Text

Koncept čtyř duší

Duši si většina z nás představuje jako něco, co o mně ví více než můj rozum, co mě možná vede životem a zasahuje do mého osudu (možná, že ho dokonce i řídí?), co jak doufáme přežije mé tělo a co má kontakt s tím, co je větší než “já”. Když se na tuto (moji, subjektivní) definici podíváme, nalézáme překvapivé shody s tím, co zakladatel konstelační metody Bert Hellinger nazývá “svědomím systému”, v jeho případě především rodinného.

Duše systému

V konstelacích skutečně pracujeme s “duší” systému, nebo jinak řečeno s tím, co celý systém na první pohled docela inteligentně řídí a co se nějak stará o to, aby byly zachovány systemické zákonitosti. K těmto pravidlům  a zákonitostem patří napríklad to, že každý, kdo patří k systému, musí zde také dostat místo, jinak jeho roli převezme někdo jiný.

Již Bert Hellinger stavěl v devadesátých letech minulého století do konstelací tak zvanou velkou duši, což bylo podle jeho slov to, odkud jsme všichni přišli a kam se zase jednou všichni navrátíme. Hellingerova velká duše tedy představovala celek jako takový, univerzální vědomí, kosmos.

Syntéza konstelací a šamanismu

Kolem roku dva tisíce přišel Daan van Kampenhout, holandský šaman a facilitátor konstelací s konceptem čtyř duší, který trefně popsal jevy, s kterými se do té doby mnoho lektorů v konstelacích setkávalo. U Van Kampenhouta jsem se v letech 2000 – 2005 s tímto konceptem setkal já a rozšířil ho do formy, kterou využívám v mé práci do dneška. Zde bach chtěl návštěvníkům této stránky můj pohled na tento neobyčejně univerzální nástroj k pochopení jevů a souvislostí přiblížit. 

Medicine wheel – léčivý kruh indiánů

Van Kampenhout vycházel z tradice indiánského léčivého kruhu (medicine wheel), spirituálního a filosofického systému prérijních indiánů. Podle nich (a prakticky podle všech ostatních přírodních kultur) je kruh se čtyřmi částmi (kvadranty) symbol, který velmi přesně vyjadřuje vše, co se v přírodě, jejíž i my jsme částí, děje. Popisuje vývoj čehokoliv od zrození přes vrcholný rozkvět, stagnaci a úpadek (smrt), a dále skrze úsek “fyzické neexistence” k novému zrození.

Orientace kruhu

Kruh je orientován podle světových stran a bývá většinou ještě rozšířen o směry “dolů” k Matce Zemi, “nahoru” k Otci Nebi a o směr “střed”, který symbolizuje toho, kdo v kruhu stojí. Kruhové výseče mají tradiční barvu (její rozmístění ovšem u různých kmenů variuje) a čtyři výseče symbolizují mimo jiné také čtyři lidské rasy – bílou, žlutou, červenou (indiáni) a černou. V tomto článku se budu zabývat pouze tou symbolikou léčivého kruhu, která má vztah ke konceptu čtyř duší.

Rodinná duše

Na obrázku, který znázorňuje fáze života člověka, vidíme na severovýchodě okamžik početí dítěte.

Každé dítě se rodí do určité rodiny, má tedy přesně definovaný okruh příbuzných a přebírá podle systemických zákonitostí i rodinné zátěže. Východní část kruhu je tedy spojená s tak zvanou rodinnou duší – právě oním “svědomím rodiny”, které nás omezuje v naší svobodě dělat cokoliv a znemožňuje nám, ignorovat naše rodinné vztahy a závazky.

Rodinná duše je to, s čím se nejvíce setkáváme v rodinných konstelacích a co zde také povětšinou řešíme. Za zmínku stojí ještě fakt, že ve fázi rodinné duše jsme závislí, a to na rodičích, okolí, vychovatelech a podobně. Závislost je tedy hlavní poznávací rys této části vývoje a pokud se s ní budeme setkávat i v dospělosti (například v podobě látkových závislostí nebo třeba ve vztahu), leží řešení vždy v našem nezpracovaném dětství. 

