"Fiktivní rozhovor o konstelacích"
Tento rozhovor byl s nepatrnými úpravami zveřejněn ve vydání 11 / 2003 časopisu "Astro":

Dobrý večer, Jane, máme deset hodin večer, je neděle, a ty jsi se zrovna vrátil ze semináře rodinných konstelací tady v Praze. Bylo tam třicet osm účastníků, v pátek na začátku, který byl otevřen pro ty, co se o konstelace zajímali, dokonce sedmdesát. Co na těch konstelacích je tak vzláštního, že ty semináře jsou tak úspěšné?

Jan (se směje): to se musíš zůčastnit, aby jsi to zažil, to se nedá říci... Ale vážně: Je to prostě něco, co funguje, možná že je to tou rovnováhou mezi racionalním pochopením mé situace, mé systemické "zapletky" na jedné straně a z citovým prožitím toho na straně druhé. No a potom - tu práci za tebe dělají tví představitelé, a ty se na to jenom pohodlně díváš...(směje se)

Apropos představitele - mohl by jsi stručně vysvětlit, o co vůbec jde?

Jan: Každý systém se skládá z částí, ale je víc, než matematická suma těch částí. A každý systém se snaží zachovávat svoji úplnost. Tak třeba rodina - ta se skládá s tvých rodičů, ze sourozenců, z babičky a z dědečka na obou stranách, a někdy i ze členů, kteří byli tvojí rodinou vyloučeni, zapomenuti anebo znevýhodněni. Dítě, které brzy po porodu zemřelo a systém na něj zapoměl. Anebo strýček, který spáchal sebevraždu a nikdy se o něm nemluví. Anebo první veliká láska tvé maminky, muž, který udělal místo tvému otci, ale nikdo nedbá na jeho památku. Takoví členové tvého rodinného systému mají tendenci, se do systému vrátit jakoby oklikou - tím, že pozdější členové převezmou jejich úlohu, jejich pocity, jejich roli. Pozdější členové - to znamená děti, kteři to dělají s láskou k rodičům, k systému, k tomu celku, to převezmou nevědomě a působí jim to - většinou - později problémy. V rodinné konstelaci si zvolíš pro své rodinné příslušníky zástupce, představitele, a postavíš je v prostoru do vzájemného vztahu. Většinou se rychle zjisti, zdali někdo chybí a nebo kdo v systému má jaké pocity. No a potom se systém doplňuje a přestavuje a upravuje, až každý člen systému dostane místo, které mu náleží.

To zní ale hodně jednoduše...

Jan: Ty věci, které pusobí nejhlouběji jsou jednoduché. Věci, které jsou složité, většinou zůstanou na povrchu.

Znamená to, ze ti představitelé mají stejné pocity jako ti praví členové rodiny?

Jan: Samozřejmě ne všechny pocity. Ale takový generální pocit toho jednotlivého člena systému líčí dotyčný představitel docela přesně. Ale neptej se na mě, jak je to možné. Prostě to tak je, to stokrát zažiješ v každé konstelaci a teď se můžeš začít zabývat tím, proč to tak je, anebo ty to začneš používat k práci. Odkuď přicházejíi ty informace není ani tak důležité, když ty informace samotné důležité jsou.

Důležité a nebo pravdivé?

Jan: To bychom se dostali do filosofické debaty, co je pravda, co je realita a zdali je pouze jedna realita. Ty informace, které dostáváš v konstelacích, jsou prostě důležité, aby jsi s klientem mohl jít dál. Ruku v ruce, ne jako terapeut, nýbrž jako průvodce. Jdeš krajinou, ve které jsi už několikrát byl, možná na rozdíl od klienta, ale co klient v té krajině nalezne, jaké poklady tam objeví, to je na něm.

Ty často v seminářích prohlašuješ, že konstelace nejsou psychoterapie...

