|
 "Králové
v českých firmách"
(Rozhovor v měsíčníku "HR Tip"
květen 2007)
Jací králové panují podle
Vašich zkušeností v českých firmách?
V českých firmách povětšinou králové (ještě) nepanují. Ve vyšších
etážích nalézáme bojovníky (a amazonky), válečníky/válečnice,
indiány a "lonely cowboys", případně "cowgirls"
a někdy (bohužel) také úplně zdrcené a životem unavené správce
nespravovatelného. Velmi zřídka také kouzelníky, moudré muže a
guru. Král je ovšem spojení kvality bojovníka, moudrého muže,
řekněme tedy mága a někoho, koho bych označil pojmem "milostný
tenor", ovšem bez toho břicha. Zbraň tohoto milovníka je
růže. Ta u vedoucích - samozřejmě v přeneseném slova smyslu jako
láska - chybí skoro vždy.
Král o své autoritě nepřesvědčuje, ta z
něho vyzařuje. Co manažerům stojí v cestě ke královské manažerské
energii?
Strach. Ten vede k neupřímnosti. Z nedostatku upřímnosti nemají
u podřízených autoritu. Protože nemají autoritu, nikdo od nich
nic "nebere". Když nedávají nic dál, tak sami nejsou
schopni cokoliv brát od toho, kdo stojí nad nimi. A teď se zeptejte,
co stojí nad králem (směje se).
Dobrá tedy, co stojí nad králem?
Nebe. Bůh, spiritualita, vědomí mého poslání, toho, proč tady
vlastně jsme a - paradoxně i celý lid jako celek. Král slouží
všem, proto může, nebo lépe proto smí neomezeně panovat. Král
bez napojení na něco většího se stává samovládcem, který ztrácí
podporu těch, které vede. To větší musí být něco, čemu slouží
- právě například nebe, nebo lid, nebo veliký cíl, který se týká
celé země a tedy není egoistický.
Králové se vždycky obklopovali schopnými
bojovníky a mudrci. V našich podmínkách se však spíš bojí, aby
nepřišli o svoji moc, a proto si vybírají ty, nad nimiž cítí převahu.
Co s tím?
Král, který není lidem milován a ctěn, je tyran. Když stojí v
čele firmy válečník se sklony k tyranovi, bude tato firma dříve
nebo později v konkurenci s jinými firmami neúspěšná. To je přírodní
zákon. Socialismus byl neúspěšný a socialistické země zchudli,
protože lidé socialismus nechtěli a tudíž sabotovali, ať už vědomě,
nebo nevědomky, všechno to, co dělali. Firma, kde lidé pracují
jen aby si vydělali, a svého managera nectí, nemá v konkurenčním
prostředí budoucnosti šanci na dlouhodobější přežití. Takže na
otázku co s tím bych řekl, si prostě počkat.
Občas se tyranům sice podaří, ukořistit před krachem co nejvíce,
ale žijí až do smrti ve stálém strachu, že jim to zase někdo vezme.
Takže se zde jedná zase o strach - okolo strachu se točí v naší
společnosti mnoho důležitého. Navrhuji tedy nemít strach a dělat
to, co já cítím, že musím dělat. To, co mám dělat, protože je
to moje poslání. Vaše otázka jde směrem - promiňte mi to - "co
mám dělat s mým vedoucím, když je to někdo, kdo nekoná dobře?"
Moje odpověď, jakkoliv absurdní, je: Nedělat buďto nic (je to
totiž váš vedoucí a vy musíte být do jisté míry loajální a nemůžete
se stavět nad něj) nebo změnit firmu. Naříkat nebo nadávat nepomůže.
Revolta proti tomu, kdo vede firmu je násilí a plodí další strach.
Aby království vzkvétalo a byla zachována
rovnováha, tak v čele království stál nejen král, ale i královna.
Královen v managementu je jako šafránu.
Když mluvím o principu nebo o cestě krále v managementu, myslím
tím vždy "králeovnu" - někoho, kdo v sobě nese a uznává
jak i mužský, tak i ženský princip. Král v tomto smyslu je někdo,
kdo je spojen se svojí "vnitřní ženou" a poslouchá,
co mu tato skrze její intuici a schopnost milovat a plodit radí.
Hodně se mluví o kvótách žen ve vrcholovém managementu. Pokud
muži, kteří u nás, v zemích koruny české, stále ještě na devadesát
pět procent onen vrcholný management tvoří, neobjeví svůj vnitřní
ženský princip, budou ty ženy, které se sem dostanou, nuceny i
nadále vyvíjet "mužské mimikry". Pro firmu a konkrétně
pro vnitrofiremní komunikaci a pohodu to je věčná škoda, protože
nepřítomnost ženského principu strašně unavuje. Válka - to je
mužský princip ve své přehnané podobě - zabíjejí muže, kteří v
okamžiku smrti volají po matkách, nebo se posledním pohledem dívají
na vybledlé fotografie jejich žen, chcete-li to pateticky. Firma,
která vede válku, produkuje vyčerpané zaměstnance až do nevyšších
etáží.
