Setkání se stínem

(Osnova konstelačně-přednáškového večera 9.7. 2019 v pražské Maitrei)

▪ Co je to vlastně, ten „stín“?
Je to něco, co když se otočíme ke světlu, tak to není vidět, neboť je to za námi. Něco, co vidět ani nechceme, neboť nám to nepasuje do našeho obrazu navenek. A je to ta část v nás, kterou, pokud se věnujeme naší masce (Jungova persona), ani nevnímáme. Ovšem podle Junga je to jedna z nejdůležitějších částí osobnosti a zároveň archetyp kolektivního nevědomí. Základní předpoklad stínu je naše hodnocení (to je dobré, to je špatné), které získáváme skrz vliv okolí (rodiče, škola, okolní společnost) od narození. Problém vězí v tom, že když už “to” vnímáme, když “to” uvidíme, tak “to” přestává být náš stín, protože ten je (z definice) to, co NEVIDÍME. A není “jen jeden” stín – já si jeden aspekt svého stínu mohu uvědomit, ale mnoho dalších aspektů setrvává v mém nevědomí.

▪ Jakým způsobem vnímáme náš stín?
Většinou skrze méněcenné pocity, vlastnosti a vjemy, které nějak (většinou negativně) hodnotíme. Stín je často spojen s pocity studu, odporu, hnusu, viny, je nám trapně.
V první fázi (ve fázi projekce) tyto pocity přenášíme na druhé („to je hnusné, co dělá”, “on je trapný”, “stydím se na něho“ atd.). V druhé fázi (introjekce), když si začneme uvědomovat, že stín patří k nám, tyto pocity zažíváme jako vlastní. „Vlastní“ jsou samozřejmě i v té první fázi – neboť je prožíváme my sami. Citát Pavel Špatenka: „Nerozlišené projekce pak vedou ke stavu, ve kterém dotyčný sní svět, jehož skutečnost však pro něj zůstává nedosažitelná. Z toho vznikají pocity opuštěnosti a sklíčenosti.“

▪ Stín a emoce
Emoce jsou autonomní – tedy „dějí se“, většinou bez našeho vědomého chtění. Emoce, které vytváří stín jsou buď (pouze) rušivé, nebo (horší případ) pohlcující. Mají za následek, že jsem jimi dočasně strhnut – tj. že nereaguji „rozumě“. Na druhé straně jsou to právě mé emoce (ne, já prostě neeeechciii se na TOHLE podívat!!), které mně ukazují můj stín. Emoce ale jsou pouze jakási šipka ke stínu, samy o sobě ještě nejsou stín.

▪ Jak vnímají stín odlišné kultury?
V některých kulturách je stínová duše ta část člověka, která coby zrcadlový obraz sídlí v říši stínů nebo je se stínem (skutečným) nějak spojena. Stín (dloužící se) je většinou negativně vnímán a spojován s temnotou, nocí a smrtí. Možná i proto ho nechceme vidět.

▪ Archetypální kmenový stín
Stín má tedy v tomto kontextu co do činění s kmenovou duší, která vytváří etiku a morálku – tedy kánon toho, co je pro její zachování podstatné. Například:  nepokradeš, nezabiješ svého soukmenovce (ale budeš ve válce zabíjet naše společné nepřátele) atd.. Archetypální (kmenový) stín napomáhá vytvoření individuálního stínu. Tento individuální stín tedy není jen něco špatného, ale působí jako korelativ mého chování, aby bylo v souladu s potřebami společnosti. Je třeba ho ale poznat a přijmout, ale není nutné ho také uplatňovat a vyžívat se v něm.

▪ Negace stínu a/nebo jeho projekce na druhé.
Člověk má zjevně schopnost, svůj stín téměř stoprocentně „odstínit“. (Příklad David Rath!) Takže „zvenčí“ je stín zřetelně patrný (a prokazatelný), „zevnitř“ je člověk (pozor, zde člověk = my!) naprosto přesvědčený, že tento stín nemá. Toto se zdá být vlastnost psýché, kterou máme v zásadě my všichni, jen u některých jedinců je schopnost věřit tomu, že oni jsou naprosto nevinní (tj. že ti zlí jsou ti druzí) neobyčejně vyvinuta (například u politiků).
U vyvinutějších a vědomějších jedinců je ODPOR (ať už k něčemu vně mne nebo k něčemu uvnitř mne) indikace toho, že se blížím ke svému stínu.

▪ Mytologické formy „světla a stínu“
Slunce/Luna, Jin/Jang, Inanna/Ereškigal, Kora/Persefóné, Osiris/Seth, Abel/Kain, Kristus/Antikrist, Faust/Mefistofeles, Dr. Jekyll/Mr. Hide, Don Quichote/Sancho Panza a mnoho dalších. Je zajímavé vnímat všeobecně přijatou konotaci “toho druhého”, tj. stínu s negativními vlastnostmi. 

▪ Konstelační význam
Tím, že konstelace ukazují velice často to, co nevidíme, setkáváme se v konstelacích velice často s jistými formami stínu. Ukazují se dvě hlavní otázky: 1) koho/čeho se stín týká a 2) zdali je pro klienta možné, tento stín (případně jeho obraz) přijmout.

▪ Mužský a ženský princip a stín:
Vzhledem k přidělení světla a temnoty (jin-jang) mužskému a ženskému principu je zde tendence asociovat stín s „ženskými“ vlastnostmi – nekontrolovatelnost, nestrukturovanost, cykličnost, velký emoční potenciál, závislost (jako opak svobody) atd. Je ale důležité, pochopit, že to je nemístné, stín se netýká ženského principu!

▪ Cykličnost stínu
Podobně jako Luna, i působení našeho stínu je proměnlivé. Stín, protože je to odraz vnějšku, se cyklicky proměňuje. Roste a pak zase ubývá. Je NESTABILNÍ.