Zpět na
titulní stránku

Zpět na
přehled článků

Pohled na celek, cesta k úspěchu
Systemické konstelace očima Jana Bílého
(Rozhovor v časopise "REGENA", červen 2007)

OPRAVA:
Do tohoto článku se bohužel vloudila v redakci REGENY tisková chyba, která zkomolila první a druhou odpověď. Část druhé otázky paní redaktorky byla mylně tištěna jako moje odpověď na první otázku. V článku to vypadá, že já se sám sebe v druhé odpovědi koriguji. ("Musím vás opravit. Klient nerozesatvuje zástupce do něčeho, co odpovídá realitě...")

Správné znění celého rozhovoru je toto:

Organizační konstelace se vyvinuly z rodinných konstelací a jsou založeny na stejném principu - postavení modelu ze zástupců pro jednotlivé části systému. Pouze se při organizačních konstelacích nepracuje s postavením rodiny, ale podniku, organizace nebo jiného systému. Jan Bílý je autor vůbec první knihy na českém trhu, která je o jiných konstelacích než rodinných. Ve své knize podává zasvěcený pohled na tuto novou konzultační a poradenskou techniku, popisuje různé způsoby "stavění konstelací", a ukazuje na mnoha komentovaných příkladech z praxe možnosti a hranice konstelací.

REGENA: Jak byste vysvětlil co nejjednodušším způsobem pojem systemické konstelace zvídavému, leč nezasvěcenému čtenáři?

Pod pojmem konstelace rozumíme poradenskou techniku, která nám dává možnost podívat se na celek a to i na velmi komplexní celky (jako je například firma) a porozumět tomu, co se mezi jednotlivými členy celku - většinou lidmi - děje. To nejdůležitější na konstelacích je, že při nich stavíme jakýsi prostorový model dotyčného systému - celku - a to většinou za pomocí figurantů, zástupců nebo, chcete-li, herců. Tedy víceméně nezúčastněných lidí, kteří v konstelaci představují části tohoto celku, například rodinné příslušníky nebo důležité lidi v podniku.

REGENA: Principem systemických konstelací je, jak už bylo řečeno, "vnímání v zastoupení". Zjednodušeně - že klient postaví z libovolných lidí, například účastníků semináře, svůj vnitřní obraz rodinného nebo pracovního systému. Tyto zástupce rozestavuje po místnosti tak dlouho, dokud jejich vzájemné vztahy a postavení neodpovídají realitě. Mnohdy pak zástupci ve svých rolích poskytují mimoděk informace jak o celém systému, tak o těch, které "hrají". Aniž by cokoli o "originálech" věděli.
Připadá mi neuvěřitelné, že nezasvěcený člověk může významnou měrou přispět k řešení vztahového problému - ať už v rodině či na pracovišti. V čem vlastně spočívá tento efekt?

Musím vás opravit. Klient nerozestavuje zástupce do něčeho, co odpovídá realitě, ale do svého subjektivního vnitřního obrazu. Prostě je staví tak, "jak to cítí". Tím je staví do struktury, která pravděpodobně odhaluje mnoho informací uložených do jeho podvědomí. Pravděpodobně říkám proto, protože tyto mechanismy, které popisujete, ještě nejsou zcela probádány. Fakt je, že s výsledky je možno velmi efektivně pracovat.

REGENA: Kde jste systemické a pak i podnikové konstelace studoval? Jak dlouho je sám používáte v praxi?

S konstelacemi jsem se setkal před přibližně sedmi lety, "vyučil jsem se" u Roberta Doetsche v německém Kolíně nad Rýnem a teď používám konstelace intenzivně asi pět let. Za tu dobu jsem stihl postavit přibližně čtyři tisíce konstelací. Mnoho let před tím jsem již pracoval s lidmi jako coach, osobní a reklamní poradce, vlastnil jsem reklamní agenturu, vedl jsem meditační a rozvojové kurzy.

REGENA: Pracujete výhradně s konstelacemi, nebo používáte i jiné metody?

Ve své práci používám counselling, NLP, šamanské prvky, řízenou meditaci a hodně, hodně intuice.

REGENA: V článku v minulém čísle Regeny - a teď znovu - zmiňujete šamanské rituály. S těmi pracujete jako se součástí konstelací, nebo zcela samostatně?

Se šamany jsem se několikrát intenzivněji setkal, ale šaman nejsem. Těžko bych tedy dokazoval, že rituály a techniky, které používám, jsou skutečně "šamanské". O co mi jde především, je posílení klienta. Konstelace můžete vidět také jako jeden veliký rituál k nalezení "mého místa" ve struktuře rodiny, firmy a tak dále - místa, které mi dává největší sílu, kde se cítím být "namístě", kde mohu nejlépe využít toho, co jsem.