Jan: Pro mě osobně ne. Psychotherapie má - z mého náhledu, který určitě mnoho psychoterapeutů nesdílí - cíl, vrátit pacienta do normálnosti, ho vyléčit. Čili je v jistém smyslu slova orientovaná na "správné" fungováni. Konstelace je metoda, to, co skutečně je, uznat, a tím otevřít prostor pro nové. Pro řeku lasky, která tu všude je, pouze my jsme uzavřeni. Tím mají konstelace pro mě mnohem víc společného s meditací, než s terapií. Konstelace použivám k tomu, jít s klientem dál, ukázat mu to spojení s celkem, které nejen hojí rány, ale které dává možnost, objevit úplně nové světy.

Slyšel jsem, ze děláš v průběhu semináře různé krátké meditace, cvičení, sharingy a dokonce že se tančí.

Jan: Ano, možná že je to trochu moje minulost jako sannyasín, tedy žák Bhagwana - Osho, jak ho nyní nazývají. Prostě dělám v mých seminářích všechno, co mi připadá vhodné, aby se podpořila důvěra účastníků, že jim nic nehrozí, když poodevřou ty dveře jejich srdcí. To je to nejdůležitější. Ten pocit, když sedíš v neděli večer, na konci semináře v kruhu třiceti otevřených přátel, spojenců, a v pátek jsi začínal se skeptiky, ten pocit je ohromný.

Zpátky ke konstelacím, co všechno se tím může vyřešit?

Jan: Se slovem vyřešit bych byl opatrný, to zase zní až příliž na duševní úsilí. Na intelektuální řešení problému. Konstelace ti dávají možnost, tam, kde ta láska v systému neproudí, ten kohoutek otevřít. No a tím lze uvézt skoro vše do stavu, který je přirozený. Jednou jsem četl, ze universum je plné brzdných stop. Stále tlačíme dopředu naše auto, které má zataženou brzdu. Stojí nás to tisíckrát více energie, než kdybychom tu brzdu povolili. Deprese, pocity viny, neúplnosti, smutek, osamocení, strach, telesné potíže, problémy v partnerství a tisíce jiných příznaků jsou důsledkem vyčerpanosti. Než se proudu lásky otevřeme, zdá se to nemožné. Když se otevíráme, teče mnoho slz, protože celá ta bolest, celá ta námaha tlačení toho auta, všechny kameny, které byly na cestě a které jsme museli zdolat, to vše vychází ven. Poté, co se otevřeme, je to tak lehké....auto pak jede skoro samo.

A dá se "zkonstelovat" taky něco jiného než tvá rodina?

Každý systém, který se skládá z částí, lze konstelovat. Tak třeba systém tvé práce. Ředitel, náměstek, účetní, pracovníci, uklízečka a berní úřad (směje se)...Ne, vážně, občas si tady v Praze velmi přeji, aby si podnik, se kterým mám něco společného, udělal organizační konstelaci. Především pokud se jedná o státní podnik nebo úřad. Tím se energie, která se vynakládá na látání všeho, co se sype, vrátí zpátky tam, kde je prospěšná.. Zrovna tak jako využíváme pouze části našeho mozku, mnohdy podnik využívá pouze zlomku z toho, čeho by mohl využít, kdyby byl tento "systém" v harmonii. Anebo naše tělo - také klasický příklad systému, který je víc, než jeho části. Mnohé tělesné problémy lze v konstelaci "zažít", plasticky osvětlit a tím porozumět jejich příčině. V poslední době se experimentuje také s tzv. politickými konstelacemi, kde se pracuje s částmi společnosti anebo jde o etnické a národní konflikty. Zde jsem trochu skeptický, protože některé konstelace by se mohli používat jako projekce své vlastní touhy po omnipotenci. Já potřebuji při práci s klientem jeho vlastní, osobní aspekt, to, co on sám individuálně má na srdci.

Takže se konstelacemi dají léčit zdravotní problémy?