Schopný král v určitém věku pomýšlel na
hledání svého nástupce. Což je další slabina ve firmách. Otázkou
nástupnictví se mnoho společností nezabývá a staří králové se
snaží držet na trůnu, seč to jde.
To je otázka, která směřuje opět ke strachu. Protože jsme vyloučili
spiritualitu (a tedy i poslání, účel a smysl našeho bytí) z managementu,
nejsme ve spojení se smrtí - s nejdůležitějším principem vedle
života a tím i nedílnou součástí jakéhokoliv růstu. Růst bez omezení
- tedy bez principu smrti - je rakovina, která jak víme končí
předčasnou smrtí. Kromě toho je princip smrti - vyvrcholení a
následné uvolnění (spánek nebo mír) - základní charakteristikum
mužského principu. Ne náhodou říkají Francouzi orgasmu "la
petite mort" - malá smrt. Bojovník (tedy muž), který není
v kontaktu se smrtí, si moc neužije ani boje, ani života. Králové
byli v dávných dobách voleni na jeden rok a po svém panování byli
rituálně obětováni blahu říše. Tak bylo zaručeno, že král vládl
"now and here", nebo jak říkají zenoví budhisti "ze
svého prázdného středu".
Princip smrti je také spojený s dáváním - jedině když se smířím
s tím, že zemřu, mohu beze strachu dát i to nejcennější - můj
vlastní život. Král táhl dříve do důležitých bitev v čele své
armády, takže první šíp mohl trefit i jeho. Dovedete si představit,
jakou oporu měl ve svých podanných? Představte si tu pyramidu
za vámi, pyramidů rytířů (vašich rezortních vedoucích), zemanů
(vedoucích oddělení) a pěšáků (pracovníků), která stojí za vámi
a uznávají vás. To je síla, která vám dává ohromný klid, váhu
rozhodování, podporu v životě. To je síla, která vás nechá čelit
smrti a v okamžiku, který je pro blaho říše nebo podniku výhodný,
zemřít nebo odstoupit. Bez této síly budete brzy potřebovat viagru.
Ještě jedna kacířská otázka - o co jde
králům v českých firmách? O svěřené království, nebo o vlastní
zájmy?
Ani o jedno, ani o druhé. Těm, které jsem potkal, šlo vesměs
o to, aby je proboha měl někdo rád. Ale většina z nich nechápala,
že jejich rodiče - kteří na toto mají hned na začátku našeho života
privileg a kteří v tomto ohledu mnohdy nefungují tak, jak si to
to malé dítě přeje a jak to hlavně potřebuje, že tedy jejich rodiče
už nebudou jiní. To znamená, že tu lásku, kterou postrádají už
od dětství, nedostanou tím, že budou hledat její náhradní formy
- úspěch, obdiv, rychlé auto, nejlepší stůl v nejdražší restauraci,
sex, peníze a to i cizí, tedy firemní peníze, že tyto náhražky
nezaplní tu černou díru po oné chybějící lásce. A tak se stále
snaží, šlapají buď v tom mlýnku "výkon rovná se uznání, rovná
se láska", nebo v jiném mlýnku, který bych nazval "urvi
co můžeš ať si ji (tu lásku) můžeš koupit" a jsou již pomalu
unavení. A už se smráká a oni si na Seychellách stále ještě moc
neužili, ačkoliv se tak tváří.
A poslední otázka - liší se čeští králové
od těch, které jste potkával v zahraničních firmách?
Králové, pokud jsou skutečnými králi, se moc neliší. Proto se
celosvětově znají a uznávají. Králové jsou tím, že jsou králové,
spojeni a poznají se hned i v tramvaji. Válečníci se ovšem liší
podle místních zvyků - někteří pojídají své oběti, někteří jim
jen uřezávají hlavy a nosí je pak u opasku. Záleží na kultuře.
Někteří válečníci jsou potom spíš úředníci, někteří trochu víc
šibalové. Ale to už je opravdu jedno :-)
Slovo
leader má kořeny v anglosaském označení pro pěšínu, silnici, znamená
cestu, vývoj. Pokud se Vaše společnost nenachází na nějaké cestě,
nezatěžujte se vůdcovstvím - bude Vám stačit management. (John
Aidar)
|
|