Když potom vidíte, že klient potřebuje uznání například svého otce nebo šéfa, tak "necháte" dotyčnou osobu pronést trochu nezvyklou, poněkud pateticky znějící větu "Jsem na tebe hrdý". Když to takhle říkám, nebo když to čtenář čte, tak to na vás asi moc nezapůsobí. Když to ale řeknete v konstelaci, ve správném okamžiku, máte již takový malý rituál. Odtud je pouze krok k jiným, ještě "šamanštěji" vypadajícím rituálům, například k prosbě k dávno mrtvým předkům o podporu: "Dívejte se na mě s láskou, když si dovolím dělat to, co vám bylo odepřeno." Je to vlastně modlitba, a protože se "modlíte" k předkům, má blíže k šamanismu, než řekněme ke křesťanské víře.
V mé práci nerozlišuji mezi jednotlivými "systémy víry" neboť o víru zde nejde. Jde tady o nalezení toho, co je skryto za povrchem úsměvných a zdvořilých vztahů, co je přehlédnuto, ale co pod povrchem systému působí jako brzda nebo dokonce jako něco horšího. Jeden z mých učitelů - Daan van Kampenhout, holandský šaman a výborný lektor konstelací - mluví o práci s duší. Myslím, že to velmi dobře vystihuje to, co v konstelacích probíhá - léčení duše systému.

REGENA: Ve své nové knize "Úžasná síla celku" uvádíte, že "co se v konstelaci ukazuje, nehodnotíme jako dobré nebo špatné, jako pravdivé nebo nepravdivé…" To je velmi smělé tvrzení - systemické konstelace mají jistě spoustu odpůrců z řad odborníků.

To je moc hezké, že hodnotíte tento můj výrok jako smělý - já v tom vidím pouze výraz pojetí reality jako celku. Tak jako ke světlu patří tma, k létu zima, tak patří k celé realitě i kategorie dobrého a špatného. Dobré nemůže existovat bez svého opaku a někdy je zdánlivě "špatné" už v příštím kole "dobré". Když poradce ví, co je pro klienta dobré a špatné, není poradce, ale učitel, a to ještě z té staré školy. Coach se naopak musí snažit, přenechat tyto kategorie klientovi a dívat se na jeho realitu neutrálně a nehodnotit ji.
Z pohledu fenomenologie, která je základem systemických konstelací, nemají věci samy o sobě ještě význam "dobrého nebo špatného". Každá věc, každý úkaz, proces nebo i osoba v systému je zasazena do souvislosti se svým okolím. A teprve toto okolí jí dává význam a hodnocení. Ovšem v dynamických systémech se tento význam mění, někdy poměrně rychle. Krom toho nevidím nikdy subjekt ve všech jeho významech a souvislostech, neboť jsem sám omezen svým vlastním okolím.

V taoistické čínské literatuře existuje krásná historka o sedlákovi, kterému uteče kobyla a všichni ho litují. On na to ale říká pouze "uvidí se". Potom se mu kobyla vrátí s krásným hřebcem, lidé mu závidí a on zase říká "uvidí se". A tak to jde dál, hřebec shodí jeho syna, který si zláme nohu, na základě čehož ale syn není odveden na vojnu atd., atd. Při každém zvratu lidé sedlákova okolí situaci soudí jako dobrou nebo špatnou, on vždy ale trvá na svém "uvidí se". To byl první dobrý lektor konstelací.

Za celou tu dobu práce s konstelacemi jsem nepotkal nikoho, kdo by po jejich shlédnutí nepřipustil, že práce s nimi může přinášet zajímavé a pro klienta zpracovatelné výsledky. Jak jsem již ve své knize napsal, problém konstelací není ani v tom, že nefungují, spíš v tom, že opravdu fungují. Někdy si ovšem nejsme jistí - zrovna tak jako onen čínský sedlák - jak. Ale to je fenomén, který se váže k životu a ke každé změně.

REGENA: I nadále se věnujete rodinným konstelacím. Dají se - co do obtížnosti - rodinné a organizační konstelace porovnat? Přece jen, řeší-li se pracovní problémy, jde o mnohem větší množství vzájemných vazeb.

Rodinné konstelace jsou mnohdy "těžší" na emoční úrovni. Je zde více bolesti, traumat, zraněných citů. Podnikové konstelace mají mnohdy komplikovanější strukturu a nezvyklé zápletky. Přesto jak v rodinných, tak i v podnikových konstelací jde většinou o zjednodušení, o redukci toho, co se přímo týká zakázky klienta. Největším problémem podnikových konstelací bývá to, že mají tendenci proměňovat se v konstelace rodinné. Je to z toho důvodu, že za našimi problémy se spolupracovníky se skoro vždy skrývají věci z našeho dětství. Každý druhý vztah mezi zaměstnancem a šéfem je projekcí vztahu k otci.

