Seminář v Olomouci, prodloužený víkend
Konstelace biblických příběhů

Datum: 14. - 16. 6. 2019
Místo konání: Olomouc, místa budou ještě oznámena.
Cena: 3500,- Kč včetně poplatku za průvodce mystickými místy Olomouce v pátek v podvečer.
Časy: Pátek 16:00 - ca. 21:00, sobota 9:30 - ca. 18:00, neděle 9:30 - ca. 13:00

Přihlášky mailem na: info@katerinagalova.cz
nebo tel.: 777 823 475

Již mnoho let pořádám vždy před Vánocemi konstelační seminář, nazvaný "Konstelace pohádek a mýtů". Tento seminář je velmi oblíbený z jednoduchého důvodu: Ačkoliv neřešíme žádné osobní "zakázky" a nepouštíme se do stavění rodinných dramat či přímo traumat, jdou tyto konstelace přeci jen do veliké archetypální hloubky. A nakonec se každý, kdo si postaví ten "svůj" mýtus či pohádkový příběh, v konstelaci pozná. Konstelace totiž odhalují pod citlivým vedením hluboké pravdy a pomáhají nám se vyznat tam, kde logika a věda selhávají.

Olomouc je pro mne jedno z nejvíc katolických míst v republice - možná že je to tím, že zde sídlí arcidiacéza olomoucká, jež se považuje za nástupkyni moravsko-panonského arcibiskupství, možná, že je to prostě jejím moravským "mytickým" charakterem. Každopádně, když jsme s Radkou Tomáškovou uvažovali nad novým konstelačním seminářem, téma biblických příběhů se zde přímo nabízelo.

Během těch mnoha již proběhnutých konstelací mýtů jsem několikrát stavěl konstelace na Ježíše, na Noa a jeho archu či na historku s Izákem a jeho syny Ezauem a Jákobem. (Z hlediska rodinných konstelací velice poučné!) A ačkoliv jsme my Češi považováni za nejméně věřící, ale maximálně "esoterní" národ (Moravani to mají s vírou trochu jinak), patří biblické historky k naší "genetické výbavě", tedy ke kulturnímu dědictví, jež nás do dneška ovlivňuje - a to ještě více, než třeba řecké báje a mýty, o novodobých pseudo-pohádkách páně Trošky ani nemluvě.

Zveme vás proto na tento dvou a půldenní seminář hlubokých konstelačních zážitků do krásného města Olomouce, na seminář, který jak doufáme bude doplněn v pátek odpoledne prohlídkou některých obyčejně nedostupných "mytologických" míst, spojených s křesťanstvím. A ačkoliv, jak se přiznám, nejsem přímo praktikující křesťan, věnuji tento seminář mé babičce, která mě, podle vyprávění mých komunismu zprvu oddaných rodičů, krátce po mém narození 1954 "zatáhla" do kostela svaté Ludmily na náměstí Míru v Praze a nechala mě "pro jistotu" pokřtít. Babička, jako "velká dáma prvorepublikové společnosti" určitě nebyla bigotní, ale pamatuji se, jak mi ukazovala obrovský trn, který si přivezla z cesty do Jeruzaléma, a o kterém tvrdila, že takovými trny byl korunován Spasitel. Budiž tedy její památce pronesena úcta a olomouckému semináři přán úspěch.

Moc se na vás těšíme,
Radka Tomášková (organizace) a Jan Bílý (konstelace).

Článek o pozadí tohoto semináře najdete zde.

• • • • • • • •

Zpátky na přehled všech akcí

• • • • • • • •

Konstelace biblických příběhů

Čím může a čím nemůže být tento seminář? K bibli lze přistupovat třemi způsoby: Teologickým (zde je akcent a víru), religionistickým (akcent na racionální poznání a vědecký rozbor) a mytologickým ve smyslu mnou používaného pojmu "mytologického vnímání reality (MVR)". Toto poznání světa se sice neděje na striktně racionální, kognitivní úrovni, zároveň ji ale neneguje. Pramení z touhy lidské psýché po celistvém, rozum i srdce integrujícím "uchopení a prožití" světa, jež je vlastní třeba poezii či jiným oborům umění, které ovšem neobchází ani nevylučuje rozum (tak jako např. to dělá víra). MVR je tak druhou nohou (tou první je poznání kognitivní), na které naše psýché stojí. Dá se také říci, že MVR představuje jistý způsob spirituálního přístupu ke světu, přístupu, který je ovšem oproštěn od dogma.

Biblické příběhy můžeme, podobně jako jiné mýty, vnímat coby symbolické obrazy, které odkazují na něco, co jinak (tj. racionálně) nelze vyjádřit. Pokud k nim přistupujeme z pozice víry, omezujeme naši svobodu v nich hledat a nacházet i to,co se s věroučným výkladem té které církve neslučuje - což je dozajista škoda, neboť tím ztrácíme mnohdy podstatnou část jejich hloubky. Je to totéž, jako když k pohádkám přistupujeme striktně psychologicky či sémanticky.

Proč ale konstelace bibl. příběhů? Jak se v konstelacích pohádek, divadelních her, oper, scénářů a podobných "fungujících" příběhů ukazuje, jsou konstelace velice vhodným nástrojem, chceme-li se mimo již existující výklady děje pustit do kreativního zkoumání dalších aspektů (tedy jakýchsi kamínků do obrazu celkové, mnohačetné pravdy), které v daném příběhu vězí. Přitom vůbec nejde o "lepší" nebo "správnější" výklad (pravdu), ale o aspekty, které by jinak unikly naší pozornosti, nebo které by byly jako nevhodné, nežádoucí vyloučeny.

Co rozumíme pod pojmem "mnohačetná pravda"? V éře fake-news, kdy různé zájmové skupiny prosazují "svou" pravdu (pro kterou lze většinou nalézt mnoho, byť polopravdivých či zcela nepravdivých, "důkazů") naznamená námi chápaná mnohačetná pravda, že jakékoliv mínění či názor má nárok na to, být/stát se pravdou. Mnohačetná pravda není blanko šek pro ty, kteří se pod záštitou svobody slova a mínění chytají jedné, většinou deformované "pravdy", kterou pak hlásají jako "tu" pravdu. Podobně jako v rodinné konstelaci, kde každý ze členů systému má právo na své místo (a tím i v jistém smyslu slova na "svou" pravdu), znamená mnohačetná pravda souhrn dílčích "malých" pravd, který dává smysl celku a který vše, co do této mozaiky patří integruje a nevylučuje. Tím vzniká jakási hlubší, celistvější a možná i stabilnější pravda, která, podobně jako zenový koán, transcenduje (ale neneguje) logický výklad a racionální myšlení.

"Hravý" výklad biblichých příběhů je ovšem možný jedině tehdy, oprostíme-li se od křesťanské víry, která je v naší kultuře i po řekněme sto letech "bezvěrectví" stále pevnou součástí naší genetické výbavy. Jak však víme z konstelací, oprostit se od něčeho neznamená s tím bojovat a následně to zavrhnout (či dokonce nad tím "zvítězit"), ale především to přijmout. Přijmout to coby součást - i když samozřejmě POUZE jako součást, nikoliv jako celou realitu. I zde tedy navrhuji můj oblíbený "princip dvou nohou": Té jedné, která si "hraje" a neleká se ničeho, co se v této hře ukáže, a té druhé nohy, která konstelované příběhy bere s pokorou a prokazuje jim jistou z křesťanské tradice pramenící úctu.

Jan Bílý, únor 2019