími námi volenými
či osudovými skupinami, jejichž jsme členy - od příslušnosti k
fotbalovým klubům až po rozhodnutí, zdali se ztotožňujeme s katolickou
církví nebo třeba s komunisty.
Kde
jsi doma?
Když
si vybavíme šamanský léčivý kruh a polohy jednotlivých duší na
něm (schéma najdete na www.konstelace.info/kruh.html), zjistíme,
že rodinná duše leží na východě a je tedy první "duší",
do které se z "nebytí" inkarnujeme. Je to logické -
rodina je to, s čím se setkáváme hned poté, co opustíme "velikou"
duši. Tak jako Slunce vychází na východě a stoupá k jihu, aby
zde dosáhlo své kulminace, tak i my se vyvíjíme a na jihu kruhu
se setkáváme s kmenovou duší. Viděli jsme, že zde je naše vyhranění
se vůči "jiným" nejsilnější. Obě dvě duše se nás ptají:
"Kam patříš?", "Kde jsi doma?", případně "Co
musíš vůči neznabohům, cizákům, vetřelcům bránit...?" Obě
dvě duše nám dávají sílu skrze pocit příslušnosti k celkům, které
jsou větší než my. Obě dvě duše nás nutí, podřídit se jejich "svědomí
celku", jak to nazývá Bert Hellinger. Obě dvě duše jsou nesmírně
psycho- a socioaktivní, tj. ovlivňují naší psychiku a sociální
jednání, povětšinou pod- nebo nevědomě.
Osobní
svoboda
Přiznám
se, že jsem se sám dlouhý čas domníval, že ze svědomí celku není
úniku. Tak jako mnoho konstelářů i dnes "nutí" klienty,
aby se podrobili diktátu rodiny a jiných skupin, jejichž jsou
členy, a tím uznali hierarchie, které zde působí, tak i já jsem
si myslel, že je prostě nutné, existenci svědomí celku nejen uznat,
ale i aplikovat. Síla, kterou tím bezesporu získáme, byla pro
mě ospravedlněním onoho hellingerovského poklonění se před rodinou.
(Totéž platí i o kmenové duši.) Bylo to na semináři s Bertem v
řeckých Athénách v roce 2002, kdy tento můj obraz dostál závažné
změny. Hellinger tenkrát odpovídal na otázku jednoho z účastníků,
která se týkala práva vyhnout se z morálních důvodů vojenské službě.
Bert ve své strohé odpovědi řekl asi toto: "To je samozřejmě
možné. Ale dotyčný se potom musí smířit s tím, že celek (tj. stát)
již nebude stát za ním. Prostě ztratí podporu celku a pravděpodobně
i právo na příslušnost. Ale", (a zde se Hellinger poněkud
záhadně usmál) "jde to jen, když se dotyčný stane dospělým."
Právo vystoupit z celku? Možná i z rodiny? Jde to?
Individuální
duše
Po
poledni nastává odpoledne a zářící Hélios se na své cyklické pouti
sklání k západu. Životní energie a s ní i vyhraňování se, snažení,
budování a expanze zde slábnou, nastává doba introverze, pohybu
dovnitř, meditace a moudrosti. Dostáváme se do říše poslední ze
čtyř duší, k individuální duši. To je něco, co zdánlivě dobře
známe. Individualismus přece v našich dobách jen kvete, počty
rozvodů, atomizace společnosti (tj. její rozmělňování na stále
menší zájmové skupinky), egoismus a užívání si na úkor druhých
to snad přesvědčivě dokazují. Háček je ovšem v onom Hellingerovu
dovětku, znícímu "předtím se musí stát dospělým".
Nedospělost
kontra moudrost
Zadíváme-li
se na výše uvedené symptomy našeho individualismu, zjistíme, že
tento pramení v naprosté většině případů z nezpracovaných potřeb
dítěte (z rodinné fáze vývoje) nebo adolescenta (z fáze kmenové
duše). Ovšem zrovna tak, jako Slunce dosáhne západ až po své denní
pouti nebem, tak i my můžeme dosáhnout individuální duše a tím
i individuální svobody až poté, co jsme prošli jak i úsekem rodinné
duše, tak i periodou kmenové duše. Přitom je důležité, nedívat
se na naše putování šamanským léčivým kruhem nebo kruhem čtyř
duší jako na "překonávání" různých etap. V tom se možná
liší tento koncept čtyř duší od mnou použité analogie putování
Slunce na obloze. Všechny proputované duše si bereme vědomě s
sebou, rosteme skrze jejich procítění a uznání. Jedině tehdy,
když jsme je plně pochopili a integrovali do našeho života, smíme
přejít do dalšího cyklu, do vyššího poznání.
|
|