REGENA: Princip vaší práce spočívá v práci se skupinami. Na čem všem vlastně závisí vnitřní náboj takové skupiny? Dá se říci, že se vám s jednou skupinou pracuje skvěle, zatímco s tou druhou se nemůžete pohnout z místa?

Skupina, která se skládá ve své většině z lidí, kteří jsou otevření a kde každý z nich chce "popojít dál" v řešení svých problémů nebo, jak my říkáme, zakázek, má určitě větší "náboj" než skupina, která byla v podniku "odvelena" ke konstelacím nadšeným personalistou nebo ředitelem.

Moc rád pracuji se skupinami, kde je dostatek mužů - rodinné konstelace navštěvují především ženy. Je to zřejmě proto, že muži neradi ukazují své emoce na veřejnosti, obzvláště jsou-li přítomny ženy. Naproti tomu, pořádám-li konstelace pouze pro muže (tady "hrají" ženské role logicky také muži), je seminář vždy velmi rychle naplněn. Takový čistě mužský seminář má úžasnou energii a dynamiku.

REGENA: Zúčastňují se vašich sezení také lidé z vedení firem? Jaké s nimi máte zkušenosti?

Co se týká alespoň mých seminářů, tak na ně chodí velmi často lidé z vedoucího managementu. Moje zkušenost je, že velmi úspěšní manageři jsou velmi otevření lidé, kteří se nebojí nového a navíc mají vztah k praxi - nestarají se, zdali metoda, kterou používáme, je vědecky certifikovaná, hlavně, když je účinná a proces změny netrvá roky.

Pořádám čas od času semináře pro managery - jmenují se "Cesta krále" a je to o tom, jak vést, aniž bych stále musel bojovat. Jak sloučit ty tři mužské kvality: bojovníka, milovníka a mága v syntéze - do postavy krále. Nebo tři ženské: amazonku, kurtizánu a matku do královny. Ale o tom někdy jindy.

REGENA: Co považujete za největší problém, který je společný všem větším pracovním celkům, je to stres?

Pár písmenek jinak: Strach. Stres je většinou výraz strachu, že když nebudu ... tak se stane ... . Doplňte si, co se hodí. Tohoto strachu můžu samozřejmě jako vedení podniku využít, jmenovitě strachu ze ztráty zaměstnání, ale je to velice krátkozraká strategie, neboť lidé ve strachu - tedy lidé ve stresu - ztrácejí svoji kreativitu a vědomí zapojení do většího celku. A to je pro každý podnik jako díra v jeho energetickém poli.

REGENA: Berou účastníci semináře konstelaci spíš jako kreativní hru, nebo přicházejí ke slovu i silné emoce?

To záleží na nastavení. Jsou situace, například nasazení konstelací k team-buildingu, budování týmu, kdy jde skutečně spíše o kreativní hru. Když se ovšem chcete dopracovat výsledků, které něco hlubokého ukazují, které mohou změnit váš podnik, není radno si s konstelacemi moc "hrát". Zde musí být zakázka "urgentní" - tedy musí mít vnitřní naléhavost. Dělat konstelace pouze ze zvědavosti přináší nezávazné a mělké výsledky.

V konstelacích se skutečně často setkáváme s poměrně silnými emocemi. To je patrně důsledek toho, že jdeme pod povrch věcí - a tam se tyto emoce často skrývají. Zde je nutno být při podnikových konstelacích velmi opatrný a citlivý a včas takovou konstelaci, která se pohybuje "do těžkých emocí" pozastavit. Dál lze potom jít pouze na výslovný souhlas všech přítomných. Přesto i taková přerušená konstelace působí.

REGENA: A ještě poslední otázka. Pokud vím, B. Hellinger původně studoval i "Prvotní terapii". Jak se díváte na práci doktora Janova vy?

S touto prací jsem se velmi intenzivně setkával v Německu, jako účastník několika takových sezení a seminářů, ale i jako asistent terapeutů, hlavně v Kolínském centru osobního rozvoje "UTA".
Myslím, že primární terapie je velice vhodný doplněk rodinných konstelací, pokud je provozujeme jako terapeutickou metodu. Kontakt s emocemi a zraněními, která leží hluboko pod povrchem vědomí, je většinou velmi osvobozující a "uklidí" tam, kam se konstelace nemusí dostat. Naproti tomu lze skrze konstelace pochopit, odkud a jak se tyto emoce ve mě vzaly a - to myslím je ještě důležitější - smířit se s tím, že ačkoliv jsou v mnoha případech původci takovýchto zranění mí rodiče, přesto jsou a zůstávají mými rodiči - a představují pro mě bránu života a sílu a podporu mých předků.

Ještě bych chtěl ovšem upozornit na to, že Dr. Janov byl psycholog a že jeho přístup je terapeutický na rozdíl od mého přístupu, který má s coachingem - tedy s prací se v zásadě zdravými klienty - podstatně větší podobnost.

Děkujeme za rozhovor
Regena