 

Kmenová duše

Přibližně kolem puberty se stěhujeme do dalšího kvadrantu – do tak zvané kmenové duše. Ta sídlí podle indiánů na jihu. Zatímco do rodinné duše se narodíme, kmenovou duši si můžeme svobodně zvolit. Zde se rozhodujeme, zdali budeme fanoušci Sparty nebo Slávie, zdali se staneme členy nějakého pouličního gangu, přívrženci nějaké strany, horlivými stoupenci nějaké víry či náboženství. Kmenová duše je tedy tvořena okruhem lidí, se kterými se spojíme pocitem sounáležitosti a kteří nám dávají v rámci této příslušnosti podporu. Její nejdůležitější znak je společný záměr nebo cíl.

Zrada

Zde je důležité si uvědomit několik aspektů, které jsou pro kmenovou duši typické. Tak zaprvé je to možnost, že kmenovou duši také opustíme a případně přejdeme do nějaké jiné. Z pronásledovatele křesťanství se staneme jeho horlivým stoupencem či naopak (např. Pavel s Tarsu). Proti této této možnosti odchodu si kmenová duše vytváří pojem “zrádce” a tyto pak pronásleduje horlivěji, než “obyčejné” nepřátele. 

Ideologie

Další významný znak kmenové duše je pocit “my” versus “oni”. Je nám totiž sugerováno, že “my” jsme nějak lepší, správnější, máme toho jediného pravého boha na “naší” straně, jsme ten vyvolený národ. To se děje za pomocí ideologie (tj. učení o výhodách příslušnosti), skrze kterou v nás kmenová duše upevňuje pocit sounáležitosti.

Manželství

Nejmenší možná kmenová duše pak sestává ze dvou partnerů, kteří se našli, aby společně něco založili – většinou rodinu. Pokud se pak rozhádají a z jedné kmenové duše se stanou dvě individua, dívají se na sebe navzájem z výše uvedených důvodů jako na zrádce a hledají si podporovatele (například děti). 

A ještě poznámka na okraj: Kmenová duše je silně vyznávána především těmi, kteří jsou zatíženi rodinnou duší. Z těch, kteří měli těžké dětství se tak často stávají náboženští či političtí fanatici, násilní fanoušci nebo zaryté emance. Význam kmenové duše je stále ještě v systemických konstelacích nedoceněn a nepochopen.

 

Individuální (esenciální) duše

Na západě, tam, kde zapadá Slunce a začíná podzim, sídlí individuální duše. To je to, co někdy nazýváme “vyšším já”, jakási esence našeho bytí, zmoudřením, někdy i osvícením. Tak jako v onom Oshově příběhu o růži a borovici, které rostly vedle sebe a každá chtěla být jako ta druhá až do okamžiku, kdy každá z nich objevila svoji nezaměnitelnou esenci, i my zde realizujeme to, co je nám vlastní.

To se ovšem z pohledu předchozí, kmenové duše nemusí jevit jako něco dobrého, jako něco, co je hodno ocenění. Může se to zcela vymykat běžným morálním, etickým i estetickým představám okolní společnosti, tak jako se před lety “potetovaný” kandidát na prezidenta Vladimír Franz vymykal normálním představám o státníkovi. A přesto – jsme to my, je to naše esence bytí, která se především skrze náš duchovní vývoj v posledních desetiletích stává čím dál důležitějším. 

Krize jako přechodový rituál

Mezi kmenovou a esenciální duší leží velmi často přechod skrze krizi – často je to krize středního věku, nemoc, rozchod či rozvod, ztráta zaměstnání či krach podnikání. To se děje především tehdy, když lpíme na kariéře, majetku či postavení, které jsme dosáhli v kmenové duši.

 

Velká duše

Podívejme se na sever. Zde se nachází Hellingerem zmíněná oblast odkud všichni pocházíme a kam se všichni navrátíme. Američtí indiáni na sever, do “bílé” oblasti tradičně umisťují říši duší svých předků. Můžeme tedy říci, že konstelační velká duše má své sídlo na severu léčivého kruhu, tam, kde na nás čeká fyzická (nebo také individuální) ne-existence.

Smrt a znovuzrození

Zdali mezi smrtí a (znovu) početím leží “onen svět” nebo “podsvětí”, případně zda se zde nachází svět duší našich předků, záleží na druhu naší víry a náboženství, ze kterého tradičně vycházíme. S velkou duší se ovšem dá v konstelacích výtečně a účinně pracovat, neboť je to právě velká duše, která tvoří spirituální, mystické pozadí naší existence a pomáhá nám překonat strach ze smrti.

(Druhý obrázek představuje koncept čtyř duší a denní, případně roční cyklus.)