Ne, tak se to nedá říci. Konstelacemi lze osvětlit a pochopit jejich psychické příčiny. Léčitel dělá něco zvenčí. Školní medicína ješte víc zvenčí. Stanoví fyzickou diagnózu a předepíše ti terapii. Příčiny nemoci jsou pro školní medicínu úplně odtržené od člověka jako celku. Při konstelaci člověk porozumí (zase musím zdůraznit to "možná"), proč jeho tělo symptomy nemoci potřebuje. Reálně před tebou vyvstane obraz vztahu mezi jednotlivými částmi nebo funkcemi tvého těla. Tento obraz má velmi uvolnující účinek na celek. A i když tomu neporozumíš hlavou, tak "něco" v tobě to pochopí. V tomto ohledu byly srovnávány konstelace s šamanistickými rituály, kde se také léčí zapojením zemřelých předků a jiných, nemateriálních prvků. Ale konstelace nejsou samozřejme žádnou náhražkou za potřebnou terapii. Když ke mě přijde nemocný človek a já mu přímo anebo nepřímo budu sugerovat naději, že ho uzdravím, takže on zanedbá jít se svou chorobou k patřičnému doktorovi, tak já se prostě a jednoduše dopouštím trestného činu podvodu.

No a to jsme u toho, kdo a jak smí provozovat systémové konstelace?

Bert Hellinger, který konstelace vyvinul, záměrně nepřipouští žádnou certifikaci, i když tendence k certifikaci se objevuje hlavně v kruzích psychologů a psychoterapeutů, kteří si chtějí chránit své teritorium. Pokud tomu rozumím, chce Hellinger uchránit otevřenost a pestrost možného nasazení této techniky. Čili teoreticky může každý, kdo navštívil seminář, začít konstelovat. Zatím jsem se s těmito stále popisovanými "nebezpečnými psycho-šarlatány" nesetkal. Normální výuka konstelací trvá jeden až dva roky, základní kurz obsahuje přibližne dvěstěpadesát vyučovacích hodin, mnoho seminářů u různých lektorů, supervize. Je velmi prospěšné, vidět Hellingerovu práci na videu anebo navštívit některé jeho kurzy. A samozrejme přečíst alespoň některé z jeho knih. V češtině vyšla doposud pouze jedna -"Skryté symetrie lásky". Avšak nejdůležitejší jsou zkušenosti s prací s lidmi a schopnost lektora při konstelaci jaksi ustoupit se svým egem do pozadí a vydržet pozitivní prázdnotu, ve které se dějí věci, které neřídím já, nýbrž které přicházejí jaksi se zhora. Proto na začátek kurzu dělám na úvod meditaci, která je pro mě velmi důležitá.

A jaké jsou tvé plány tady v Praze?

Tak v březnu je plánován seminář konstelací pouze pro muže. Tam budou hrát všechny role muži, včetne rolí partnerek, milenek, maminek, babiček, sester...Je to úžasná možnost si jako muž zažít, jak žena cítí. Pouze tím lze výrazně zlepšit partnerský vztah. Představ si, že najednou pochopíš, jak a co tvá partnerka cítí a chce - wow..(směje se). Kromě toho je vždy seminář pouze s muži ohromná zkušenost, že jen muži si mohou dát pocit příslušnosti k mužům. Na takové semináře se vždy moc těším, protože je to zkrátka síla. O velikonocích proběhne velký třídenní intenzivní seminář konstelací. V květnu je jeden normální seminář v Praze a jeden v Olomouci. K tomu musím ješte říci, že pracuji v Česku strašne rád. Za prvé mám pocit, že sem přináším něco nazpět, co jsem si před mnoha lety vzal, nebo mi tu dali, a za druhé jsem pokaždé úplněe ohromen tím, jak jsou tu lidé lační jít dál a otevření pro nové. Vývoj zde jde strašně rychle. To je něco úžasného.

Děkuji za rozhovor, Jane.