Další informace o seminářích pro muže:

Na jaře 2003 proběhly v Praze první konstelace pro muže. Od té doby se tento seminář pořádá pravidelně dvakrát do roka. Na tomto semináři za pomoci konstelací a jiných technik společně objevujeme, co vlastně to znamená být mužem.

Na začátku semináře - v pátek pozdě odpoledne - se sejdou dva tucty úplně rozdílných, trochu až velmi skeptických mužů mezi dvaceti a šedesáti lety - a v neděli večer, když je seminář u konce, je to jako by se stal malý zázrak. Ze skupiny vznikl tým, parta, kruh přátel či spojenců, kteří prožili něco důležitého.

Konstelace pouze v kruhu mužů mají trochu jinou energii, než "normální", smíšené konstelace (na nichž obyčejně mají ženy početně velikou převahu). Přímost a upřímnost, odvaha nazvat pravým jménem to, co skutečně JE, nalezení vztahu ke svému otci a k mužským předkům, to všechno a mnohem víc jsou témata tohoto semináře. Ale tato energie a atmosféra se musí prožít, to nelze popsat.

Chceš-li se podívat trochu hlouběji pod povrch toho, co normální muž prožije na pivě, v kruhu známých a nebo co se pokouší řešit s ženou, přítelkyní, manželkou..., chceš-li objevit části tvého já-muže, které možná leží někde uvnitř tebe bez využití... chceš-li vyřešit partnerské, rodinné, pracovní nebo osobní problémy jinak, než jak jsi to doposavaď řešil... je tento seminář určen pro tebe.

----------------------------------

Následující článek byl napsán pro první seminář na jaře 2003:
Jsou konstelace něco pro opravdové chlapy?

Asi tak před patnácti lety, v době, kdy jsem provozoval reklamní kancelář ve Freiburgu, jsem každý druhý měsíc pracoval jako grafik na programu tamější školy přírodního léčitelství. Ta škola se jmenovala ELCRYS a několikrát v roce pořádala "rodinné konstelace". I když jsem v té době navštěvoval mnoho"esoterických" seminářů, vím ještě přesně, že když jsem ten program graficky upravoval na mém počítači, bylo mi jasné, že toto pro mě není. To slůvko "rodinné" pro mě znamenalo terrain, který jsem obcházel velikou oklikou. Rodina? Vždyť já jsem z mé malé rodiny utekl do velikého, pestrého, svobodného světa, vždyť jsem se považoval za "světového občana", a každé zakořenění, každé rodinné zázemí mě tehdy připadalo krajně podezřelé. A vůbec, není rodina něco pro ženy?

Později mě přemluvila má tehdejší přítelkyně, abych se konstelací zůčastnil. S krajní skepsí jsem se dostavil k semináři, který se konal v jednom meditačním centru v středním Německu. Konstelace vedl Robert Ramateertha Doetsch, který se později stal mým učitelem, kterého jsem tehdy ale znal pouze povrchně. Vzpomínám si, jak jsem již v druhé konstelaci, kde jsem představoval otce, který padl za války, roztál. Takovou intensitu pocitů, takovou možnost pochopit mé problémy (a i problémy jiných), to vše jsem si roky nechával ujít! V tomto semináři jsem prožil nebe i peklo, prošel jsem řadou rolí, z nichž každá jakoby mi byla ušitá na tělo. Protože jsem byl jeden z mála mužů v semináři, dělal jsem často zástupce pro všechny možné mužské rodinné příslušníky, mrtvé i živé, oběti, zapomenuté i vroucně milované. Po těch třech dnech, které seminář trval, jsem se cítil, jako kdyby jsem za sebou měl výlet do Himaláje. Jako kdyby jsem se vracel od osmitisícovek se zbytky sněhu na mých pohorkách, za mnou laviny, lední medvědi, dobrodružství, ohromná námaha, ale i veliká vítěztví.

Pochopil jsem, že se nelze od svých (mužských) kořenů odříznout, aniž by člověk neztratil tu sílu, kterou nám naše minulost dává. Zažil jsem poprvé v mém životě, co to znamená, spojit se s pozitívním vlivem mých předků, speciálně mých mužských předků. Prožil jsem ten ohromný pocit, který člověk má, když stojí v řadě mužů, když k nim patří, když se cítí přijat. Vysvitlo mi, proč každý přírodní kmen, každá původní lidská společnost vlastnila iniciační rituály, které fungovaly jako dveře do světa dospělých mužů (a žen). Mužem se stane jedině ten, který přijme své "mužství", říká Hellinger, a to lze přijmout pouze z ruky muže. Většinou to je otec, ale někdy se stává, že otec tu není anebo že ta propast a nedůvěra mezi otcem a synem je příliš veliká. V tomto případě lze přijmout onu "energii" i z rukou jiných předků. Ale tuto ohromnou sílu nedostaneme my muži nikdy od ženy. A u žen je to přesně stejné, žena se stane skutečnou ženou pouze když přijme své ženské předky, v prvé řadě svojí matku.

Když muž přijme své mužství a žena své ženství, úplně a se vším všudy (to je ona stereotypní formulace, kterou v konstelacích používám) tak se stane zajímavá věc. Oba dva se začnou podstatně víc přitahovat. My přestaneme být pro ženu projekcí jejích představ o idealní nahrážce otce nebo dítěte (obě role sice dobře známe, ale dlouhodobě o nich moc nestojíme...) a ženy začnou být pro nás něčím vzrušujícně neznámým a přestanou být nahrážkou nepřítomné maminky, se kterou se chceme dělit o každou bolístku (role, na kterou zase ženy nejsou vůbec "žhavé"). Z tohoto pohledu jsou konstelace, aniž by se v nich mnoho "therapovalo", jednou z nejúčinějších partnerských terapií, které jsem kdy poznal.

A co ještě říci? Každého půl roku pořádám v Praze seminář rodinných konstelací POUZE PRO MUŽE. Jak to jde? V konstelacích není žádný problém například při nedostatku mužských účastníku si za představitele otce, dědečka atd, zvolit ženu. Obyčejně označíme tuto ženu například kšiltovkou (anebo kravatou) jako muže a konstelace se vyvíjí zdárně. Ženy, které stojí v těchto mužských rolích vždy popisují takové role jako obohacení jejich zkušeností - zažijí, jak se vede mužům. Z tohoto se zrodila myšlenka, udělat konstelace pouze pro muže. Přirozeně fungují při tom muži i jako představitelé ženských rolí a mohou zažít, co to je, být ženou. Jejich schopnost vžít se do jejich partnerek, manželek, matek, sester a jiných žen v rodinném systému vzrůstá.

Toto nové porozumění, "co vlastně ty ženský chtěj", (promiňte mi ten pouliční výraz) otvírá dveře novým kvalitám v partnerském vztahu. Je to trochu jako v tom americkém filmu "Po čem ženy touží" - výlet do kraje cítění a vnímání, který je normalně nám mužům uzavřen. Kromě toho je takový seminář, pořadaný pouze v kruhu mužů, báječná možnost zažít ono společenství mužů jinde a hlouběji než u piva, na čundru anebo na stadionu. Tento seminář je trochu jako již zmíněná expedice do Himaláje - zážitek, který nás může provázet celý život.

S pozdravem... Jan.